České vodohospodářské know-how zachrání vodu ve světě

Rok 2024 se stal podle údajů Copernicus Climate Change Service (C3S) celosvětově nejteplejším rokem v historii měření. A také prvním kalendářním rokem, kdy průměrná globální teplota překročila 1,5° Celsia nad předindustriální úroveň. Hlavním faktorem extrémních teplot vzduchu a mořské hladiny zůstává změna klimatu způsobená člověkem.

V současné době je téměř polovina světové populace velmi zranitelná vůči dopadům změny klimatu, od sucha, povodní a bouří až po tepelný stres a nedostatek potravin. A tento počet bude jen stoupat, dokud budou globální teploty stoupat. Dopadům změny klimatu se musí lidé přizpůsobit. Ruku v ruce s tím musíme udělat vše pro to, abychom snížili emise skleníkových plynů a zpomalili tempo globálního oteplování.

Zároveň si musíme uvědomit, že více než miliarda lidí na světě trpí nedostatkem pitné vody, nebo ani nemá přístup k vodě. Až s dopady klimatické změny nabývá voda stále více na významu. Řada studií totiž ukazuje, že stávající vodní zdroje nám s ohledem na vývoj klimatu nebudou do budoucna stačit.

Vodní Oscar pro Česko

Zaznívají argumenty, že situaci může změnit způsob obhospodařování krajiny, revitalizace vodních toků a tvorba mokřadů. Lze si však jen obtížně představit, že v dnešní – člověkem výrazně ovlivněné krajině – lze zajistit návrat do původní rovnováhy. Nebo že se opět sníží teploty, zkrátí vegetační období, bude nižší výpar vody, která ochlazuje rostliny a umožňuje jim přežít.

Podle klimatologů se tento stav bude spíše stupňovat. Není nikterak pravděpodobné, že by teplota celé planety začala klesat. Anebo, že by se snížila větrná eroze, že by srážky byly rovnoměrněji rozloženy v roce a bez extrémů.

„Musíme se snažit, aby v době, kdy je vody dostatek, kdy prší, aby nám z krajiny neodtékala. Aby měla možnost zasáknout do vod podzemních, aby se nám zvýšily stále klesající hladiny podzemních vod. Vodu, která odtéká z krajiny do sítě vodních toků, je nutné akumulovat v době jejího nadbytku v nádržích se zásobním prostorem, aby ji bylo možno využívat v době dlouhodobého sucha,“ upozornil již dříve ředitel pro správu Povodí Moravy Antonín Tůma.

Ostatně Česká republika se v posledních desetiletích sama výrazně zlepšila v hospodaření s vodou. Potvrzením toho, je ocenění z loňského roku za pokrok v udržitelném přístupu k vodě od Organizace spojených národů (OSN). Česko bylo první evropskou zemí, které toto ocenění získalo. Kromě něj loni cenu obdrželo Jordánsko a Kambodža.

„Studie OSN o zásadním pokroku ČR v oblasti ochrany vod a vodního hospodářství může být inspirativní pro ostatní střední a malé ekonomiky po celém světě. Už teď Česká republika sdílí své zkušenosti skrze podporu projektům týkajících se vody v Etiopii, Iráku nebo Libanonu, a to i prostřednictvím organizací jako je EU a OSN,“ doplnila Veronika Krejčí, tisková mluvčí ministerstva životního prostředí.

Projekt GERWRT

S OSN spolupracuje i jeden z českých projektů, který se zaměřuje právě na obnovu vodních ekosystémů a řešení ekologických krizí ve světě. Projekt GERWRT (Global Environmental Restoration and Water Resources Task Force), který úspěšně odstartoval loni. V rámci pilotního projektu se zaměřil na pomoc s obnovou Aralského jezera v Kazachstánu, které se stalo symbolem environmentální katastrofy.

Při něm chce využít nasazení plazmových technologií pro dekontaminaci půdy a vody v oblasti Aralského jezera. Tato spolupráce zajišťuje nejen technologickou, ale také diplomatickou podporu pro dlouhodobou udržitelnost projektu.

Klíčovým prvkem projektu GERWRT je české know-how v oblasti vodního hospodářství a ekologických technologií. Společnost vyvinula vlastní „systémovou strukturu“ zaměřenou na obnovu vodních zdrojů a ekosystémů a integruje vědecký přístup k obnově vodních  ekosystémů s dlouhodobou strategií výchovy světových lídrů. Součástí projektu do budoucna má být vznik sítě vzdělávacích institucí inspirovaných prezidentskými školami a rozvoj moderních vzdělávacích systémů inspirovaných právě principy OSN.

Do mezinárodních environmentálních projektů chce zapojovat i další české firmy, což pro řadu z nich může znamenat zajímavé ekonomické příležitosti. Tím, že Česká republika patří mezi lídry v oblasti vodohospodářských technologií, mohou právě tyto projekty pomoci ještě zvýšit naši mezinárodní prestiž.

„Aralské jezero je pouze začátek. GERWRT je globální odpovědí na ekologické krize naší doby. Náš projekt není pouze o obnově jednoho jezera. Jde o ucelený model, který propojuje ekologii, moderní technologie a vzdělávání s cílem vytvořit udržitelnou budoucnost pro celý svět,“ říká Miroslav Fořt, jednatel GERWRT.

Aral jako symbol ekologické katastrofy

Aralské jezero bývalo čtvrtým největším jezerem na světě, než ho sovětské zavlažovací projekty připravily o vodu a způsobily, že téměř vyschlo. Jeho vymizení se považuje za jednu z nejhorších ekologických katastrof na světě. Úřady v sovětských dobách odklonily vodu z řek Amudarja a Syrdarja, které jezero napájejí, pro zemědělské účely – hlavně k zavlažování při pěstování bavlny a rýže.

Aralské jezero začalo kvůli tomu vysychat. Koncem 80. let se jeho hladina natolik snížila, že se rozdělilo na dvě části. Až ho časem zmizelo téměř 90 procent. To způsobilo vyhynutí mnoha živočišných druhů a prakticky to ukončilo lidskou činnost v oblasti.

Nyní se však zdá, že by se situace mohla zlepšovat. Začátkem ledna uvedly kazašské úřady, že objem vody v severní části Aralského jezera od roku 2008 vzrostl o téměř 50 procent. Agentura AFP tento vývoj označila za vzácný ekologický úspěch v regionu sužovaném znečištěním. Vítr totiž z vyschlého dna jezera roznáší desítky milionů tun soli a toxického prachu napříč střední Asií, což způsobuje rakovinu a respirační onemocnění u lidí.

Právě před skoro 20 lety odstartovala první fáze projektu na ochranu severní části Aralského jezera. Program financovaný společně kazachstánskou vládou a Světovou bankou zahrnuje také vybudování infrastruktury, která má bránit odtékání vody z jezera. Druhá fáze projektu by měla umožnit především opětovné nastartování ekonomických aktivit v regionu.