Ondřej Stříbný (Eldison): Rosteme spolu s Mews, a nabyté know-how předáváme dalším start-upům

V Česku takových firem moc není. Řeč je o hotelovém startupu Mews, jehož hodnota vyrostla na více než 50 miliard korun. Jako třetí firma z Česka dokázala ze startupu vyrůst v dolarového jednorožce, tedy firmu s hodnotou přes miliardu dolarů. Málokdo ale ví, že s jejím úspěchem firmě pomáhali právníci ze společnosti Eldison. Ta poskytuje právní služby startupům s jejich klíčovými právními kroky – od založení společnosti, přes první investici až po zahraniční expanzi.

„Sami se pohybujeme na rozhraní technologického startupu a advokátní kanceláře, ale díky rozdílnosti těchto světů jsme schopni vidět věci jinak a zachytit i příležitosti, které jinde přehlédnou,“ říká o práci Eldisonu partner Ondřej Stříbný. A právě o světě startupů, startupové kultuře u nás ale i práci pro zmíněné Mews jsme si v rozhovoru pro Peak.cz povídali.

Spolupracujete s Mews již pomalu 12 let, kdy se z malého start-upu rozrostli na superúspěšného jednorožce a globální firmu, která má své jméno u nás, a hlavně ve světě. Jaké to je růst s takovou firmou?

Je pravda, že v Česku a už i ve světě jsou Mews pojem a pro řadu start-upistů jsou velkou inspirací, hlavně díky jejich zakladateli Richardu Valtrovi. Myslím, že jejich vývoj je v českém startupovém prostředí unikát. Zároveň je také motivací pro další zakladatele a podnikatele z našeho regionu. Co se týká té dlouhodobé spolupráce, tak jsme se toho za tu dobu – nejen s Mews – spoustu naučili. Prožili jsme s nimi celý životní cyklus od malého garážového startupu, kdy byli firmou o pár lidech, až po globální firmu, která má dneska valuaci přes 2 miliardy dolarů. Získali jsme díky tomu spoustu know-how a zkušeností.

Kolik vašeho vlastního know-how jste dokázali přenést zase vy na Mews?

V době, kdy jsme s nimi začali spolupracovat, už jsme měli zkušenosti z venture kapitálového prostředí. Původně jsme radili i venture kapitálovým fondům a family offices, které investovaly do start-upů, a nejen v Česku. Naše know-how jsme tedy u Mews „jen znovu materializovali“. Ale poradenství před těmi více než 10 lety vypadalo určitě jinak než dnes. Všichni měli menší znalosti a zkušenosti, startupová scéna se postupně vyvíjela.

A kolik se toho naučili oni od vás?

Myslím, že spoustu věcí jsme jim pomohli standardizovat, nastavit řadu procesů. Přeci jen startupy, když rychle rostou, tak je to spíš překotný růst, kdy jejich primárním cílem je urvat na trhu, co nejvíc. A compliance (dodržování předpisů a fungování v jejich souladu, pozn. red.) jdou až ta tím rychlým růstem, se zpožděním. V tomhle jsme jim určitě pomohli.

Zároveň jsme pro ně nebyli jenom partnerem po právní stránce, ale diskutovali jsme spoustu věcí i po byznysové rovině. Jak třeba vybírat investory, nebo jak posílit a udržet některé obchodní vztahy.

Práce pro Mews je globální

Co pro Mews děláte nyní? Vím, že jim třeba pomáháte s akvizicemi, kterých jen za posledních pár let udělali opravdu hodně a po celém světě…

Neděláme jenom akvizice, v podstatě pro Mews zajišťujeme komplexní právní servis. Rozdělil bych naši spolupráci na dvě části. První z nich obnáší pravidelný denní byznys, kdy náš tým pomáhá třeba s vyjednáváním kontraktů s klienty, konfigurací prodejního modelu, nastavením celého compliance, data privacy compliance, úpravou vztahů s dodavateli atd.

A ta druhá oblast spolupráce se týká akvizic a – řekněme – důležitých milníků v jejich životním cyklu. Sem patří třeba i investiční kola, případně nějaké jiné druhy hybridního financování, nebo zmíněné akvizice. Troufám si říct, že do dneška jsme pro Mews primární právní partner i proto, že dokážeme pomoci s věcmi po celém světě, nejen v našem regionu.
Oni měli od začátku fungování globální ambice, které s nimi sdílíme a díky spolupráci se
zahraničními kancelářemi ji dokážeme uskutečňovat.

Když zůstanu ještě u akviziční činnosti Mews, tak na veřejnost se dostanou zprávy vždy o těch úspěšně dotažených. Ale kolik akvizičních příležitostí vlastně nedopadne?

Nedokážu odpovědět nějakým konkrétním číslem, protože sami v Mews mají svůj interní akviziční tým, který řeší především byznysové příležitosti. Celý proces akvizice má několik fází, od hledání potenciálních příležitostí, poté jejich zúžení na nějaký menší seznam a z nich vyjde cílový subjekt, který se oslovuje. Některé akvizice skončí už ve fázi toho tzv. prelistingu (předprodejní přípravy, pozn. red.), některé ve fázi kalkulace nákladů na akvizici, u některých se zjistí, že se produktově nepotkávají…

A stalo se třeba, že jste v rámci nějakého akvizičního procesu řekli: „Tohle ne,
protože…“

Myslím, že ne protože, když se akvizice dostane k nám, tak už je zpravidla rozhodnuto po byznysové stránce. K nám se to posouvá ve fázi due diligence, kdy identifikujeme nějaká úskalí, na která klienta upozorníme. Může pak dojít ke změně byznysového posouzení, jestli do akvizice jít nebo ne, případně se upravují podklady pro předjednávání obchodních podmínek. Ale musím říct, že v Mewsu mají proces výběru velmi dobře nastavený. Takže pokud nějaká akvizice nedopadla, tak už to bylo ve fázi byznysového rozhodování. A akvizic, kdy se něco „zaseklo” rozhodně nebylo víc, než bych spočítal na prstech jedné ruky a možná ani to ne. Navíc samotná akvizice je jen začátek, to klíčové je integrace. Ať už produktu do platformy Mews, celé firmy a jejích lidí, kteří předtím vlastně byli konkurencí, což je dlouhodobý proces po samotné akvizici.

V Česku vyrostla startupová kultura

Mnoho vašich klientů jsou právě startupy, jak vidíte českou scénu a její vývoj? I z pohledu konkurenčního srovnání s Evropou?

Rozhodně se za nějakých 10 let, když se ohlédnu, velmi změnila a vyrostla tady startupová kultura. V začátcích nám chybělo know-how, venture kapitál a vlastně tu nebylo moc lidí, ať už foundři – zakladatelé, tak i investoři, kteří by měli zkušenosti s venture kapitálem. A tahle jakási neznalost vedla i k dohodám a investicím, které vybočovaly z nějakého západoevropského či amerického standardu. Každopádně scéna prošla velkým vývojem, a srovnání tehdy a teď jsou dva jiné světy. Edukace na české startupové scéně je značná, vznikají asociace na podporu startupové scény i s určitým vlivem na politickou scénu. Zvýšila se také právní jistota, máme zde standardní podmínky. Ale jsou státy, třeba Pobaltí nebo Spojené království či státy Beneluxu, které mají legislativní prostředí vyspělejší, má lepší reputaci a nabízí i větší pobídky pro investory.

Jak moc zavazující jsou Mews v kontextu ostatních klientů nebo potenciálních nových klientů, kteří se na vás obrátí s prosbou o spolupráci?

Trochu ano, ale na druhou stranu někdy k nám noví klienti přijdou právě proto, že se dozvěděli o naší spolupráci s Mews. A myslím, že spousta právních kanceláří by měla ráda v portfoliu klienta jako je tahle firma. Ať už z hlediska samotné práce, kterou jim dodáváme, což je často zajímavé, tak je to také určitá výzva. A ta práce je dost unikátní i kvůli tomu, že Mews je velmi dynamická firma, což je dáno i na naturelem zakladatelů, kteří když vidí nějakou příležitost, tak se jí snaží chytit. A pro nás to znamená být stejně flexibilní, agilní a dynamičtí abychom se přizpůsobili jejich potřebám. Navíc to funguje i jako takové naše PR pro další klienty. Pracujeme pro celou řadu dalších klientů všech velikostí, v různých stádiích, což znamená opravdu široké know-how.

Chybí strategie státu

Zpět ke startupům u nás. Jak jsme na tom s podporou státu? Je dostatečná?

Jako první se nabízí otázka, jaká je vlastně strategie českého státu a jak se chce v tomto směru rozvíjet. Tedy, jak dokáže pomáhat, aby u nás vyrůstaly nové projekty i mozky, které jsou technologicky na vysoké úrovni, což pochopitelně obnáší i povinnost do nich investovat. A musím i odpovědět, že v tomto směru i v kontextu změn politické garnitury, ta podpora příliš velká není.

Nebylo to ovlivněno i tím, že ze strany podpory startupů nebyl na jejich straně žádný silnější subjekt, který by se zástupci státu mluvil? Sice zde působí řada asociací a jiných organizací, ale to prostředí bylo poměrně roztříštěné, což mám pocit už se tak zlepšilo, nebo ne?

Souhlasím, částečně šlo o důsledek toho, že asociace vznikaly v průběhu let a věnovaly se každá svému segmentu, kdy se hlavně soustředily na edukaci ve svém oboru. A postupně se začaly i angažovat v tom, jak zlepšit celkové prostředí i z hlediska politické scény. Zároveň si uvědomily, že v jednotě je síla a že lepší podmínky mohou vybojovat dohromady.

Za těch 10 i více let tady vyrostlo pár technologických firem, které dokázaly, že i z českého rybníka může „vyplavat“ technologický gigant, který přitom vzešel z malého startupu. A díky kombinaci objevu průlomové technologie, nastavení nějakých efektivních procesů i nadšení foundra, dokázaly tyhle firmy přinést velké benefity pro tuto zemi. Kombinace takto silných hráčů, kteří mají větší slovo z titulu svého úspěchu ve svém odvětví, za podpory asociací vytváří poměrně silnou páku, jak ekonomickou, tak voličskou i politickou.

V jakém stavu je právní prostředí vůči startupům?

Z mého pohledu na tom u nás nejsme špatně. Je třeba si uvědomit, že právo vždycky bude mít jen podpůrnou roli. To, zda start-up bude úspěšný, nebo ne, právní prostředí neovlivní. Je to víc o nějaké právní kultuře, nastavení očekávání, předvídatelnosti a stabilitě právního režimu než o jeho konkrétním obsahu.

Zároveň je potřeba se na věc dívat ze širší perspektivy, třeba na úrovni Evropské unie. Vidíme celou řadu překážek vyvolávající disharmonii na úrovni jednotlivých států. Protože úspěšné start-upy nejsou čistě lokální, české. V určitém okamžiku přerostou přes hranice a tam pak už musí řešit, aby zvládly jednoduše a efektivně fungovat ve všech zemích.

V Česku chybí důvěra

A jak to tedy u nás vypadá s tou právní kulturou?

Možná odpovím trochu jinak, ale já mám pořád pocit, že například v nastavování vztahů mezi společnostmi a investory pořád převládá poměrně velká míra nedůvěry. Když to srovnám se zkušeností se zahraničními investory, tak u nich vidím mnohem větší důvěru vůči zakladatelům start-upů. Když je někdo nadchne svojí vizí, tak mu věří a chtějí podpořit její realizaci. A chtějí být součástí projektu, který může časem vyrůst a na konci dne na tom vydělají všichni. A až na druhém místě je pro ně míra ochrany svých investovaných prostředků.

V českém prostředí mám u některých investorů někdy pořád pocit primární nedůvěry. Na jedné straně deklarují zájem o projekt a podporu foundera. Ale na druhé straně mají mnohem menší míru tolerance k riziku a potřebují ochranu své investice “zleva i zprava“, pro případ, že by se něco stalo, aby o tu svoji investici nepřišli. Na rozdíl od zahraničních investorů, tak v českém prostředí běžnou součástí smluvních dohod je vyšší míra sankcí vůči founderům, jako jsou např. i smluvní pokuty. Ale i tohle se postupně lepší. Svůj podíl na tom, třeba mají bývalí startupisté, kteří uspěli, posouvají se do rolí investorů. A věřím, že časem se i ta změna přístupu bude zlepšovat.

V kterých oblastech jsou české startupy řekněme silnější, nebo se ji daří více prosazovat?

Určitě kyberbezpečnost, myslím, že se nám daří i v oblasti blockchainu nebo SaaS technologii (Software as a Service, pozn. red.). Silní jsme i v oblasti datové analytiky, kde u nás vznikají velmi zajímavé projekty, nebo i v oblasti fintechu. Uvidíme také, co přinese umělá inteligence, protože i u nás vzniká spoustu projektů na bázi AI. I když zlí jazykové říkají, že kdo chce dělat AI, tak musí být v Silicon Valley. (úsměv) Potenciál vidím i v oblasti Deep Tech a Defense. Máme tady spoustu talentů v technologiích, kteří jsou inteligentní, schopní. A věřím, že jich bude jen přibývat.