Mohlo by vás také zajímat
22. 5. 2026 – Workshop Výzvy mezinárodního zdanění
Redakce 23. dubna 2026Již XVII. ročník s aktuálními tématy mezinárodního zdanění pořádá Centrum daňových studií při Katedře obchodu a financí Provozně ekonomické fakulty…
EU sází na jádro včetně SMR. Fantasmagorie nebo geniální tah, a vyplatí se to?
Jan Palaščák 23. dubna 2026Zatímco v 90. letech pocházela až třetina evropské elektřiny z jádra, nyní je to okolo 15 procent. Brusel i proto…
Konec naftové modly. Češi prchají před drahým benzinem k elektromobilům
Lukáš Kovanda 22. dubna 2026Podle dat Českého statistického úřadu přesahuje průměrné stáří osobních aut v Česku 16,5 roku, což je jedno z nejvyšších čísel…
- KOMENTÁŘ
Změny klimatu a vliv inovací na ekonomiku oceněny Nobelovou cenou za ekonomii
Nobelovu cenu za ekonomii letos zaslouženě získávají dvě zvučná jména, která už celá desetiletí znatelně ovlivňují makroekonomii. V případě ocenění Williama Nordhause a Paula Romera to opět potvrzuje dominanci ekonomů ze Spojených států mezi držiteli této Nobelovy ceny.
Ilustrace tváří ekonomů Wiliama Nordhause (vlevo) a Paula Romera, kteří získali Nobelovu cenu za ekonomii. Zdroj: Niklas Elmehed. © Nobel Media
Nobelovu cenu za ekonomii letos, stejně jako předloni, získávají dva makroekonomové. William Nordhaus a Paul Romer jsou však známá jména nejen v oblasti makroekonomie.
| Cena za ekonomii |
| Nobelova cena za ekonomii nepatří mezi původní ceny určené vynálezcem dynamitu Alfredem Nobelem v jeho závěti z roku 1895. Uděluje se od roku 1968 a naprostou většinu nositelů ocenění tvoří američtí ekonomové. Loni cenu získal Američan Richard Thaler za výzkum psychologických faktorů, které stojí za rozhodováním lidí v ekonomice. |
Jejich dílo má totiž z důvodu svého zaměření vlastně celospolečenský záběr, a tudíž mnohdy i přesah do jiných vědních disciplín. Oba dále zdokonalují stěžejní ekonomickou teorii hospodářského růstu.
Zatímco Nordhaus obohacuje tuto teorii zahrnutím klimatické změny, Romer ji obohacuje zahrnutím důsledků změny technologické.
Praotec české tržní ekonomiky
Zvláště Nordhausovo jméno je dobře známé i české ekonomické veřejnosti. Byl totiž spoluautorem pozdějších vydání zřejmě nejslavnější ekonomické učebnice dějin, té s prostým názvem Ekonomie.
První její vydání měl ve čtyřicátých letech 20. století na svědomí první americký nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Samuelson (obdržel ji v roce 1970, pozn. red.). Později jako spoluautora přibral právě Nordhause.
| William Nordhaus (77) |
| Je považován za zřejmě největšího světového experta na ekonomické aspekty klimatických změn. Jeho vědecká práce v oboru ekonomie má široký záběr témat, od inflace přes energetické problémy, přírodní zdroje a ochranu životního prostředí až po vývoj zisku a produktivitu. Předmětem jeho zájmu je také hospodářská politika. Je členem americké Národní akademie věd, Americké akademie umění a věd nebo Královské švédské akademie inženýrských věd. V roce 2004 byl jmenován významným členem Americké hospodářské asociace. |
Český překlad jejich učebnice, který vznikl počátkem devadesátých let, je minimálně pro jednu generaci současných českých ekonomů a manažerů poměrně důvěrně známým dílem, které jim odhalovalo základní principy fungování tržní ekonomiky.
S jen mírnou nadsázkou lze říci, že Nordhaus Čechy po revoluci vlastně učil, co je to kapitalismus.
Zelené účetnictví
Nordhaus získává Nobelovu cenu za zahrnutí důsledků klimatické změny do dlouhodobé makroekonomické analýzy. Je spoluautorem průkopnického postupu odhadu nákladů klimatické změny.
Nordhaus proslul svým konceptem takzvaného environmentálního účetnictví (v angličtině jde doslova o „zelené účetnictví“ – green accounting), které rozvíjí metody zahrnování environmentálních nákladů do běžné finanční a makroekonomické kalkulace.
Už od druhé poloviny šedesátých let Nordhaus působí na univerzitě v Yale, v osmdesátých letech byl krátkou dobu i tamním děkanem.
Koncept environmentálního účetnictví rozvíjí Nordhaus už od počátku sedmdesátých let, kdy se spolu s dalším laureátem Nobelovy ceny za ekonomii Jamesem Tobinem rovněž průkopnicky zabýval dnes široce diskutovanou problematikou udržitelnosti ekonomického růstu tváří v tvář environmentálním výzvám.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Havaj chce být prvním státem USA, který poběží jen na čistou energii
A pak že regulace škodí. Evropský autoprůmysl posunula k skokovému růstu
Klimatická hrozba ukrytá pod povrchem: supervulkány. Jeden rizikový je blízko
Dobroty v ohrožení: klimatické změny se podepisují na vínu, kávě i čaji
Technologický motor růstu
| Paul Romer (62) |
| Je předním obhájcem investic do lidského kapitálu a inovací a je považován za jednu z největších ekonomických autorit posledních desetiletí. Je zastáncem endogenní teorie růstu, která tvrdí, že investice do lidského kapitálu, inovací a znalostí výraznou měrou přispívají k ekonomickému růstu. Teorie, kterou sám pomáhal v osmdesátých a devadesátých letech minulého století vyvinout, si také myslí, že vedlejší efekty ekonomie založené na znalostech povedou k ekonomickému rozvoji a dlouhodobou míru růstu ekonomiky je možné zvýšit opatřeními, jako jsou dotace na výzkum, vývoj a vzdělání. V roce 2010 vyvolal celosvětovou pozornost a diskusi svým plánem na vznik velkoměst, jež rozvinuté státy postaví za své peníze a do nichž se budou stěhovat chudí lidé z celé planety. |
Paul Romer, profesor Newyorské univerzity, působil od října 2016 do letošního ledna jako hlavní ekonom Světové banky. Nobelovu cenu získává za objevnou analýzu technologické změny.
Tou chápe postupný proces, to, že každý rok ta či ona ekonomika zpravidla o několik málo procent povyroste. Tyto jednotlivé roční růsty se v běhu desetiletí kumulují a v souhrnu transformativně mění lidské životy a osudy.
Romer ve svém díle demonstruje, jak ekonomické síly podněcují firmy a podniky k inovacím, a následně tedy k růstu, který v určitém koloběhu opět aktivizuje ony ekonomické síly podněcující inovaci.
V posledních letech Romer v rámci ekonomické obce vyvolal silný rozruch svojí kritikou nedbalého užívání matematiky v rámci makroekonomického modelování. Poměrně otevřeně v této souvislosti kritizuje některá zvučná jména ekonomie, jako je laureát Nobelovy ceny za ekonomii Edward Prescott nebo Tomas Piketty, známý i v Česku svojí nedávnou knihou o růstu globální nerovnosti.