Čína na steroidech. Peking oznámil další obří dotace, aby nastartoval ekonomiku

Největší asijská ekonomika se stále nemůže dostat z ekonomické křeče, kterou vyvolala pandemie covidu-19. Ve třetím kvartále roku 2024 rostla meziročně o 4,6 procenta, což je ale nejméně od začátku roku 2023. Peking si dává dlouhodobý cíl, aby čínská ekonomika rostla minimálně pětiprocentním tempem.

GRAF: Vývoj čínského HDP
Za posledních 5 let, v procentech.

Zdroj: tradingeconomics.com

I proto se vedení Číny rozhodlo masivně podpořit ekonomiku velkolepým stimulačním balíčkem. Celkově by se mělo jednat o podporu hospodářského růstu v celkové výši dvou bilionů dolarů. Přesto se západní analytici domnívají, že ani tyto kroky nemusí ekonomiku říše středu nastartovat. Ve hře totiž zůstávají Trumpova cla na čínské zboží, která by mohla plány Pekingu výrazně narušit.

Slabí spotřebitelé a realitní krize

Asijskou ekonomiku číslo jedna trápí zejména slabá spotřebitelská poptávka a přetrvávající krize realitního trhu. Diplomatické napětí se Spojenými státy zase poškozuje čínský export. „Čína trpí nadprodukcí a nedostatečnou spotřebou,“ zdůraznil pro Deutsche Welle George Magnus, výzkumný pracovník v Čínském centru Oxfordské univerzity, který dříve zastával pozici hlavního ekonoma ve švýcarské bance UBS.

Vedení čínské komunistické strany podle něj uznává, že má ekonomika silné strukturální problémy a jejich řešení si vyžádá dlouhodobý přístup. Už v září přitom Peking „nalil“ do čínského bankovního systému likviditu v hodnotě 2,7 bilionu jüanů (370 miliard dolarů), aby podpořil poskytování úvěrů a snížil úrokové sazby.

Oznámil také další podporu zadluženým developerům a oznámil nové výdaje do budování infrastruktury. V listopadu pak čínská vláda oznámila, že finančně pomůže regionům, aby snížila jejich zadlužení.

I když to krátkodobě vedlo k euforii u obchodníků s čínskými akciemi, optimismus se postupně vytratil. „Spekulovalo se, že konečně bude existovat politika na straně poptávky na podporu spotřeby. Zatím se nic z toho nenaplnilo,“ prohlásila Jiayu Liová z poradenské firmy Global Counsel se sídlem v Singapuru.

Extrémní zadlužení čínských regionů

Problém spočívá hlavně v zadlužení čínských regionů, které je velmi vysoké. Mezinárodní měnový fond (MMF) odhadl toto číslo na 60 bilionů jüanů (8,2 bilionů dolarů), což znamená 47,6 procenta hrubého domácího produktu (HDP). Vládní dluh pak dosahuje 86 procent čínského HDP. V roce 2013 to přitom bylo jen 37 procent.

GRAF: Vývoj čínského vládního dluhu
Za posledních 10 let, poměr v procentech vůči HDP; pro rok 2024 se jedná o odhad.

Zdroj: tradingeconomics.com

Magnus varuje, že Peking stále odkládá radikální reformy v čínské ekonomice, které jsou nutné k vyřešení dlouhodobých problémů čínského hospodářství.

Rizikový faktor: Trump 2.0

Ekonomickou situaci Číny může navíc výrazně zhoršit změna politiky v Bílém domě po nástupu Donalda Trumpa 20. ledna 2025. Trump nyní hovoří o tom, že zvýší veškerá dovozní cla na čínské zboží o deset procent, čímž by se americké tarify zvedly na celkových 35 procent.

To by mohlo snížit růst čínského HDP o jeden procentní bod. „Trh doufá, že Peking odloží další fiskální opatření až do roku 2025 po nástupu Trumpa do úřadu,“ doplnila Liová. Mezi analytiky rostou obavy, že plánovaný stimulační balíček nebude na čínskou ekonomiku dostatečně fungovat.

Nové kolo americko-čínské obchodní války by také mohlo vést k oslabování čínské měny. K tomu došlo už v roce 2018, kdy Trump uvalil na čínské zboží cla. Peking reagoval tím, že čínský jüan nechal vůči dolaru oslabit o 12 procent, aby pomohl čínským exportérům. Trump pak Peking obvinil, že je měnovým manipulátorem a krátkodobě dále zvýšil americká cla.

GRAF: Vývoj kurzu jüanu vůči dolaru za posledních 10 let

Zdroj: tradingeconomics.com

Čínský Marshallův plán

Děkan Národní školy ekonomického rozvoje na Pekingské univerzitě a člen výboru pro měnovou politiku Čínské lidové banky Chuang I-pching vyzval čínskou vládu k mnohem větší ekonomické intervenci. Požaduje stimulační program, který nastartuje domácí poptávku.

Mělo by se jednat svým rozsahem o obdobu Marshallova plánu, což byla americká ekonomická pomoc evropským zemím po skončení druhé světové války. Chuang navíc navrhuje, aby čínská přebytečná průmyslová kapacita pomohla také chudším zemím v jihovýchodní Asii. Například budováním nových obnovitelných zdrojů.

Čínský prezident Si Ťin-pching po prosincovém jednání komunistického politbyra přiznal, že vláda musí uvolnit měnovou politiku, zvýšit efektivitu investic a zásadně zvýšit čínskou domácí poptávku. Západní analytici odhadují, že čínská ekonomika potřebuje výraznou finanční injekci ve výši až 23 bilionů jüanů, což je přes tři biliony dolarů.

Čínský režim by se také měl zaměřit na zvýšení sociálních výdajů pro nejchudší část čínské populace a také na pomoc trhu s nemovitostmi. Další dotace pro průmyslové sektory nemusí vést k ekonomickému restartu.

Bez skutečných reforem to nepůjde

Další odborník na čínskou ekonomiku Jeremy Mark z amerického think-tanku Atlantická rada napsal, že čínský vůdce Si v posledních měsících prodává hlavně optimismus, samotní Číňané ale nenakupují spotřební zboží.

„Během posledních čtyř měsíců jeho vláda opakovaně oznamovala stimulační opatření k oživení potácející se ekonomiky. Tvrdila, že všechno jde skvěle. Když se tato politika ukáže jako nedostatečná, akciový trh se propadne, ekonomika setrvá v útlumu a Si to zkusí znovu,“ lakonicky popsal hospodářskou politiku čínských komunistů.

Samotná realizace potřebných reforem zůstává především na papíře a pouze v rétorické rovině. Plány čínské vlády totiž neobsahují žádné konkrétní kroky, jak reálně čínskou poptávku oživit.

Mark tvrdí, že vedení říše středu posledních pět let systematicky dusí kdysi dynamický soukromý ekonomický sektor. Naopak upřednostňuje podporu neefektivním státním podnikům a zavádí silnou regulaci. Vláda na druhou stranu vůbec neřeší vysokou nezaměstnanost mladých lidí. I proto se zatím nedá čekat, že rok 2025 bude pro čínskou ekonomiku bodem obratu.