Jediná jistota roku 2026: rozkolísaná geopolitika

Nejdříve to byla americká vojenská operace ve Venezuele, aktuálně přebírá štafetu Írán, kde od konce prosince probíhají masivní protirežimní protesty.

Íránský režim je pod tlakem již delší dobu – strategicky oslabil jednak kvůli ztrátě regionálních partnerů v čele s Asadovým syrským režimem.

V minulém roce pak utrpěl podstatné ztráty na vojenských a nukleárních zařízeních při dvanáctidenní válce s Izraelem podporovaným USA. Zároveň se při útocích ukázaly limity íránské aliance s Ruskem a Čínou, když ani jedna ze stran nedokázala Teheránu poskytnout uspokojivou formu vojenské podpory.

Pomoc na cestě

Dojde v Íránu ke změně konzervativního režimu? To si z naší pozice netroufáme odhadnout – podstatnou roli v dalším směřování ale sehrají Spojené státy.

Americký prezident Trump v prvním sledu oznámil 25procentní cla na země obchodující s Íránem, čímž cílí zejména na Čínu a Rusko. V druhém sledu pak slibuje íránskému lidu, že pomoc je již na cestě. V jaké konkrétní podobě ale zatím těžko odhadovat.

Jen pro představu – tržní sázky na Polymarketu dávají 62% pravděpodobnost americkému vojenskému úderu do konce ledna.

Írán ropu ovlivní, na rozdíl od Venezuely

Každopádně platí jedno: volatilní geopolitika rovná se volatilní trhy. Pozitivní impuls dostává zlato jakožto bezpečný přístav, svou roli však sehrává i tzv. debasement trade.

A samozřejmě i ropa, která zdražuje na 65 dolarů za barel. Írán je totiž jiný příběh než Venezuela. Teherán sice nemá tak vysoké zásoby ropy, zato je jeho aktuální těžba zhruba trojnásobná oproti Venezuele.

Případný výpadek íránských dodávek by ropný trh významně pocítil, byť zatím se toto riziko nejeví jako bezprostřední. Podobně jako v případě Venezuely jsou v ohrožení zejména čínské zájmy. Právě Čína totiž nakupuje téměř veškerou íránskou ropu, jež tvoří přibližně 14 procent jejich celkových dovozů.