Místo pořádných reforem zkouší Německo jít naproti investorům. Kdo mu uvěří?

Friedrich Merz zve investory do Berlína. Na 19. a 20. října chystá jeho vláda první „Invest in Germany Summit“ — akci po vzoru francouzského “Choose France”, kterou Paříž pořádá už od roku 2018. A na pozvánce slibuje investorům, že vysvětlí, jak Německo samo sebe zreformuje .

Škrty neminou ani VW

To vše přichází ve chvíli, kdy se německý průmysl už osmým rokem marně snaží zvrátit svůj sestup. Ten zasáhl páteřní odvětví v čele s autoprůmyslem, strojírenstvím a chemií.

GRAF: Vývoj německé průmyslové produkce ve vybraných odvětvích
Od roku 2014 do června 2026, jde o roční klouzavé průměry reálné produkce, sezonně očištěné, v procentech (2017 =100).

Zdroj: ČSOB s použitím Eurostat

Loni sjelo z německých linek 4,15 milionu osobních aut proti 5,6 milionu v roce 2017. A nejhorší může být teprve před námi: koncern Volkswagen podle červnových zpráv chystá rozšíření škrtů až na 100 tisíc pracovních míst.

Je tedy dobře, že kancléř bere konkurenceschopnost vážně. Bude však stačit uspořádat summit?

Ticho o reformě pracovního trhu

Německo potřebuje na prvním místě reformy, které sníží administrativní zátěž, rozhýbou pracovní trh a zjednoduší firmám přístup ke kapitálu. Vládní web summitu má sekci „Probíhající reformy“. Zde vypočítává zrušený poplatek za skladování plynu, nižší síťové poplatky, sníženou daň z elektřiny a rychlejší povolovací procesy.

O pracovním trhu a kapitálovém trhu ani slovo. Přitom právě málo pružný pracovní trh může za to, že se zaměstnanci nedokážou přesouvat z méně produktivních činností do perspektivnějších.

Výsledkem je stagnace produktivity a nakonec potřeba mamutích koncernů včetně VW masivně propouštět.

Nerozvinutý kapitálový trh je zase hlavní brzdou přerodu německých patentů ve skutečný byznys. Výsledky kvalitního německého výzkumu tak často končí za hranicemi, kde se financování shání snáz.

I proto se německý průmysl propadá z globální technologické špičky v řadě oborů do „prostředku pelotonu“.

Byrokracie se nesnižuje

Vláda si troufla i na pověstnou německou byrokracii. Zřídila ministerstvo pro modernizaci státu. Od loňského listopadu už dvakrát zasedal „odlehčovací kabinet“, naposledy 15. července. Pokroky jsou však zatím velmi pomalé.

Odhady ročních byrokratických nákladů zůstávají vysoké a právo veta při rušení byrokracie častokrát zůstává na straně spolkových zemí. Právě komplikovaná povolovací řízení na úrovni šestnácti spolkových zemí a obcí přitom podle Financial Times vedou k tomu, že investice častokrát skončí jinde. Někdy i ve Francii.

A stejně pomalé jsou pokroky na německém kapitálovém trhu. Vládní komise v červnu doporučila zavést podle švédského vzoru povinnou kapitálovou složku důchodů, která by německý kapitálový trh nastartovat mohla. Zatím jde však pouze o doporučení, ne o zákon.

Faktor jménem Čína

A i kdyby se reformy skutečně rozjely, nelze přehlédnout druhou část “německého problému”. Tím je “neférová” čínská průmyslová politika, která v čím dál větší míře zaplavuje globální trhy subvencovaným zbožím.

Je přímým důsledkem toho, že Čína nedokáže rozhýbat vlastní domácí poptávku — domácnostem připadá neobvykle malá část národního důchodu, bohatství je extrémně koncentrované, záchranné sociální sítě jsou slabé, a lidé proto ve velkém spoří.

Peking je tak odsouzen pro zachování zaměstnanosti a “sociálního smíru” tlačit na export ve strategických odvětvích za “každou cenu”.

Byznysový „obranný val“ EU vzniká pomalu

Na obchod s Čínou proto mění pohled i největší zastánci volného obchodu. Paul Krugman, který cla sice obecně dál odmítá, v posledních rozhovorech mluvil o nutnosti chránit v Evropě automotive i za použití radikálnějších opatření.

Evropa však staví obranný val pomalu – o rozšíření zbrojního arzenálu pro obchodní střety s Čínou si evropští lídři řekli Komisi teprve letos v červnu.

A pokud tento val zůstane děravý, může mít Německo i při sebelepší snaze o strukturální restart nakonec smůlu. A investoři pak přijedou v říjnu do Berlína spíš ze zdvořilosti.