Mohlo by vás také zajímat
Česko dohnalo Evropu: ceny jako na Západě, ale výplaty stále ne
Lukáš Kovanda 23. června 2026V roce 2025 se cenové hladiny výdajů na konečnou spotřebu domácností v zemích EU výrazně lišily od průměru EU. Co…
Rozpočet v květnu: hluboký deficit a ještě horší výhled
Dominik Rusinko 1. června 2026Deficit státního rozpočtu se v květnu prohloubil na 170,2 miliardy korun z dubnových 106,1 miliardy korun. Prohloubení schodku je podle…
Vítězové burzovní rallye? Polovodiče a překvapivě měď
Kryštof Míšek 20. května 2026Poslední týdny na globálních trzích se nesly ve znamení výrazného růstu technologického sektoru, zejména polovodičových společností. A doprovázel ho neméně…
- KOMENTÁŘ
Úspěch státních spořicích dluhopisů? Dobrá zpráva jen napůl
Zájem o Dluhopisy Republiky výrazně překonal očekávání ministerstva financí. Místo původně plánovaných 20 miliard korun si domácnosti podle dosavadních objednávek řekly už o více než 70 miliard.
Ministryně financí Alena Schillerová představila nové Dluhopisy republiky. Zdroj: MF ČR
Z pohledu státu jde jistě o úspěšné rozšíření investorské základny, pro domácnosti zase o zajímavý konzervativní produkt – jednoduchý, srozumitelný a bezpečný.
A jako takový má na trhu jistě své místo. Navíc může sloužit jako rozumná alternativa k některým spořicím nebo termínovaným účtům. Problém ale nastává ve chvíli, kdy mimořádnou popularitu spořících dluhopisů zasadíme do širšího kontextu chování českých domácností.
Za riziko výnos
Platí totiž jednoduchá poučka: bohatství se nebuduje spořením, ale investováním. Tedy ochotou nést přiměřené riziko výměnou za vyšší očekávaný výnos. Právě to typicky nabízejí akciové trhy, které jsou v dlouhém horizontu schopné porážet inflaci. A zásadním způsobem přispět k budování finančního bohatství.
Pokud jde o naše finance, jsme historicky velmi konzervativní národ. S nevelkou nadsázkou platí, že Češi znají hlavně dva typy investic: spořák a cihlu. Úspěch spořicích dluhopisů posiluje první z nich, nemovitostní boom zase odráží druhý.
Potřebujeme „pracující kapitál“
Z makroekonomického pohledu přitom nejde – zejména v případě existujících nemovitostí – o produktivní investice, nýbrž o uzamčení úspor v betonu. Česká ekonomika potřebuje přesný opak: více kapitálu, který nebude jen bezpečně zaparkovaný, ale bude skutečně pracovat.
Jako Češi umíme skvěle spořit. Pokud ale chceme dlouhodobě zvyšovat svůj blahobyt, musíme se naučit více investovat. A to vyžaduje netriviální posun v mentálním nastavení.
Ten vidíme po roce 2020 u mladší generace, kdy se investování výrazně demokratizovalo. Má to ale své riziko: většina mladších investorů zatím nezažila opravdu bolestivý a dlouhý propad trhů – tedy na tvrdou realitu a získání zkušeností teprve čekají.
Nutnost investování
U nemalé části populace navíc bude investování čím dál větší nutností. Vzhledem k nepříznivé demografii a rostoucímu tlaku na veřejné finance se totiž nemůžeme spoléhat na to, že stát dokáže v budoucnu poskytovat své služby ve stejné kvalitě a rozsahu jako dnes.
O to důležitější roli bude hrát investování. Jeho nutnou podmínkou je mentální posun od hledání bezpečného úroku k dlouhodobému budování bohatství s přijetím přiměřeného rizika.