Zastropování cen povolenek nedává smysl. Budeme donuceni k bolestné dekarbonizaci?

S novými povolenkami, resp. termínovými kontrakty na ně, se už několik měsíců obchoduje na burzách v Londýně a v Lipsku.

Francouzští analytici povolenek varují, že jejich zavedení může vyvolat lidové bouře na způsob „povstání“ žlutých vest z roku 2018. A to nejen ve Francii, ale podle nich také v zemích střední a východní části EU, tedy včetně Česka.

To proto, že pro celou EU bude platit jedna cena povolenky, pro bohaté i chudší země, takže dopad bude logicky tíživější na ty chudší.

 Časovaná bomba pro novou vládu

Nové povolenky představují novou zelenou daň, jejíž „sazba“ se bude měnit každodenně, v souvislosti s tím, za kolik se povolenka bude zrovna obchodovat na zmíněných burzách.

A pokud v Česku nedojde na předčasné volby ještě před začátkem roku 2027, kdy je EU chystá naplno spustit, právě vláda vzešlá z nynějších sněmovních voleb se s nimi – a se zdražením, které vyvolají – bude muset popasovat.

Představují pro nadcházející tuzemský kabinet, ať už bude jakýkoli, časovanou bombu. Vždyť zdražení, které způsobí, může být nesrovnatelně výbušnější než to, které vyvolal takzvaný konsolidační balíček právě končící vlády. Ten se však roku 2023 v médiích rozebíral dnem i nocí každý den, do posledního šroubku.

Zamlžené povolenky

Zato kolem nových povolenek je stále mlhy až až. Mlží sami politici. Příliš pozdě si uvědomili, že jde vážně o bombu. Odtikávající stále zlověstněji.

Dost možná však mlží, neboť sami mají v mysli mlhavo. Přes veškerou závažnost dopadu nových povolenek na rozpočty domácností, ale i firem, se totiž stále zdá, že mnozí z nich – ovšem veřejnost jakbysmet – pořád nerozumí tomu, jak mají povolenky vlastně fungovat. A že jejich cena musí trendově stále růst.

Příslib trvalejšího zastropování cen povolenek, s nímž vláda šermovala i ve finální fázi předvolební kampaně, představuje nesmysl už ze samé jejich definice. Takový příslib je v příkrém rozporu s podstatou jejich fungování.

Ne snad, že by nebyl technicky dosažitelný. Povolenky by ovšem pak z hlediska svých stvořitelů – z hlediska Bruselu – nedávaly smysl. Jejich smyslem je, aby mocně poháněly dekarbonizaci. Tak mocně, aby se EU nejpozději k roku 2050 stala uhlíkově neutrální ekonomikou.

To je smysl povolenek a to je ústřední cíl celého Green Dealu. Cenový růst povolenek je páteří Green Dealu a jejich trvalejší zastropování by znamenalo, že EU Green Deal nesplní.

Jedině trvalejší, trendový růst ceny povolenky zajistí postupné zužování okruhu podniků, firem a brzy tedy nově i domácností, kterým se ještě vyplácí koupit povolenku a vypouštět díky tomu emise do ovzduší dále.

„Daň“ s růstovou sazbou

Evropská komise dala emisním povolenkám přednost před uhlíkovými daněmi. Nejde jen o to, že povolenky nemají v názvu obsaženo slovo „daň“, takže je veřejnost přijme snáze.

Snáze je akceptuje, neboť má mylný dojem, že o žádnou novou daň nejde. A přesto, že to daň vlastně je, nejmenuje se tak. Přitom ještě navíc její „sazba“ trendově poroste. Musí růst.

Není tedy fixovaná jako u klasické daně, takže jednotkový výnos z povolenek pro „erár“ neustále narůstá. Sazbu tak není nutné explicitně zvyšovat, což je u veřejnosti nepopulární. Navíc, z tohoto růstu se přitom bruselští „vyviní“. Půjde přece o nevinný výsledek vývoje na burze, ať už v Londýně nebo v Lipsku.

Oni nic, oni muzikanti. Daň nezavedli, protože je to povolenka. A za růst sazby této daně přece také nemohou, neboť za nej mohou burziáni. Na obou uvedených burzách dané povolenky již nyní citelně zdražují a jdou cenově vysoko nad údajný strop. Jsou už takřka na jeho dvojnásobku, vyjdeme-li z údajného stropu 45 eur, tedy stropu, na nějž se stále někteří čeští politici odvolávají.

Donuceni k dekarbonizaci

Emisní povolenky pro domácnosti mají sloužit jako postupně se utahující smyčka. Postupné utahování – postupný růst jejich ceny – totiž znamená, že nakonec budou k dekarbonizaci donuceny všechny firmy a domácnosti. Každá přitom má přirozeně poněkud jiný práh (finanční) bolesti.

Někoho donutí koupit tepelné čerpadlo a elektromobil už cena povolenka 45 eur, někoho až při ceně 250 eur. To právě mají „otestovat“ nadcházející roky.

Kdo ovšem nyní velebí systém průmyslových emisních povolenek – těch prvního typu, těch pro velké podniky –, poněvadž přispěl ke snížení emisí v EU, vzývá i to, že příslušné firmy a provozy, případně výroba a s ní i zaměstnanost, odešly na jiné kontinenty, třeba do Asie, třeba Číny.

Domácnosti: záruka burzovního zisku

Ano, probíhající deindustrializace EU je zaručeným způsobem, jak snižovat emise… To ostatně potvrzuje i vývoj v Německu, kde se výkon průmyslu trendově setrvale propadá. A to už od přelomu let 2017 a 2018. Tedy od doby, kdy cena povolenek prvního typu začala výrazněji narůstat, jak zachycuje graf Bloombergu níže.

GRAF: Srovnání vývoje německého průmyslu a ceny emisních povolenek
Od roku 2005 do současnosti, data o průmyslu v procentech, cena povolenek v eurech.

Zdroj: Bloomberg/autor

Novou kvalitou emisních povolenek druhého typu v porovnání s těmi typu prvního představuje z hlediska burzovních spekulantů fakt, že ekonomiku lze zbavit průmyslu, deindustrializovat, ale nelze ji zbavit domácností.

Zatímco podnik v krajní situaci ukončí výrobu a propustí zaměstnance, domácnost si nějak bude muset zatopit vždy. A tedy v ceně vytápění pořídit povolenku. Proto jsou povolenky druhého typu méně závislé na ekonomickém cyklu. Jejich cenový vývoj je tak z hlediska burzovních spekulantů předvídatelnější. Představují zaručenější zdroj zisku.

Tato předvídatelnost a vyhlídka trendově stále rostoucí ceny vskutku už nyní představuje pozvánku pro různé spekulanty, hedgeové fondy a další finanční domy ze všech koutů planety, včetně třeba i Číny.

Lákadlo pro spekulanty

Ti do povolenek investují ne proto, aby si koupili odpustek za vlastní emise, ale aby sami zbohatli spekulací na růst ceny. Jako si zvykli bohatnout třeba na akciích. Kvůli nim vyšplhala cena už teď na skoro dvojnásobek stropu.

Brusel tyto spekulanty zjevně skrytě vítá, protože svými investicemi do povolenek šponují jejich cenu. A tím nutí a budou nutit firmy a domácnosti v EU k ještě rychlejší dekarbonizaci. Vzniká tak symbiotický vztah mezi bruselským úřednictvem a finančníky z celého světa. Ti první si plní své ideologické zelené cíle, druzí oportunisticky bohatnou.

Ekonomika EU přitom skomírá ztrátou konkurenceschopnosti v globálním měřítku a domácnosti se musí sžít s propadem vlastní životní úrovně. A to vše ve jménu snížení globální teploty do roku 2050 o 0,003 stupně Celsia, které povolenky zajistí přinejlepším, jak vyplývá z klimatického modelu OSN…