Novela stavebního zákona: stovky paragrafů, přiškrcení památkářů a hlavně poslanecké „pytlíkování bokem“

Vláda Andreje Babiše se u navržených rozsáhlých změn stavebního zákona rozhodla záměrně vyhnout obvyklému připomínkovému řízení. A i proto se text jeví jako směska, do níž si už stihl propašovat svoje ingredience snad každý, kdo šel kolem těch správných dveří.

Stavební zákon se má změnit poslaneckým návrhem Andreje Babiše, Karla Havlíčka, Tomia Okamury, Petra Macinky a dalších. V čí kanceláři ale návrh reálně vznikal, se pravděpodobně nedozvíme. Jisté je, že jde o text objemný, komplexní a měnící mnohé. Lze přitom s vysokou mírou jistoty odhadnout, že „spoluautor“ Babiš by z hlavy nedal dohromady ani sumář toho nejpodstatnějšího.

I s důvodovou zprávou má návrh skoro tři sta stran, obsahuje stovky změn a má dopad na desítky jiných zákonů – například na lesní zákon, zákon o ochraně přírody a krajiny, o ochraně zemědělského půdního fondu, energetický zákon, zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, o myslivosti, o pohřebnictví a dokonce mění i trestní zákoník, čímž výčet zdaleka nekončí.

Je pozoruhodné, a stále ještě neobvyklé (byť legislativně možné), že takovou rozsáhlou změnu poslanci pytlíkují bokem. Rozsáhlé dopady a vlivy tak nedostanou šanci zhodnotit a připomínkovat ti, kdo se záplavou změn budou muset koexistovat.

Torpédování památkové ochrany

Nikdo netvrdí, že stavební zákon je posvátná kráva, na niž se nesahá. Ostatně prošel v celkem rychlém sledu asi dvanácti novelizacemi. A třeba platný zákon o památkové péči, který novela taktéž výrazně mění, pořád obsahuje socialistické formulace o kulturním dědictví lidu či estetické výchově pracujících.

Skoro to ale vypadá, že hlavním cílem poslaneckého návrhu je právě odstřelení vlivu památkové ochrany. Význam památkové rezervace nebo památkové zóny má být totiž ve stavebních řízeních radikálně umenšen.

Ochranná pásma památkových rezervací a památkových zón se mají jako samostatný institut zrušit. Mnohem silnější roli by v posouzení stavby v takové zóně měly získat samy stavební úřady, do nichž se má agenda státní památkové péče částečně integrovat.

Nelze se ubránit dojmu, že právě tohle jsou ty klíčové pasáže psané na zakázku.

Systém tuzemské památkové péče nepochybně není dokonalý. Vyžaduje ale modernizaci, nikoliv popravu. Jenže přesně to návrh dělá: cíleně umenšuje ochranu památek a orgánům památkové péče odebírá ve stavebním řízení možnost nepovolit ty záměry, které by nevratně poškodily nenahraditelné kulturní bohatství.

Promyšlený kontrast doby

Návrh zdůrazňuje, že i v památkové rezervaci či památkové zóně může vyrůst „vědomý, autorsky promyšlený a architektonicky kvalitní kontrast doby s respektem k ochraně památkově chráněných hodnot“.

To je jistě pravda. Ostatně důvodová zpráva jako oporu pro svůj klíčový argument nabízí „výběr z hroznů“ budov oceněných Českou cenou za architekturu. Třeba moderní stavbu v areálu firmy Lasvit v Novém Boru, zastřešení hradního paláce památkově chráněné zříceniny hradu Helfštýn, moderní lávku v Litomyšli či modernistickou rekonstrukci Císařských lázní v Karlových Varech…

Jenže v kontrastu může být i zcela necitlivý, k okolí bezohledný, předimenzovaný a architektonicky plytký dům, jehož jedinou skutečnou hodnotou je cena za metr čtvereční, díky zajímavé lokalitě o to vyšší. Schválně, jaký přístup bude asi tak většinově vítězit?

Poslanecká novela stavebního zákona prošla už koncem ledna prvním čtením. Nyní jej v dubnu, čeká čtení druhé s načítáním pozměňovacích návrhů. I tam se může objevit kreativita i změny v souvisejících otevřených zákonech, ale to podstatné už sepsáno je.

Čeká se na to, až úřad otevře spis

Důvodová zpráva nutnost rozsáhlých změn stavebního zákona podepírá i poukazem na „krizi bydlení.“ Její příčinou je „přetrvávající neuspokojivý stav v oblasti územního plánování, povolování staveb a výstavby“. Úprava chce vše zrychlit a zjednodušit. Bravo (pozor, ironie), to tady ještě nebylo!

Jenže podle nedávného průzkumu České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) největší zdržení ve skutečnosti nezpůsobují požadavky zákona, ale „čekání ve frontě“. Tedy to, než si příslušný úřad spis vůbec otevře. Výjimkou není ani rok a půl…

„To však nesouvisí se zněním zákona, ale je to dáno zejména nedostatečnými kapacitami stavebních úřadů. Když už se úřad ke spisu dostane, samotné vydání rozhodnutí již tak komplikované není,“ píše ČKAIT. Pak už drtivá většina projektantů (82 %) stavební povolení získá do roka, 48 procent dokonce do pěti měsíců.

Další legislativní pokus a omyl?

Sama ČKAIT ve vztahu k aktuální navržené novele upozorňuje, že „zdůvodnění razantního až brutálního zásahu do stavebního práva vychází z nepodložených údajů“.  A  že  bez aktivního zapojení projektantů, stavbyvedoucích nebo pracovníků stavebních úřadů „půjde s vysokou pravděpodobností o další z řady legislativních pokusů a omylů“.

Odborníci tedy do přípravy zákona zapojeni nejsou, legislativní proces poslanci záměrně obcházejí, připomínkovému řízení se vyhýbají. Riziko, že přijatý zákon bude nepřehledný, vnitřně rozporný a v praxi chaotický, je tedy větší, než malé. Důsledkem tedy nebude slibované zrychlení výstavby, ale další komplikace.

Ale jinak bez obav: v poslaneckém návrhu nechybí ujištění, že prostor pro korupci je v souvislosti s touto novelou minimální. Jistě. To hlavní už se přeci odehrálo při přípravě návrhu…

Článek, jehož autorem je Robert Břešťan, původně vyšel na serveru Hlídací pes.org.