Další políček pro německý jaderný odklon? Italové po 40 letech vážně zvažují návrat k jádru

Italové se po čtyřiceti letech přelomově vrací k jaderné energetice, uvedla agentura Bloomberg. Z toho plyne hned několik zásadních poznatků.

Za prvé den ode dne stále zřetelněji se potvrzuje kolosálnost německého omylu v podstatě si dobrovolně zlikvidovat desítky funkčních jaderných bloků.

Mýtus o laciných OZE

Rozhodnutí Itálie potvrzuje, že zkazky o efektivitě a láci obnovitelných zdrojů jsou zatím převážně jen mýtem, který šíří příslušná lobby, jež si umně podmanila různé aktivisty a nátlakové skupiny.

Vždyť Itálie představuje jednu z nejslunnějších zemí Evropy, která je navíc z více než 80 procent obklopena mořem. A tam, kde tolik nesvítí slunce, má zase hory, a tedy vítr.

Lze v Evropě najít zemi, která je ideálněji predisponována k výrobě solární, větrné nebo vodní elektřiny? Proč tedy restartuje výrobu elektřiny z jádra?

Návrat po 40 letech?

Itálie si jadernou elektřinu zakázala roku 1987. Tehdy Sověti cynicky zneužili tragédie Černobylu, aby mohli do západní Evropy dále ve velkém, a ještě větším prodávat svůj plyn.

Využili k tomu různá levicová hnutí protijaderných aktivistů. Z těchto aktivistů se v běhu času stali mnohdy politici, kteří dnes třeba na úrovni EU stále proti jádru bojují. A přitom zůstávají věrni svým ideálům z mládí, na něž ovšem nepřišli sami, ale tak či onak jim je vštípila sovětská plynárenská lobby.

Ostatně Itálie se na odběru sovětského plynu poprvé dohodla už roku 1960. V roce 1969 pak Italové se Sověty podepsali klíčovou smlouvu na 20 let o dodávkách šesti miliard kubíků plynu ročně. A plyn začal do Itálie proudit v roce 1974 přes plynovod procházející Československem a Rakouskem do Tarvisia.

Německý jaderný omyl

Za kolosálností zmíněného německého omylu s jádrem samozřejmě zčásti stojí také tamní politici. Ti se s německou precizností nechávali už od 60. let manipulovat (a korumpovat) sovětskou plynárenskou lobby.

V roce 1973 si navíc Deutsche Bank, největší německá banka, otevřela pobočku v Moskvě, což v té době byla poměrně nevídaná věc. Západní Německo i díky ní odebíralo sovětský plyn. A to dokonce navzdory sankcím amerického prezidenta Ronalda Reagana, opět též přes Československo.

Poslední plynovod dodávající sovětský plyn, Jamburg, Západní Němci zprovoznili těsně před pádem Berlínské zdi. Tehdy již sovětský plyn tvořil třetinu příslušného západoněmeckého dovozu. Vždyť letech 1973 až 1993 Západní Německo navýšilo svůj odběr sovětského plynu ze zhruba miliardy kubíků ročně na takřka 26 miliard kubíků.

Torpédování jaderné energetiky ze strany tehdejších aktivistů, pozdějších (dnešních) politiků samozřejmě těmto obchodům s plynem nesmírně pomáhalo.

Sovětská vlivová operace

Boj aktivistů proti jaderné energetice v západoevropských zemích typu Západního Německa, Itálie či Rakouska byl z velké části výsledkem sovětské vlivové operace. Ti aktivisté jsou dnes politiky. Odpor k jádru mají v sobě, aniž by pořádně věděli proč.

Svým odporem „nakazili“ dnešní mladé aktivisty, zhusta narozené již po pádu Berlínské zdi.

Dohromady dnes lobbují za obnovitelné zdroje (což je pro ně úniková strategie, jak neztratit tvář otočkou vstříc k jádru). Ty ale zatím uspokojivou alternativou nejsou, jak dokládá zmíněné nynější rozhodnutí Itálie.