Německá vláda tento týden schválila tamnímu ministrovi financí Olafu Scholzovi jeho návrh státního rozpočtu pro příští rok s deficitem 96,2 miliard eur, což je zhruba 2,8 procenta německého HDP v roce 2019.
V českých poměrech by to znamenalo deficit kolem 150 miliard korun. Zatím se ovšem zdá, že český deficit pro příští rok bude nejspíš výrazně vyšší.
Pro srovnání letos Němci očekávají deficit kolem 218 miliard eur, což by v českých poměrech značilo nějakých 350 miliard Kč. Tato částka se zdá být docela blízko všeobecně očekávané letošní české realitě.
Celkově tedy vlády v obou zemích vytvoří letos „sekyru“ zhruba podobnou, ale v příštím roce chce být německá vláda oproti té české úspornější.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Hrozbou pro ekonomiky při příštích pandemiích není samotný virus, ale lidská reakce na něj
Schillerová to s optimismem přehání. Příští rok bude schodek rozpočtu rozhodně hlubší, než navrhuje
Konec superhrubé mzdy a „stresovné“ pro důchodce jsou další zaseklou „sekerou“ do rozpočtu
V dalších třech letech už Scholz plánuje jen zcela mikroskopické deficity kolem 10 miliard eur nebo méně.
O záměrech české vlády toho v tomto směru moc nevíme. Tedy kromě dosti horentních záporných sum, pro které si na několik dalších let udělala prostor vládní koalice kontroverzní novelou zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti letos v dubnu.
Delší pohled do budoucna chybí
Absence jasného koncepčního výhledu (který samozřejmě musí vyjít z nějakých předpokladů, ale to je úděl každé prognózy) ohledně českých státních rozpočtů v dalších letech je docela problém.
Česko navíc může snadno přijít o svou dosavadní pověst důvěryhodného dlužníka. A to bez ohledu na jeho doposud relativně nízkou úroveň zadlužení.
Stačí jen, když vláda bude i nadále přicházet s nápady, jak prohlubovat deficity (viz dramatické snížení inkasa daně z příjmů a dodatečné příspěvky důchodcům). A to aniž by jasně, důkladně a věrohodně ukázala, jak hodlá tyto deficity v dalších letech vykrýt.
Nemluvě o absencí plánů, jak navíc ještě řešit dlouhodobě neudržitelné směřování českých veřejných financí (v důsledku zejm. stárnutí populace).
Co by následovalo? Odchod zahraničních investorů, pokles cen českých státních dluhopisů, zdražení dluhové služby, oslabení koruny, vyšší inflační tlaky, přísnější měnová politika, pomalejší růst ekonomiky.