Přehlížený problém českých firem: jak zajistit pracovní výkon svých lidí bez jejich přetížení

Ve firmách se o pracovním výkonu lidí stále často mluví tak, jako by byl hlavně otázkou nasazení, motivace a osobní odolnosti. Tlak se pak snadno začne brát jako něco normálního a nevyhnutelného.

„Samotný tlak nemusí být problém. V mnoha profesích je přirozenou součástí práce. Rizikový bývá až tehdy, když je dlouhodobý, nepředvídatelný a bez dostatečné kontroly, podpory a odpočinku. Pak se z vysokého nasazení může stát přetížení,“ upozorňuje Jakub Kunát, mentální kouč a lektor.

Problém není jen v lidech

Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA) konstatuje, že psychosociální rizika nevznikají jen v lidech. Vznikají i ve způsobu, jak je práce navržená, organizovaná a řízená.

Jinými slovy, problém často není jen v lidech, ale i v tom, jak je práce nastavená. A právě to firmy často podceňují.

„V praxi se přetížení obvykle neprojeví nejdřív kolapsem. Spíš se začne projevovat méně nápadně: lidé dál pracují, ale hůř se soustředí, déle se rozhodují, častěji odkládají důležité věci a mají menší mentální rezervu. Často je to tak, že člověk navenek ještě funguje, ale uvnitř už ztrácí klid, přesnost a nadhled. Pokles výkonu na sebe pak nenechá dlouho čekat,“ říká Michal Španěl, manažer a datový analytik pracovního portálu JenPráce.cz.

Data nelžou

Představa, že delší pracovní nasazení automaticky znamená lepší výsledky, zpochybňují i data WHO a ILO. Jejich společná analýza ukázala, že práce 55 a více hodin týdně vedla v roce 2016 přibližně k 745 000 úmrtím na ischemickou chorobu srdeční a cévní mozkovou příhodu.

Ve srovnání se standardem 35 až 40 hodin týdně je tento režim spojen asi se 17procentním vyšším rizikem ischemické choroby srdeční a 35procentním vyšším rizikem mrtvice.

Dlouhá pracovní doba a chronické přetížení tak nemají dopad jen na produktivitu, ale i na zdraví. Firmy by si měly uvědomit, že dlouhodobý výkon nelze stavět na režimu, který systematicky oslabuje kapacitu lidí.

Z českého a evropského pohledu je situace podobně vážná. Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) v roce 2024 připomněl, že podle dostupných evropských dat trpělo v roce 2022 stresem, depresí a úzkostí 27 procent pracovníků v EU. Duševní potíže kvůli tomu stojí ekonomiku Evropské unie (EU) přibližně 170 miliard eur ročně.

Psychická zátěž v práci tedy není okrajové téma, nýbrž ekonomický a provozní problém. Podle Španěla mnoho firem dnes mluví o nižší odolnosti lidí. Mnohem méně z nich ale mluví o tom, jak samy přispívají k tomu, že se odolnost jejich lidí zbytečně snižuje.

„Přetížení se pořád zaměňuje za slabší odolnost, menší motivaci nebo osobní problém jednotlivce. Pokud firma reaguje na přetížení lidí jen dalšími tipy, jak zvládat stres, velmi často řeší důsledek, ne příčinu,“ dodává manažer a datový analytik pracovního portálu JenPráce.cz.

Čtyři problémy firemní praxe

Ve střednědobém časovém horizontu to podle jeho slov může vést například k vyhoření a žádosti o výpověď zaměstnancem. V obou případech jsou to dodatečné náklady pro firmy. Ať už na hledání metod, jak získat zaměstnance zpět, či hledání si náhrady.

„Ve firemní praxi se setkávám s problémem nejčastěji v těchto čtyřech místech: v nejasných prioritách, v nízké míře kontroly nad prací, v pracovním režimu a v kvalitě vedení. Pokud se cíle mění rychleji, než je lidé stačí zpracovat, vzniká chaos. Pokud je normou dlouhá pracovní doba a večerní dostupnost, firma může krátkodobě vytvářet dojem vyššího výstupu, ale zároveň zvyšuje zdravotní i výkonnostní rizika,“ upozorňuje Jakub Kunát, mentální kouč a lektor.

A tam, kde podle něj vedení nevytváří jasný pracovní rámec a stabilitu, roste tlak i v situacích, které by samy o sobě ještě byly zvládnutelné.

„Z mého pohledu udržitelný výkon není doplněk k řízení firmy, představuje jeho součást. Pokud chceme po lidech dlouhodobé výsledky, nestačí sledovat jen to, co dnes odevzdají. Potřebujeme sledovat i to, v jakém stavu jsou schopni tuto práci dělat dál,“ dodává Jakub Kunát.