Bude Cortina 2026 další drahý špás? Zimní olympiáda v Itálii straší už nyní

Zatímco se sportovní svět upíná k italským vrcholkům, ekonomové už teď sčítají účty. Zimní olympijské hry v Miláně a Cortině d’Ampezzo 2026 slibují velkolepou podívanou, ale historická data a akademické studie naznačují, že pro italského daňového poplatníka může jít o další velmi hořkou pilulku.

Původní plány jsou jedna věc, realita druhá. Provozní rozpočet her se sice odhaduje na přibližně 2 miliardy dolarů, ale tato částka je pouze špičkou ledovce.

Celkové náklady, zahrnující masivní investice do infrastruktury, se podle aktuálních odhadů šplhají k 7 miliardám dolarů, přičemž veřejné finance kryjí zhruba 63 procent těchto výdajů.

Dočasná sportoviště

I když se organizátoři chlubí tím, že využijí 92 procent stávajících nebo dočasných sportovišť, historie varuje. Průměrné překročení rozpočtu u zimních her dosahuje závratných 156 procent.

Itálie se navíc potýká s inflačními tlaky, které již nyní navyšují náklady na klíčové projekty, jako je rekonstrukce bobové dráhy v Cortině či výstavba hokejových hal.

Zastánci her často operují s takzvanými multiplikačními efekty – vizí, že každé investované euro do infrastruktury vygeneruje další zisk v cestovním ruchu a službách. Podle některých analýz by hry mohly italské ekonomice přinést až 5,3 miliardy eur v dlouhodobém horizontu. Akademické studie však tento optimismus krotí. Upozorňují na „efekt vytěsnění“.

Podle některých analýz by hry mohly italské ekonomice přinést až 5,3 miliardy eur v dlouhodobém horizontu.

Zatímco totiž fanoušci přijíždějí, běžní turisté se předraženým a přelidněným lokalitám vyhýbají. Studie zimní olympiády v Turíně 2006 navíc ukázaly, že ačkoliv se zvýšil turismus, zároveň došlo k výraznému nárůstu městského dluhu na obyvatele. A klíčové ukazatele jako nezaměstnanost či reálný HDP se nijak významně nezlepšily.

TABULKA: Jak dopadly ekonomicky předchozí ZOH
Tabulka ukazuje, o kolik pořadatelé překročily plánované náklady na pořádání her, v procentech.

Zdroj: The Oxford Olympics Study 2024

Desítky let dluhů

Turín tak dnes po 20 letech od uspořádání olympijských her představuje jedno z nejzadluženějších italských měst. Přijdou vám dvě desetiletí jako dlouhá doba? Pak vězte, že takový Řím ještě nedávno splácel své dluhy vzniklé v souvislostmi s letní olympiádou konanou roku 1960.

Akademický verdikt je zřejmý: většina nezávislých studií potvrzuje, že skutečný ekonomický dopad je buď blízký nule. Anebo tvoří jen zlomek předpovědí.

Skutečným vítězem olympiád bývá málokdy hostitelské město. Zatímco Mezinárodní olympijský výbor (MOV) inkasuje miliardy z vysílacích práv a sponzoringu, náklady na údržbu „bílých slonů“ – nevyužitých stadionů – zůstávají na bedrech místních.

Pořádání her je často spíše otázkou národní hrdosti, politického marketingu, stavbou pomníčků vládnoucích politiků na účet daňového poplatníka. A navíc leckdy ještě jejich přihrávkou veřejných peněz spřáteleným firmám, třeba stavebním.

Pro průměrného daňového poplatníka jde o „vstupné“ do prestižního klubu, které se v peněžence pravděpodobně nikdy nevrátí. Skutečným poraženým tak bývají veřejné rozpočty, které čeká vyrovnávání s dluhy ještě roky po zhasnutí olympijského ohně…