Co znamená snížení amerického ratingu? Bude se opakovat rok 2011?

Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, a přesně toto rčení platilo poté, co Spojené státy utrpěly další snížení ratingu – tentokrát ze strany agentury Moody’s. (agentura Moody’s Investors Service snížila rating úvěrové spolehlivosti Spojených států z nejvyššího stupně Aaa na Aa1, ozn. red.)

Vzhledem k tomu, že v průběhu pondělní obchodní seance se opět rozjel plošný výprodej amerických aktiv, tak aktuální situace přímo vybízí ke srovnání s šokem, který přineslo první snížení ratingu USA ze strany agentury Standard & Poor’s (S&P) v létě roku 2011.

Srovnání s rokem 2011

Tehdy downgrade rovněž spustil výprodeje, ovšem jen amerických akcií. Dolar zůstal naopak stabilní a americké vládní dluhopisy dokonce pro negativní ratingové akci zažily jeden z nejlepších měsíců. V čem je situace jiná dnes ve srovnání s rokem 2011?

Primárně jde o celkovou výši veřejného zadlužení, která determinuje manévrovací prostor současných tvůrců americké hospodářské politiky. Aktuální výše amerického vládního dluhu činí 122 procent HDP. To představuje úroveň přibližně o 30procentních bodů více, než tomu bylo v inkriminovaném roce 2011.

Z toho se rovněž odvíjí zcela jiná dluhová služba, když výdaje placené na úhradu úrokových nákladů z dluhu činí v současnosti okolo 3,5 procenta. Tehdy to bylo přitom jen 1,5 procenta. To je obrovský rozdíl, který plyne z toho, že absolutní výše dluhu je dnes daleko vyšší než před třinácti lety. Navíc ale průměrná úroková sazba placená z dluhu se rovněž nachází výše (3,3 % dnes versus 2,9 %).

Vysoké úrokové náklady – mimochodem aktuálně vyšší než na obranu – tak jednoznačně brání tomu, aby celkový federální rozpočtový deficit rychle klesl na udržitelnou úroveň. Tou přitom rozhodně není po Bidenově administrativě zděděných téměř 7 procent HDP, ale spíše 3 procenta HDP, o kterých sní současný americký ministr financí Bessent.

Blok daňových slibů

Ovšem dostat se ze 7 procent HDP na tři by vyžadovalo radikální úspory v rozpočtu. A také snížení překlopení tzv. primárního rozpočtového schodku do přebytku (jde o rozpočtovou bilanci bez započtení výdajů na úroky).

K tomu však ve Washingtonu nepanuje politická vůle. A mimochodem to představuje jeden ze společných rysů s fiskální situací v roce 2011. Tehdy prezident Barack Obama čelil republikánům ve vedení Kongresu, čímž se vzájemně blokovali. Dnes sice republikáni kontrolují Bílý dům a celý Kongres, ale k akci je blokují vlastní předvolební daňové sliby.

Sázet přitom na vyšší příjmy z vyšší cel je příliš optimistické, neboť mohou deficit snížit maximálně o jedno procento HDP (ročně).

Co si tedy ze srovnání dvou downgradů ratingu USA odnést. Primárně to, že situace je podstatně horší dnes než před deseti či patnácti lety. A pokud nechce Bílý dům, resp. republikánský Kongres riskovat výraznější plošné výprodeje amerických aktiv, tak musí našlapovat velmi opatrně.

Na delším konci dolarové výnosové křivky se totiž zabudovává riziková prémie, která nejenže může sestřelit další (americká aktiva), ale i poškodit reálnou ekonomiku…