Kde leží hranice ekologického zápalu aneb když umění popisuje konec éry fosilního kapitalismu

Centrum druhého největšího rakouského města, Štýrského Hradce, nám ukazuje, o kolik zajímavěji by mohla vypadat Praha. Pokud by v české metropoli nezvítězila konzervativní zaprděnost a na pražské Letné by skutečně vyrostl „blob“. Tedy moderní, odvážná a originální budova navržená již zesnulým architektem Janem Kaplickým pro Národní knihovnu.

Štýrský Hradec svůj blob má – od roku 2003, kdy se stal evropským městem kultury. Sídlí v něm galerie moderního umění.

Kromě toho Štýrským Hradcem neboli Grazem vedou cyklostezky, město hlásá, že je přívětivé k chodcům a k městské hromadné dopravě. Běžné jsou pochopitelně dobíjecí stanice pro elektromobily. Ostatně Rakousko jako takové chce být co nejvíce ekologické.

Odraz v krajině i umění

Odráží se to v krajině plné větrníků, v odporu k jádru či v městské architektuře. Nedávno třeba vyvolala pozdvižení IKEA a její nová prodejna ve Vídni. Je bez jediného parkoviště pro auta, zato dostupná hromadnou dopravou a pro cyklisty. Tím „ušetří celkem 350 tisíc cest autem, a tudíž tisíc tun CO₂, které připadají na obvyklou prodejnu“. A odraz to má právě i v umění.

Což nás přivádí zpět do blobu (autoři skutečně vyznávají v architektuře takzvaný blobismus, respektive blobitekturu, pozn. red.), do štýrského Kunsthausu, k aktuální výstavě zaměřené právě na to, jak současní umělci pohlížejí na ekologii.

Od moderního umění se tak nějak přirozeně očekává, že bude provokovat, bude angažované, se silným názorem.

Vyvlastnění kvůli klimatické krizi

Očekávání naplňuje i rakouský umělec Oliver Ressler. Velmi pravděpodobně jste o něm nikdy neslyšeli, ani o jeho projektu 2050. Nevadí. Jde o fotosérii a popis toho, jak se – podle něj – dnes známé věci mění, mizí a ustupují novým okolnostem.

Ukazuje to na konkrétních místech známých ze současného Štýrského Hradce. Z elektrárny, městských jatek, silničního okruhu či dodavatele součástek a technologií pro autoprůmysl Magna Steyr. Na nich všech ukazuje, jak by stejná místa mohla či měla vypadat za necelých třicet let.

Na jedné straně najdete celkem normální vize typu „na střechách budeme pěstovat zeleninu a elektřinu si budeme všichni sami vyrábět“.

Vedle nich ale vyznívají dosti mrazivě sociálně-inženýrské představy.  Tedy ty týkající se dělení na hodné a zlé, špatné a dobré, bývalé boháče, kteří za „to“ mohou, a ty, kteří vědí, jak s nimi zatočit.

Takže třeba zmíněná Magna Steyr už nebude – podle umělce – v roce 2050 patřit žádné nadnárodní firmě, ale bude řízena samotnými zaměstnanci. Původní majitelé přitom budou vyvlastněni na základě „zákona o klimatické krizi“.

Zabavený majetek pak poslouží ekologické a sociální nápravě společnosti, přičemž část půjde na globální repatriace pro chudý jih.

Jiná vize změny obce Bruck an der Mur, ležící u dálnice S35, zase pracuje s tezí, že soukromé vlastnictví automobilu bude v roce 2050 výjimečné. A navíc bude podléhat souhlasu vyžadujícímu splnění daných podmínek.

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:

Fidelity International: Změna klimatu může ovlivnit inflační tlaky

Svítá na lepší časy, vykazování „uhlíkového účetnictví“ se sjednotí

Po mase bez zvířat přichází molekulární káva bez kávových zrn

Radek Škoda: Je vidět intenzivní boj o to, kdo si urve kus koláče z energetického mixu Česka

Destruktivní éra fosilního kapitalismu

Z mezinárodních letišť se bude létat už jen do vzdálených zámořských destinací, a to ještě jen občas.

Letiště ve Štýrském Hradci se v umělcově vizi změní na státem podporované zázemí pro klimatické uprchlíky, kteří se na zrekultivovaných letištních plochách budou převážně věnovat zemědělství.

Už vloni Rakousko skutečně zavřelo svou poslední uhelnou elektrárnu v Mellachu. Další umělecký záměr pak pracuje s tím, že se v roce 2050 zavře kvůli emisím CO₂ i tamní paroplynová elektrárna. Její komíny však zbořeny nebudou a budou sloužit „jako memento destruktivního vlivu éry fosilního kapitalismu“.

Ušetřeni pochopitelně nemohli zůstat ani konzumenti masa. Všechna jatka budou do roku 2050 uzavřena. Produkce masa bude probíhat jen v malém množství od zvířat žijících spokojeně na malých organických farmách a půjde o úzkoprofilové zboží, dostupné možná několikrát do roka.

Obecné blaho nade vše

Jistě – i tohle je umění. Třeba záměrně vyostřené, dost možná ale jdoucí skutečně od srdce. Nemusíme být zrovna popírači klimatických změn, abychom viděli, jak nebezpečně snadné je otočit bohulibé ekologické záměry a obavy z dopadů změn klimatu kamsi k diktatuře nařízeného všeobecného dobra.

Internetoví soudci možná na základě tohoto textu nabudou přesvědčení, že to se jen stárnoucí zabezpečený bílý muž bojí změn, ztrát jistot svého starého světa. A chce si udržet možnost zasmrdět si ve městě svým vozem se spalovacím motorem a dát si pivo a hamburger.

Ve skutečnosti ale jde o to, nenechat se dobrými úmysly přivést do pekla pseudozelené diktatury převlečené za snahu dosáhnout jakéhosi obecného blaha, kdy mají všichni všechno, ale dohromady celkem nic… Snad jen vůli k hromadnému sebemrskačství a hledání společného nepřítele. Prostě všeho s mírou.

Ale ten blob mají ve Štýrském Hradci skutečně hezký…

Článek, jehož autorem je Robert Břešťan, původně vyšel na serveru HlídacíPes.org.