Jan Palaščák: Závod s časem prohráváme. Klimatická konference COP nepřinesla přelom

O letošní klimatické konferenci COP30 mluvilo její předsednictví jako o “implementační.” Konference se neměla po x-té točit kolem toho, jaké kroky přijmout, ale chtěla se soustředit na mechanismy plnění již dříve dohodnutých závazků.

V Belému se proto nápadně často a intenzivně řešily peníze v čele s odpovědností bohatých zemí vůči těm chudým, jak vyplývá z článku 9.1 Pařížské dohody a souvisejícího “fárplánu” přijatého loni v Baku.

Tento princip byl “leitmotivem” i na COP v Glasgow, na kterém jsem byl přítomen projednávání článku 6. o mezistátních offsetech – na plénu byla tehdy shoda o přerozdělovacím principu solidarity, odvozeného od výpočtu historické národní uhlíkové stopy.

Pomalé tempo hledání globálního konsenzu formou COPů dobře ilustruje fakt, že tato dohoda byla formalizována až na COP v Baku a tento “uhlíkový trh” se dle aktuálních informací rozjíždí hlemýždím tempem, kdy nákupy dělají zatím pouze Singapur, Švýcarsko a Švédsko.

Objem prostředků určených chudým zemím sice delegáti ztrojnásobili na 120 miliard dolarů ročně, to je ale podstatně méně než 300 miliard za rok, které je podle nejvíce postižených zemí i expertů třeba uvolnit. Nehledě na to, že se tak začne dít od roku 2035, tedy od pět let později, než brazilské předsednictví navrhovalo.

Zejména je však tento finanční rámec velice vágní a nezávazný. Je otázka, co vše je do něj započítáváno – s možnou duplicitou enviromentálního účetnictví korporací a států.

Dále nedošlo ke kodifikaci odklonu od fosilních paliv a cesta k němu bude nadále dobrovolná. Již se však formuje koalice ochotných, bezmála devadesát zemí v čele s Brazílií, které si stanoví vlastní cíle mimo rámec OSN.

Také se nepodařilo odpovídajícím způsobem zkonkrétnit indikátory dopadů opatření na mitigaci změny klimatu v rámci tzv. Global Goal on Adaptation (GGA).

Nebyla přijata ani “roadmapa” k zastavení deforestace, která představovala klíčovou agendu brazilského předsednictví – ostatně proto se COP30 konala na hraně Amazonského pralesa.

Alespoň prošlo zřízení fondu Tropical Forest Forever Facility (TFFF), jehož prostřednictvím budou bohaté země platit chudým za to, že pralesy nevykácí. Padl slib uvolnit prvních 5 z Brazílií zamýšlených 125 miliard dolarů s tím, že pětina prostředků má jít přímo „původním obyvatelům a místním komunitám.“

Mezi další důležité výstupy COP30 patří tzv. Just Transition Mechanism neboli JTM, tedy soubor závazků a opatření na ochranu sociálních jistot v bohatých zemích a zaručení spravedlivosti implementace klimatických cílů v zemích chudých, a to včetně ohledů vůči domorodým komunitám. Pod JTM také spadá například podpora udržitelného lokálního podnikání.

Přes velké ambice pořadatelské země se tedy COP30 nestala žádným historickým přelomem, rozhodně ale nebyla zbytečná. Degradace biosféry představuje zásadní kontext změny klimatu stejně, jako musí sociální ohledy tvořit integrální součást adaptace na ni. Relevanci konferencí COP bude ale třeba nadále odpracovat a zatím závod s časem spíše prohráváme.

Autor komentáře je majitelem skupiny Amper Jan Palaščák