Minimální mzda jako experimentální výzkum. Kauzality třem vědcům vynesly Nobelovu cenu za ekonomii

Experimenty se v ekonomii na rozdíl od jiných vědních disciplín příliš nenosí. Nicméně i tak lze na základě běžných situací dojít k zajímavým závěrům. Například při zkoumání oblasti trhu práce a jeho fungování. A právě závěry „experimentů ze života“ vynesly třem ekonomům Nobelovu cenu.

Letošní Nobelova cena za ekonomii je nezvykle rozdělena na tři nestejné části. Polovina ceny míří Davidu Cardovi za výzkum v oblasti trhu práce. O zbylou polovinu se pak rovným dílem dělí Joshua Angrist a Guido Imbens za metodologické obohacení analýzy příčinných vztahů.

„Ocenění ekonomové přinesli nové znalosti o tom, jak funguje trh práce. Zároveň ukázali, jaké závěry mohou při zjišťování příčin a důsledků přinést přirozené experimenty. Podařilo se jim podstatně změnit výzkum v oblasti sociálních věd,“ zdůvodnil svou volbu výbor pro udělování Nobelovy ceny při Královské švédské akademii věd.

To, že cenu letos získávají hned tři laureáti, nezvyklé není. Neobvyklé je právě její rozdělení na tři nestejné části. Letos je navíc mírně narušena obvyklá nadvláda amerických ekonomů, neboť Card je původem Kanaďan a Imbens zase Nizozemec. Všichni tři, včetně amerického rodáka Angrista, však v USA působí – na Massachusettském technologickém institutu a na Stanfordu.

Experimenty omezené

„Cardův výzkum trhu práce potvrzuje, že kouzlo i úskalí ekonomie spočívají v omezené možnosti ověření výsledku experimentem. Zatímco chemik se totiž může zavřít do laboratoře a provádět jeden a týž pokus stále dokola, ekonom analyzuje systém zpravidla vždy ‚naostro‘ a za pochodu,“ uvedl Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank.

Podle něj lze těžko zavřít lidskou společnost na nějaký čas do laboratoře, tu zvyšovat sociální transfery, tu ubírat na daních a čekat, co to udělá. „Lidé nejsou molekuly. A trh – a ekonomický systém vůbec – není souborem molekul, ale právě lidí,“ dodal.

„David Card s využitím přírodních experimentů analyzoval dopady minimální mzdy, imigrace a vzdělání na pracovní trh. Výsledky mimo jiné ukázaly, že zvýšení minimální mzdy nutně nevede k poklesu počtu pracovních míst. Nyní rovněž víme, že na příjmy lidí, kteří se narodili v určité zemi, může mít pozitivní dopad nová imigrace. Oproti tomu lidé, kteří imigrovali v dřívější době, mohou být novou imigrací negativně ovlivněni,“ uvedla jako důvody Cardova ocenění švédská akademie věd.

VIDEO: Eva Mörková, členka komise Královské švédské akademie věd, komentuje výběr oceněných letošní Nobelovy ceny za ekonomii

Zdroj: YouTube / Nobel Prize

Výzkum kubánských Marielitos

Podle Kovandy oceněnému Cardovi, ale i dalším ekonomům, poskytl živý materiál v minulém století kubánský prezident Fidel Castro, který si – byť nevědomky – zaexperimentoval s lidskou společností.

„Když ekonom jako Card hodlá zkoumat třeba dopad imigrace na pracovní trh hostitelské země či regionu, výtečně mu poslouží zkoumání důsledku výnosu kubánského vůdce z 20. dubna 1980,“ řekl Kovanda.

Tehdy, před více než 41 lety, Castro vyhlásil, že Kubánci, kteří si tak budou přát, mohou svobodně opustit „ostrov svobody“, aby se mohli vydat k břehům USA. Do září 1980 využilo této možnosti na 125 tisíc Kubánců. Do Miami odplouvali z kubánského přístavu Mariel, proto se jim říká „Marielitos“.  Ekonomové dodnes zkoumají, jak imigrační vlna Marielitos ovlivnila miamský pracovní trh. Ten se jim tak zpětně stal pomyslnou laboratoří.

Cardova „podpora“ imigrace

Do zkoumání se v roce 1990 pustil právě i Card. Ve své studii dospěl k závěru, že přistěhovalecká vlna z přístavu Mariel neměla jakkoli zásadní dopad na pracovní trh v Miami. A to i přes to, že ten musel takřka ze dne na den absorbovat obrovské množství imigrantů.

Mzdová úroveň v Miami se nesnížila. Beze změny zůstala i nezaměstnanost, a to i mezi pracovníky s nízkým vzděláním. Závěry Cardovy studie se tak staly vítaným argumentem zastánců imigrace.

Studie, na nichž se Card podílel, významně ovlivnily také teorii i praxi zavádění a úprav minimální mzdy. Card s dalším ekonomem Alanem Krugerem tehdy srovnávali mzdy ve fastfoodech v Pensylvánii a New Jersey. Tato studie dodnes slouží odborářům celého světa, včetně českých, k podpoře jejich argumentace pro zvyšování minimální mzdy.

Kovanda vedl v roce 2013 rozhovor s již zesnulým Krugerem, toho času šéfem ekonomických poradců prezidenta Baracka Obamy. Krueger v něm mimo jiné zavzpomínal právě na studii k minimální mzdě, kterou počátkem devadesátých let zpracovával s Cardem.

„Tou studií jsme původně chtěli pomocí sofistikovanějších metod jen potvrdit tehdy konvenční závěr. Tedy že zvýšení minimální mzdy zvyšuje nezaměstnanost. Paradoxně jsme zjistili pravý opak. Myslím, že i díky tomu dochází v posledních letech k posunu napříč ekonomickou obcí,“ uvedl Krueger.

Přírodní experimenty

Další letošní ocenění ekonomové Angrist a Imbens byli vyznamenáni za metodologický přístup k analýze kauzálních vztahů, kde prokázali, jak jsou přírodní experimenty cenným zdrojem poznání.

„Pokud například o rok prodloužíme povinnou školní výuku pro jednu skupinu studentů, nebude to mít na všechny studenty ve skupině stejný vliv. Někteří studenti by stejně ve studiu pokračovali. Význam vzdělání v jejich případě tak není reprezentativní pro celou skupinu. Otázkou tedy zůstává, zda je možné z prodloužení studia o rok vyvozovat nějaké závěry. V polovině devadesátých let Joshua Angrist a Guido Imbens tento metodologický problém vyřešili, když ukázali, jak přesné závěry týkající se příčiny a následků lze vyvodit z přírodních experimentů,“ komentovala důvody udělení ceny švédská akademie.

Využití přirozených pokusů podle analytika České spořitelny Michala Skořepy výrazně zesiluje důvěryhodnost ekonomických závěrů.  Tedy takových, které dokážou ekonomové z dat vznikajících kolem nás získat ohledně důsledků různých událostí a vládních zásahů. „Letošní laureáti jsou oceněni za to, že se jim povedlo toto omezení ekonomie aspoň do jisté míry obejít,“ uvedl.

„Jsou to empiričtí vědci ekonomie v době, kdy se ekonomie stále více rozděluje, stejně jako fyzika, na teoretickou a empirickou část. Všichni tři se zaobírají zásadní otázkou společenských věd, a to, co způsobuje co. Jsou vynalézaví v tom, že se snaží objevit metody, jak určit, kde je původ nějakého jevu,“ doplnil Skořepu ředitel think thanku IDEA Jan Švejnar, jehož spolu se Skořepou citovala ČTK.

NAPSALI JSME O MINULÝCH NOBELOVÝCH CENÁCH ZA EKONOMII:

Nobelova cena za ekonomii: místo soutěží krásy a „losovaček“ přišly na řadu aukce

Změny klimatu a vliv inovací na ekonomiku oceněny Nobelovou cenou za ekonomii

Poučení pro vlády

Podle ekonomů by se z výsledků prací letošních nobelistů měli poučit vlády a politici.  „Například k 1. lednu se toho mění vždy hodně. Ekonomové potom nejsou schopni rozpoznat, jestli se lidé chovají jinak kvůli té, nebo kvůli jiné změně. Je to neprůkazné. Dalším ponaučením pro politiky může být nesnažit se všechnu hospodářskou politiku centralizovat. Federální státy, které různé hospodářské politiky mění různým tempem a v různých časech, nám toho o lidském chování totiž řeknou více,“ uvedl pro ČTK analytik Natland Petr Bartoň.

Podle ekonoma think tanku IDEA Filipa Pertolda se laureáti nesmazatelně zapsali do dějin ekonomie v rozlišování korelace a kauzality pomocí přirozených experimentů.

„Jedná se především o výzkum v ekonomii vzdělání, minimální mzda, migrace, nerovnosti, mzdové vyjednávání, genderové nerovnosti. Používání regresní diskontinuity, rozdíly v rozdílech a další identifikační strategie pomohly k poznání kauzálních vztahů v těchto oblastech,“ uvedl na Twitteru.

Souhrn toho nejdůležitějšího
každý pátek ve vašem e-mailu.

Přihlásit odběr