Moc versus peníze: Muskova vzpoura proti Trumpovi. Oklamal šéf Bílého domu celou Ameriku?

Elon Musk, technologický vizionář a nejbohatší muž planety se v posledních dnech rozkmotřil s Donaldem Trumpem, jehož silně podpořil v předvolební kampani a po zvolení pro něj pracoval ve snaze snížit administrativní zátěž ve státním sektoru. Tato epizoda je však již za ním a Musk se stal silným kritikem Trumpa.

Musk si přitom nesedl již s Bidenovou administrativou. Obviňoval mimo jiné Trumpova předchůdce Joe Bidena že ignoruje Teslu v čele udržitelné politiky a rozvrací Spojené státy svojí migrační politikou.

Migranti jako hybná síla

Za předešlé administrativy do USA vstoupil rekordní počet migrantů a podle Muska se jednalo o pokus o manipulaci s volbami. Někteří z těchto migrantů se totiž mohli pak účastnit voleb. Hranice na jihu USA byla dlouhou dobu průchozí a předešlá administrativa jí patrně odmítala uzavřít.

Mimo jiné vysoký počet migrantů pomohl udržet americkou ekonomiku při síle. Elon Musk tak činil maximum pro to, aby demokraté nebyli znovuzvoleni. Věřil totiž také, že se za Bidenem a následně Kamalou Harris skrývá tzv. „stínová vláda“. Tedy nezvolení jedinci, kteří skutečně řídí americkou politiku a využívají Bidena nebo Kamalu jako své loutky.

Tato těžko ověřitelná teorie v kombinaci s předvolebními sliby Donalda Trumpa nakonec přesvědčily Muska, že jej musí podpořit. A že Trump představuje to, co USA nyní potřebují. Musk pomohl financovat předvolební kampaň Donalda Trumpa a potažmo republikánů částkou necelých 300 milionů dolarů. Maximálně rovněž využil svého gigantického vlivu na to, aby pomohl Trumpovi a republikánům ve volbách.

Muskova role ve volbách

V demokratickém systému je politik nástrojem lidu, který musí vyřešit jeho nejpalčivější problémy, kterým v dané chvíli čelí. Američany nepochybně nejvíce trápí v posledních letech čím dál vyšší náklady na život.

Tento skok v životních nákladech byl přímým důsledkem skryté daně ve formě rekordní emise dluhu USA v posledních 5 letech. Jejich státní dluh vzrostl z 23,2 bilionů dolarů na počátku roku 2020 na letošních 36,2 bilionů dolarů. V současné době tak Spojené státy utratí více na splátkách svého existujícího dluhu, než za celou svoji armádu!

Ne každý si ale uvědomuje, že tento dluh nakonec stejně zaplatí sám spotřebitel, a to velmi nepřímo, právě postupným poklesem životního standardu. Paradoxně tedy slíbit voličům zbrzdění růstu státního dluhu a potažmo inflace je v současnosti nejvíce populistickou rétorikou ve Spojených státech.

Slibem k prezidentství

Trump jí správně vycítil a ujal se jí. Slíbil snížit státní deficit USA a ukončit zvýšenou inflaci, především na tom stál jeho mandát od lidu. Toho se chytlo spoustu Američanů a také těch velmi bohatých a vlivných, kteří mají obavy o zdraví Spojených států.

Mezi nimi byl i Elon Musk. Ten také asistoval americké vládě ve snižování vládních výdajů. Tedy toho, co považoval za politicky motivované granty a dotace předešlé „stínové vlády“, která si měla kupovat vliv v zahraničí a zpronevěřovat vládní prostředky.

To vše se stalo cílem tzv. DOGE (Department Of Government Efficiency), který ještě donedávna Musk vedl. Ve své funkci v rámci DOGE a na počátku téměř slepou podporou Trumpa v jeho ostré politice vůči Ukrajině sklidil obrovskou vlnu kritiky.

V důsledku toho se prodeje automobilů značky Tesly obzvlášť v Evropě ostře propadly. A to tempem i vyšších desítek procent v meziročním srovnání. Tesla přitom definuje status Elona Muska jakožto nejbohatšího člověka na planetě, a tedy je pro něj nesmírně důležitá.

V zájmu své společnosti po vlnách odporu se Musk rozhodl z čela DOGE stáhnout. Zároveň jeho mediální podpora Trumpa opadla. Elon se pak snažil téměř zneviditelnit, aby v zárodku tento negativní sentiment proti Tesle utlumil.

Trumpův odklon od slibů

Podle vývoje v posledních několika týdnech to ale začíná vypadat, že se Trump svých předvolebních slibů zříká. Zároveň začíná razit „běžnou“ politiku, kterou tolik kritizoval a sliboval ukončit.

Pauza v recipročních clech, nečekaně rychlý obrat v postoji k Číně a hlavně „Big Beautiful Bill“. Tedy fiskálně nezodpovědný rozpočtový zákon USA do dalších let ukazuje, že své snahy o snížení vládního dluhu Trump patrně vzdal.

Tento rozpočtový zákon, který prošel jen těsnou většinou v dolní komoře Kongresu totiž vůbec nepočítá s fiskální disciplínou. Naopak v dalších několika letech se Spojené státy mají zadlužit o dalších několik bilionů dolarů. A zcela chybějí slibované škrty ve vládních výdajích.

Zákon ale má neochvějnou podporu Trumpa je tak velkou otočkou v jeho politice a naprosté zanedbání toho, co Američanům v předvolební kampani slíbil.

Moc versus peníze

Mimo jiné znamená také znehodnocení veškeré práce, kterou Musk v čele DOGE učinil a veškerých nákladů, které musel kvůli spojenectví s Trumpem nést. Zákon však ještě musí projít senátem, aby mohl vstoupit v platnost. Zde tak do hry vstupuje vzpoura Elona Muska.

Šéf Tesly v posledních dnech zcela otočil a ukončil svoji podporu Trumpa. Navíc začal mediálně útočit na rozpočtový zákon a potažmo na Trumpa a republikány. Ten si to nenechal líbit a rychle následovalo rozkmotření a vzájemné výhružky.

V rámci těchto výhružek Trump například nahodil možné ukončení dotací na nákup elektromobilů Tesly nebo vládních zakázek se společností SpaceX. Musk naopak kontroval sdílením ústřižků Trumpových příspěvků a videí, ve kterých v minulosti odsuzoval politiku rostoucího dluhu USA. Nebál se také spojit Trumpa ve spojitosti s kauzou Epstein.

Sága s rozpočtovým zákonem tedy ještě nekončí a Elon Musk burcuje americké obecenstvo, aby tento zákon senátem neprošel. Rozkol ale existuje i uvnitř republikánské strany, když někteří senátoři velmi viditelně sdílejí Muskův nesouhlas.

Může za to Kongres?

Ať už Trump má nebo nemá v úmyslu naplnit své předvolební sliby, začíná být čím dál víc jasné, že jím nedostojí. To se může jevit tak, že se mu podařilo oklamat velkou část amerických voličů. Včetně Muska, který se nemalou měrou podílel na jeho vítězství.

Jedním z protiargumentů člena Trumpovy administrativy Davida Sackse je to, že sněmovnou reprezentantů není v současné chvíli schopná protlačit jakkoli rozpočtově odpovědný zákon. Sacks tak vinu přisuzuje spíše kongresmanům a říká že i kdyby Trump chtěl prosadit škrty ve vládních výdajích, takový zákon by neměl šanci projít Sněmovnou reprezentantů.

Rozpočtový proces v USA je složitý a vyžaduje kompromisy mezi různými politickými frakcemi, což může omezovat Trumpovy možnosti. Ovšem absence jakéhokoli pokusu o prosazení rozpočtově odpovědného zákonu některé nutí si spíše myslet, že to Trump ani nechce riskovat.

Ať už tedy za to může sám Trump, nebo Kongres, „systém“ znovu vítězí. Voliči s touto vládou navíc pravděpodobně znovu nedostanou to, co si zvolili. Je to příběh, který se již nápadně celá léta rýmuje napříč Západními státy…