Greta efekt: nelétat letadlem má být zdrojem hrdosti

V roce 2007 se Maja Rosénová vydala na návštěvu sestry, jež žije na norských ostrovech Lofoty. Když viděla, jak se v tomto regionu za polárním kruhem projevují globální klimatické změny, uvědomila si, že způsob, jakým se na ostrovy dostala – letem z Osla do Bodø –, také přispívá k ničení této oblasti.

Na kratší vzdálenosti přitom letadla produkují více skleníkových plynů na kilometr, než je tomu při dlouhých letech.

„Cítila jsem se hrozně, protože můj let přispívá k ničení ostrovů,“ vysvětlila nyní osmatřicetiletá žena, proč drasticky omezila létání, například za svými kamarády do Londýna. V roce 2008 se pak rozhodla přestat létat úplně. „Nikdy jsem tohoto rozhodnutí nelitovala,“ zdůraznila.

Zůstat na zemi

V roce 2018 založila skupinu We Stay on the Ground, jež přesvědčuje ostatní lidi, aby se po dobu jednoho roku zavázali přestat létat. Akce se spustí ale až v době, kdy se k ní z jedné země připojí sto tisíc lidí.

„Lidé by měli vědět, že také ostatní změnili své chování. To je nejsilnější způsob, jak přimět lidi, aby změnili názor,“ tvrdí žena, jež se narodila ve švédském Göteborgu. Zatím její iniciativa přesvědčila osm tisíc lidí.

Podobné hnutí lze ovšem pozorovat i v dalších zemích – ve Švýcarsku, v Německu, ve Velké Británii, Spojených státech…

Větší popularitu hnutí bez využívání letadel může způsobit švédská šestnáctiletá klimatická aktivistka Greta Thunbergová. Ta se rozhodla pro cestu z Londýna do New Yorku na konferenci OSN o ochraně klimatu na osmnáctimetrové plachetnici vybavené solárními panely. Po Evropě pak cestuje pouze vlakem.

Greta efekt na švédských letištích

Ve Švédsku dokonce některá letiště hlásí takzvaný „Greta efekt“, jenž se projevuje snížením počtu cestujících. Jedna cesta letadlem mezi Stockholmem a Göteborgem totiž vyprodukuje stejně oxidu uhličitého jako 40 tisíc cest vlakem.

Firma Swedavia Airports, jež v zemi provozuje deset největších letišť, ohlásila, že letos v prvním čtvrtletí zaznamenala na domácích letech úbytek cestujících o osm procent, na mezinárodních linkách pak klesl počet odbavených pasažérů o čtyři procenta. Švédové dokonce začali používat termín flygskam, jenž znamená „stud z létání“.

Z odhadů sdružení leteckých společností IATA nicméně vyplývá, že počet letů bude v následujících letech prudce stoupat. Do roku 2037 by se počet pasažérů měl zdvojnásobit na 8,2 miliardy ročně.

Očekává se, že popularita létání bude stoupat zejména v Asii. Šéf IATA Alexandre de Juniac tvrdí, že to bude mít pozitivní ekonomické dopady a letecká doprava vytvoří do dvaceti let 100 milionů pracovních míst. Roste také poptávka po letecké přepravě zboží.

GRAF: Čína, Indie, Indonésie na vzestupu
Prognóza IATA, jak se budou měnit největší trhy s leteckou dopravou

Zdroj: IATA

Problém nástupu nových technologií

Vědci varují, že lidstvo musí do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů na polovinu, aby se vůbec podařilo udržet oteplování do dvou stupňů Celsia oproti stavu před průmyslovou revolucí.

Oxid uhličitý v atmosféře zůstává celá desetiletí a uhlíkově neutrální řešení pro letectví zatím nejsou ani v komerční fázi (plně elektrická letadla, zelená biopaliva). Radikální omezení letů zůstává jednou z jistých možností, jak koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře snížit.

Letectví má ale pro současnou civilizaci, jak upozornil portál Vox, významnou sociální funkci. Protože spojuje miliony rodin, jejichž členové žijí na různých místech planety.

V některých regionech je zase nezbytným spojením s civilizací, letadla převážejí léky a potraviny.

Nejlevnější zahřívání planety je létání

Pokud někdo létá často a pravidelně, jeho uhlíková stopa je výrazně vyšší než u těch, kteří letadla nepoužívají. „Létání je nejrychlejší a nejlevnější způsob, jak planetu zahřívat,“ varuje odborník na leteckou dopravu Andrew Murphy z neziskové organizace Transport & Environment.

Jeden let mezi Londýnem a New Yorkem emituje tunu oxidu uhličitého na jednoho pasažéra. Každý den přitom mezi Velkou Británii a Severní Amerikou létá až tři tisíce komerčních letů.

Celkově letecká doprava produkuje ročně 860 milionů tun oxidu uhličitého, to znamená dvě procenta globální produkce skleníkových plynů za rok. Problém je zejména v tom, že emise z tohoto druhu dopravy mohou podle International Civil Aviation Organisation (ICAO) do roku 2050 růst třikrát až sedmkrát oproti roku 2005.

Baterie zatím na letecké palivo nemají

Současné letecké palivo má energetickou hustotu 11 890 watthodin na kilogram. Nejvýkonnější lithium-iontové baterie mají pouze 265 watthodin na kilogram. Proto v následujících letech není reálné, aby na baterie létala letadla mezi kontinenty.

Elektrifikace letecké dopravy může nastat ve větším měřítku podle různých odhadů okolo roku 2050. Spíše by letadla měla jako palivo využívat vodík, který by se vyráběl elektrolýzou vody například energií z větrných turbín, navrhuje Matthias Vetter z německého Fraunhoferova institutu.

Kritizovaný je také přístup aerolinií, které sice slibují například vysazování stromů a podporu projektů obnovitelných energií. Analytička Anja Kollmuss z Curychu, jež se zaměřuje na obchodování s emisemi, ale tvrdí, že takové závazky nejsou ze tří čtvrtin realizovány.

Andrew Murphy tvrdí, že navíc vlády ve svých uhlíkových závazcích a slibech selhávají, proto se část lidí rozhodla snižovat svou osobní uhlíkovou stopu tím, že přestanou používat letadla.

Dlouhé lety jsou lepší

Zejména lety na krátké vzdálenosti jsou pro klima nejméně šetrnou variantou dopravy, protože letadlo spálí nejvíce pohonných hmot při startu a stoupání. Může to být až čtvrtina veškerého leteckého paliva.

Nejefektivnější jsou lety, které jsou dlouhé okolo 4 300 kilometrů. Také létání první třídou je až třikrát „špinavější“ než ekonomickou třídou.

GRAF: Vývoj počtu komerčních letů
V letech 2004 až 2019, v milionech letů

* Za rok 2019 jde o odhad.

Zdroj: Statista

Ve Švédsku se o uhlíkové stopě z letecké dopravy už několik let živě diskutuje, vláda uvažuje o vyšším zdanění letů. Lidé také reagují pod dojmem extrémních teplot, sucha a požárů v létě 2018. „Prvně v životě Švédové na vlastní kůži pocítili důsledky změny klimatu,“ všimla si Rosénová.

Klimatický aktivismus se neomezuje pouze na mladé lidi. Greta Thunbergová inspirovala šestasedmdesátiletou Birgittu Frejhagenovou, jež založila skupinu Gretas Gamlingar (Gretini staříci). Sdružuje seniory, kteří se zajímají o ochranu klimatu. Chce získat deset tisíc starších Švédů, kteří Thunbergovou podporují. Mají se zúčastnit Světového dne na ochranu klimatu, který se koná 27. září.

Německá debata o zákazu vnitrostátních letů

Sama Frejhagenová uznává, že zejména pro mnoho starších Švédů je těžké oželet létání, když mají příbuzné na druhém konci Švédska a dlouhé hodiny ve vlaku nebo autobuse jsou pro ně ze zdravotních důvodů komplikované a často i nemožné.

Rosénová tvrdí, že hnutí proti létání není ničím typicky švédským, podle ní by Švédy v tomto ohledu mohli brzy předstihnout Němci.

V Německu, kde žije 80 milionů lidí, se už diskutuje o návrhu Zelených, že se v podstatě „zakážou“ vnitrostátní lety zavedením vysoké daně na letecké palivo. Lidé by měli po Německu cestovat výhradně vlaky, tvrdí němečtí zelení politici. Zelení poslanci přitom patří mezi nejčastější zákazníky aerolinií.

Nelétat po konferencích po celém světě

Klimatoložka Kim Cobbová z technologického institutu v americké Georgii patří k akademikům, kteří se snaží létání omezit. Uznává, že to je v mnoha případech obtížné. Sama počet letů snížila o 75 procent.

„Začala jsem vážně přemýšlet o svojí uhlíkové stopě po zvolení Donalda Trumpa prezidentem,“ přiznala. Spočítala, že její uhlíkovou stopu v roce 2017 tvořilo z 85 procent právě létání. Kvůli studiu procesu odumírání korálů létala často do oblasti jižního Pacifiku. Výzkum upravila, aby létání omezila. Odmítá také pozvánky na vědecké konference.

Samotní zástupci leteckých společností zatím strkají hlavu do písku. Výjimkou je šéf společnosti KLM Pieter Elbers, který vyzval zákazníky, aby odpovědně rozvažovali, pokud se rozhodnou, že poletí letadlem.

Letecký sektor není pod tlakem jako automobilový průmysl

Murphy z Transport & Environment upozornil, že změna v myšlení lidí bude trvat léta. Problém vidí v tom, že letecké palivo není ve většině zemí zatíženo daněmi, takže tento sektor není pod takovým tlakem jako automobilový průmysl.

Nesložitější je přestat létat pro ty, kteří navštěvují členy rodiny. Filozof Paul Thomson z Michigan State University, jenž se věnuje etice v zemědělství a potravinářství, je přesvědčen, že lidé by měli zvážit všechny činnosti, které přispívají k produkci skleníkových plynů.

Pokud se ale nemohou vzdát létání, měli by podporovat výzkum biopaliv nebo občansky prosazovat budování vysokorychlostní železnice, případně tlačit na zavedení uhlíkové daně. Případně volit takové politiky, kteří mají tyto věci ve svém programu. Při rezervaci letu si vždy pečlivě rozmyslet, zda by se nedala cesta vyřešit jinak, v případě obchodního jednání například videokonferencí.

Rosénová zdůraznila, že lidé mají spíše cítit hrdost, že nelétají, než stud, že letadla používají. Proto věří, že takových lidí bude přibývat.