Výměna stráží v ECB: Draghiho odkaz a úkoly pro Christine Lagardeovou

Éra Maria Draghiho v Evropské centrální bance (ECB) na konci října 2019 po osmi letech skončila.

Jaká byla? A co po něm přebírá jeho nástupkyni Christine Lagardeová v čele Rady guvernérů ECB?

Pro začátek kritická situace

Doba to byla turbulentní, nelehká. Mario Draghi se do čela ECB dostal v situaci, kdy se naplno rozbíhala dluhová krize a začínala vážně ohrožovat samotnou celistvost eurozóny.

Koncem října 2011, kdy se do Frankfurtu stěhoval, byly výnosy portugalských desetiletých dluhopisů 12 procent (o řeckých nemluvě). Ve finančních kruzích se naplno diskutovalo o tom, jaký bude kurz eura vůči nové pesetě či escudu, či jaký bude kurz proti nové německé marce.

Ve čtvrtek 26. července 2012 na investiční konferenci v Londýně však Draghi spekulantům pohlédl dlouze do očí. A vzápětí namaloval čáru v písku: ECB je odteď pod jeho vedením připravena udělat pro záchranu eura „cokoliv, co bude potřeba. A že to bude stačit, to
mi věřte“.

A ona tři anglická slova („whatever it takes“) skutečně stačila na to, aby si trhy uvědomily, že s centrální bankou se nebojuje, s centrální bankou se plave.

Obrat v dluhové krizi

Londýnský projev a program Přímých monetárních transakcí (OMT) ohlášený týden poté znamenaly definitivní obrat v dluhové krizi: v červenci 2014, tj. dva roky po londýnském projevu, byly výnosy portugalských desetiletých dluhopisů už pod 2,5 procenta.

A to ECB nemusela OMT vůbec využít – stačila slova. Draghi si mohl připsat na své konto Měnově-politický majstrštyk.

Slova – a bohužel ani reálné měnově-politické činy – ovšem nestačily na splnění oficiálního úkolu ECB, tj. na zajištění měnové stability. Cílem ECB je udržet inflaci „poblíž, ale pod“ hranicí dvou procent, nicméně v posledních šesti letech splnila inflace toto zadání dohromady v šesti měsících.

GRAF: Vývoj inflace v EU
Za posledních deset let, v procentech

Zdroj: tradingeconomics.com

Jistě, nezaměstnanost klesla v tom samém období o dobrých 11 milionů lidí, ale Draghimu fiskální politika na rozdíl od USA vůbec nepomáhala (v podstatě jí byl většinu svého prezidentování nucen měnovou politikou suplovat).

Čísla jsou neúprosná: stávající inflaci lehce nad jedním procentem prostě nelze pokládat za splnění inflačního cíle.

Volnost nade vše

A to za jeho éry došlo k bezprecedentnímu měnově-politickému uvolnění, k čemuž si pomohl dvěma instrumenty:

Zaprvé, program odkupu aktiv (zahájený v listopadu 2014 a v březnu 2015 rozšířený i o státní dluhopisy) znamenal, že do zastavení nákupů v prosinci 2018 nakoupila ECB aktiva celkem za 2 700 miliard eur.

A vzhledem k tomu, že tento program ECB před dvěma měsíci opět obnovila, to nebude konečný stav.

Zadruhé, ECB v červnu 2014 zavedla negativní (depozitní) sazbu. Od té doby ji ještě čtyřikrát snížila, naposledy v září letošního roku na -0,5 procenta. To vše ke značné nelibosti bankéřů a politiků „severního“ křídla, zejména Němců a Nizozemců.

GRAF: Vývoj depozitní sazby ECB
Za posledních deset let, v procentech

Zdroj: tradinegeconomics.com

Německý Bild nedávno označil končícího italského šéfa ECB za „vévodu Draghilu.“ Šlo o referenci na to, že banka pod jeho vedením skrze nízké úrokové sazby „vysává“ úspory střadatelů. A k tomu zostřuje konflikt mezi vlastníky aktiv (například nemovitostí, ale i aktiv finančních) a zbytkem společnosti.

VÍCE K TÉMATU:

Spása evropské ekonomiky od ECB: ještě nižší sazby a nový odkup dluhopisů

Co si myslí o jmenování Christine Lagardeové do čela ECB odborníci?

Z čela MMF do čela ECB. Co čekat od Lagardeové, která nahradí Draghiho?

Konflikt v rámci ECB dosáhl po zářijovém zasedání historicky bezprecedentních rozměrů – dobrá třetina guvernérů měla (má) se znovunastartováním kvantitativního uvolňování takový problém, že s ním neváhala jít do tisku.

Obtížné dědictví pro Lagardeovou

Na nástupkyni Draghiho v čele ECB, Christine Lagardeovou, tak čekají dva těžké úkoly. Zaprvé, sjednotit evidentně rozhádanou Radu guvernérů a zadruhé, zvednout inflaci k cíli.

Jak na to? Nevím, ale jeden způsob, který by mohl zabít obě mouchy jednou ranou, je hodný prozkoumání.

Lagardeová by mohla zkusit přesvědčit (zejména, ale nejen) německé politiky, že dalším odkupům aktiv, více negativním sazbám či ještě exotičtějším opatřením měnové politiky (peníze z vrtulníku?) lze zabránit. Jak? Tím, že se fiskální politika konečně postaví na tu samou stranu barikády, kde stojí ECB.

Draghi po kooperativnější fiskální politice zejména severních zemí léta marně volal. Snad bude mít Lagardeová více štěstí…