Rekordně nízká míra nezaměstnanosti v Česku skrývá výrazný neduh trhu práce

Nejnižší nezaměstnanost v Evropě zakrývá nepříjemnou pravdu: čeští pracovníci mění práci neradi. A to může být v éře umělé inteligence a stárnoucí populace velmi drahá slabost.

Jestli se česká ekonomika něčím může chlubit, je to rekordně nízká nezaměstnanost. Podle Eurostatu drží Česko pozici evropské jedničky prakticky nepřetržitě posledních 10 let – naposledy v dubnu na úrovni 3,1 procenta.

I registrovaná míra nezaměstnanosti, přes mírný nárůst na 4,9 procenta, zůstává velmi nízká. Jenže čím déle se na toto číslo díváte, tím méně se vám líbí.

Problém není nedostatek lidí

Ponechme nyní stranou klasickou odvrácenou stranu nízké nezaměstnanosti – firmám chybějí lidé a mzdy v řadě odvětví rostou rychleji než produktivita. To sice vytváří nepříjemné prostředí pro podniky závislé na levné pracovní síle. Z dlouhodobého pohledu to ale nutně špatně není.

Skutečný problém leží jinde. Setrvale nízká nezaměstnanost lakuje český pracovní trh na růžovo a vytváří dojem flexibility a efektivního fungování. To je bohužel omyl.

Data Eurostatu to dokládají jednoznačně. Pravděpodobnost, že zaměstnaný Čech v daném čtvrtletí změní zaměstnavatele, činí pouhé jedno procento. To nás v tomto směru řadí na srovnatelnou úroveň s Bulharskem, Řeckem nebo Rumunskem. (a přibližně pětina toho, co v Dánsku či Nizozemsku).

GRAF: Pravděpodobnost změny zaměstnavatele v Česku
Jde o roční průměr čtvrtletních přechodů ze zaměstnání (job-to-job) za rok 2025 ve věkové skupině 25-70 let, v procentech zaměstnaných.

Zdroj: Eurostat/ČSOB

Česko tak patří k evropskému chvostu v dobrovolné pracovní mobilitě, a to napříč věkovými skupinami. Zvláště varovný je přitom pohled na pracovníky nad 55 let, jejichž podíl na trhu práce bude v příštích dekádách výrazně narůstat. Pravděpodobnost dobrovolné změny zaměstnání u nich klesá na necelých 0,5 procenta. Mladí do 24 let sice mění práci relativně častěji, ale i oni zůstávají pod evropským průměrem.

Čeští zaměstnanci tedy práci nemění dobrovolně – zpravidla ji změní až tehdy, kdy ji ztratí, a pak si rychle najdou místo ve stejném oboru a na stejném místě. Alespoň pokud jim není přes 55 let.

Pod maskou pracovního trhu

Napjatý trh práce tuto strukturální slabost pouze maskuje. Lidé ze zaměstnání sice trvale nevypadávají, ale také se příliš nepohybují tam, kde by ekonomika jejich schopnosti potřebovala nejvíce.

Nízká mobilita není statistická kuriozita – má reálné ekonomické důsledky. Pomalý přesun pracovní síly do produktivnějších odvětví brzdí efektivní alokaci jednoho z klíčových výrobních faktorů.

Tento handicap výrazně snižuje připravenost Česka na dva velké nastupující megatrendy: stárnutí populace a nástup umělé inteligence.

Se stárnoucí společností budou zaměstnavatelé stále více odkázáni na rekvalifikované starší pracovníky, které dosud spíše přehlíželi.

A nástup AI sice přináší více otázek než odpovědí, ale jedna věc se zdá být jasná: řada profesí, zejména v sektoru služeb, bude výrazně předefinována nebo zcela zanikne, aby na jejich místě vznikly profese jiné. Zaparkovat na jedné pozici natrvalo prostě nebude možné.