Česko má rekordní schodek, je třeba více „hasit hořící les“?

Česko v uplynulém roce hospodařilo s historicky nejhorším schodkem veřejných financí – necelých 420 miliard korun (okolo 7 procent HDP).

I když veřejné finance zůstávají bezesporu problémem, který nová vláda bude muset řešit, přirovnání k „hořícímu lesu,“ který potřebuje rychle „uhasit,“ příliš nesedí.

Rozpočtové hospodaření bylo nakonec o něco lepší, než vláda očekávala. Zejména díky vyššímu výběru daní a sociálního pojištění – to dokonce překonalo úrovně z roku 2019.

Současně deficit okolo zmíněných 7 procent HDP víceméně zapadá do širšího evropského průměru – podobně hospodařilo v uplynulém roce Německo nebo Belgie. Francie, Itálie i Španělsko mají vyšší schodky. A to nemluvíme o Spojených státech, které hospodaří v poměru k HDP skoro s dvojnásobným deficitem oproti většině evropských zemí.

GRAF: Vývoj rozpočtu České republiky
Za posledních 20 let po rok 2021, příjmy a výdaje v bil. Kč, bilance pak v mld. Kč.

Zdroj: MF ČR, Patria Finance

Nominální růst zrychlí

Současně platí, že Česko díky kombinaci ustupující pandemie a vysoké inflaci ještě zrychlí v roce 2022 svůj nominální růst – tj. růst v běžných cenách včetně inflace. Právě nominální růst je důležitý pro další vývoj daňových příjmů.

Česko v roce 2021 nominálně rostlo přes 5 procent a v roce 2022 to může být 7-8 procent, a to se v daňovém výběru bezesporu pozitivně promítne.

A v neposlední řadě přes rychlé tempo zadlužování v posledních dvou letech (z 28,5 procent HDP na zhruba 41 procent HDP) je stále úroveň českého dluhu na relativně rozumných úrovních.

A poptávka po státních dluhopisech je stále velice dobrá – částečně i díky tomu, že konzervativně utahuje měnové kohouty Česká národní banka (ČNB). Výnosy vládních dluhopisů jsou výrazně pod swapovými sazbami a nezdá se, že by trh chtěl při současné úrovni úroků tlačit vládu do “rychlé akce”.

Spíše než na rychlé úspory v rámci rozpočtového provizoria vyčkávají investoři na střednědobý plán konsolidace veřejných financí.

V něm nepůjde tolik o rychlost (nesedíme na “hořící” větvi), ale o trvalost/udržitelnost konsolidačních kroků. A takové kroky se vymýšlejí složitě.

Jeden příklad za všechny. Pokud se letos rozhodne vláda vylepšit hospodaření seškrtáním prostředků na mzdy ve školství, pokles reálných mezd učitelů se jí bohužel do několika let vrátí na stůl jako nový problém.