Roman Sysel (Taxify): Za pár let budou mít lidé řízení aut zakázané

Od teorie k praxi. Alespoň tak by se dal popsat kariérní postup Romana Sysla, šéfa Taxify Česká republika. Po šesti letech, jež strávil v konzultantských společnostech KPMG a PwC, kde radil firmám s akvizicemi, přešel na stranu právě těchto firem.

„Chtěl jsem být tím, kdo skutečně dělá byznys, nejen rádcem. Založil jsem si vlastní startupy a začal je budovat. Zaujal mě trh aplikací, který globálně mění a boří zažité byznys modely, které fungovaly desítky let,“ popisuje začátky. Když před třemi lety objevil, že původně estonský startup Taxify míří na český trh, domluvil se na spolupráci a od té doby řídí pobočku pro Česko a Slovensko.

„Začínal jsem pro ně ve chvíli, kdy firma byla ještě tak malá, že jsme se v ní všichni znali jménem. Globálně nás bylo ke dvaceti, teď je to kolos o 350 lidech, z nichž většinu vůbec neznám,“ dodává.

Podle Romana Sysla má firma velké globální ambice. Navíc dle jeho slov je právě cesta přes aplikace, jako je Taxify, jedinou šancí, jak zlepšit trh taxislužeb. „Taxikáři mají po celém světě špatnou pověst. Rozvoj služeb, jako jsou ty naše, nepomáhá jen obyvatelům měst a turistům, ale v konečném důsledku i řidičům tím, že rehabilituje celou profesi.“

Otázka je, jak moc budou do podobných služeb zasahovat regulace. Aktuální rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci regulace alternativních přepravních služeb v souvislosti s další firmou – Uber ale podle Sysla podmínky nemění.

„Doufali jsme, že Soudní dvůr EU bude na platformy pohlížet jako na digitální služby a umožní tak více inovací a konkurence. To by napomohlo otevírání dosud uzavřených trhů v Německu, Španělsku, Itálii, Maďarsku a skandinávských státech. Taxikářským organizacím se zde podařilo zlobovat místní politiky a ti na místní úrovni zakázali tyto inovativní služby,“ domnívá se šéf českého Taxify.

Za pět let, až bude podle Sysla možná 90 procent dopravy fungovat přes aplikace, už lidé nebudou taxikáře označovat za zloděje.

Před dvěma lety, když Taxify vstupovalo do Prahy, chtělo mít z metropole vlajkovou loď pro další evropskou expanzi. Jak se daří tyto plány naplňovat?

Na jednu stranu se nám to povedlo, protože zkušenosti z pražského trhu urychlily světovou expanzi Taxify, které za poslední dva roky rostlo tisícinásobně. Na druhou stranu to nebyla Praha, která zazářila a stala se pro Taxify nejdůležitější metropolí, což je logické vzhledem k její velikosti. Expanze byla mnohem rychlejší a razantnější v Africe a teď i v západní Evropě. Praha svoji důležitost v rámci Taxify spíše ztrácí, než by ji nabývala.

Roman Sysel (35)

Po vysoké škole, kdy v roce 2007 absolvoval Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích, pracoval šest let v poradenských společnostech KPMG a PwC. Poté se rozhodl pro startupy, založil a provozuje několik vlastních inovativních projektů. Od roku 2015 pomáhá expanzi Taxify v regionu střední Evropy, kde působí na pozici country manažera pro Česko a Slovensko.

Půjde to ještě zvrátit?

Ne, Česko je moc malý trh. Ve střední Evropě neexistuje velké město, které by se mohlo poměřovat s jinými světovými metropolemi, které mají 20 a více milionů obyvatel. My prohráváme i s Polskem, kde je 60 milionů obyvatel a logicky tak bude hrát větší roli než Česko a Slovensko.

Taxify chce být v Evropě jedničkou na trhu osobní přepravy.

Praha urychlila expanzi Taxify

Nehrozí tedy, že by Taxify odešlo z českého trhu, když je z globálního hlediska pro firmu bezvýznamný?

To určitě ne. Pro jakýkoli byznys, který začne být světový, je velikost země natolik limitující, že ty malé nikdy nemohou hrát primární roli. To může být i poučení pro všechny české podnikatele. Český rybník je příliš malý a je třeba expandovat na zahraniční trhy. Náš cíl je jasný. Chceme být v Evropě jedničkou na trhu osobní přepravy. V některých zemích už jsme toho dosáhli, v jiných se zatím musíme spokojit s druhou pozicí. Zaměříme se hlavně na města s pěti a více miliony obyvatel.

A v Česku?

V Praze chceme v příštím roce předběhnout svého největšího světového konkurenta, kterým je společnost Uber.

V čem byl hlavní přínos české pobočky Taxify pro rozvoj toho globálního byznysu?

Historicky Praha sehrála obrovskou roli. Před dvěma lety, když sem Taxify vstupovalo, testovalo si zde všechny novinky. Díky tomu jsme posunuli své služby do nové generace, pro širší spektrum zákazníků. Začínali jsme jako služba pro taxikáře a taxi dispečinky, ale vývoj směřoval jinam, tak jsme službu uvolnili všem, tedy i privátním řidičům.
Všechny zkušenosti z pražského trhu jsme uplatnili jinde a díky tomu jsme poté zažívali obrovský růst na jiných trzích. Velký význam měla i investice do startupového akcelerátoru Bolt od společnosti O2. Pomohla nám se zahraniční expanzí v minulém i tomto roce a byla základním kamenem našeho růstu, než přišla letos v létě daleko větší investice od strategického partnera, kterým je čínská Didi.

Žijeme v bezpečné zemi

Probíhá i nadále nějaké testování modernizací aplikace a služeb?

Ano, to je nekonečná práce. Velkým tématem se stává strojové učení a použití umělé inteligence. Chceme lépe, efektivněji spojovat lidi a v důsledku toho být levnější.

Probíhá tento datový a znalostní vývoj globálně, nebo na úrovni regionů? Jinými slovy, jsou vidět odchylky v chování zákazníků v Evropě a ve světě?

Jednoznačně je vývoj globální, ale směřuje k tomu, že každé město je specifické, a dokonce i každá čtvrť daného města se může velmi lišit. Vnímáme obrovské rozdíly, příkladem za všechny je třeba bezpečnostní hledisko.
Žijeme v zemi, kde se nebojíme jít do jakékoli městské čtvrti. To je nemyslitelné třeba v jihoafrickém Johannesburgu. V JAR nemůže kvůli bezpečnostním rizikům uspět například služba Pool, u níž si náklady na jízdu dělíte s někým cizím, který má stejnou cestu. Lidé se tam jednoduše bojí nastoupit do auta s někým cizím a vědí proč. Bezpečnostní podmínky a díky tomu i chování lidí je prostě úplně jiné.

V Taxify jsem zažil skutečný raketový růst. Každý, kdo zažil ten opojný pocit, že může být u toho, když byznys takto uspokojivě roste, pochopí.

Kolik lidí pro Taxify pracuje v ČR?

V Praze je nás teď šest, ale zároveň tu vytváříme podporu i pro Slovensko. Takže čekáme, že náš tým poroste.

Byl jste u začátků české pobočky Taxify. S jakým očekáváním jste do projektu vstupoval a jak se liší vaše představy od skutečnosti?

Jsme s vývojem hodně spokojení, dosáhli jsme reálně snového růstu všech startupů. Když jsem předtím dělal v poradenských službách, mockrát jsem viděl firemní vize exponenciálního růstu. Tehdy mým úkolem bylo tyto představy zasadit do reality a strmý růst jistým způsobem narovnat. Skutečný raketový růst jsem v realitě zažil až v Taxify. Každý, kdo zažil ten opojný pocit, že může být u toho, když byznys takto uspokojivě roste, pochopí. Je to něco, co vás baví a v čem chcete pokračovat.

DALŠÍ ROZHOVORY NA TÉMA SDÍLENÁ EKONOMIKA:

Edward Meegan (HoppyGo): Nejtěžší je přesvědčit lidi, že své auto mohou půjčit cizím

Pavel Novák (Zonky): Jakmile zlomíme v půjčování Čechy, zamíříme na zahraniční trhy

Katie Hoardová (AB InBev): Digitalizace v zemědělství láká. I plodiny lze pěstovat „smart“

Kdo je vaší nejsilnější konkurencí?

Jednoznačně Uber. Aplikací je více, ale těch, které jsou významné, je málo. Po světě jich je pár a my nejsme v zemi, kde by byl naším konkurentem někdo jiný než Uber.

Láká vás velmi konkurenční americký nebo asijský trh?

Míříme i tam. Vstupujeme do Austrálie, zajímá nás Severní Amerika, ale do USA se pouštět nebudeme, chceme do Kanady. Chtěli bychom posílit i v Mexiku a dalších zemích Latinské Ameriky a testujeme Blízký východ. To jsou trhy, kde chceme být do příštího roku minimálně dvojkou. V delším časovém horizontu neplánujeme, náš plánovací horizont je týden. Střednědobé plány jsou na měsíc a dlouhodobé na rok.

Nejsilnější konkurencí je jednoznačně Uber.

Na kolik vám v expanzi pomáhají průšvihy Uberu, který naráží na legislativní překážky v mnoha metropolích?

Vůbec. Uber sice musí kromě konkurence zápasit ještě s úřady, jelikož legislativa není na tuto službu ještě připravena, nicméně jakákoli její regulace v zárodku je pouze krokem zpět, ne dopředu. A s tím se potýkáme úplně stejně jako Uber. Drtivá většina zemí se chová způsobem, že legislativu připravují a místní úřady službu do té doby tiše tolerují, což považuji za naprosto logický krok. Pak je ale pár zemí, které chtějí službu potlačit a vyhnat. Jako když si Číňané postavili Velkou čínskou zeď, aby k sobě nepustili pokrok. Takové země ale budou kvůli svému přístupu pouze tratit.

Česká legislativa není připravena

Jak hodnotíte připravovanou legislativu v Česku? Provozovatelé už například nemusí umět místopis. Vnímáte ji jako jistý mezikrok?

Připravovaný návrh nám umožní fungovat. Je velmi blízký tomu estonskému, který podporujeme. Vnímám ho jako jistý mezikrok, ale takový, který řeší vzniklé vakuum. Nicméně je tu patrný jistý rozpor a protichůdnost záměrů.
Český stát službě vyjádří podporu v legislativě, ale pražský magistrát zase zpřísní kontroly. Zdá se mi, že úřady říkají službě ano, ale vlastně myslí ne. Do budoucna bude muset nastat druhý krok – nastavení obecných pravidel pro sdílenou ekonomiku vůbec. Pravidla pro lidi, kteří chtějí dělat byznys jen pár hodin týdně.

Měla by tedy podle vás být přísnější, nebo naopak uvolněnější?

Česká legislativa není na tento nový fenomén v tuto chvíli připravena. Zažíváme konjunkturu ekonomiky, máme nejnižší nezaměstnanost v EU, ale zároveň víme, že se ekonomika pohybuje v cyklech. Čekáme, že bude hůř.
Notabene v situaci, kdy víme, že svět míří k autonomním vozům a naše ekonomika je závislá na autoprůmyslu. Pokud se vyplní předpovědi, že osm z deseti světových automobilek zanikne, čekají nás v budoucnu velké problémy. Řešením pro dobu krize mohou být právě nové trendy, pro které ale už dnes musíme připravit půdu. Začít něco vymýšlet v době krize je pozdě.

Jak daleko je Česko v přípravě legislativy ukotvující nové trendy a může si z nějaké země vzít příklad?

Například z Estonska, které má digitalizaci a e-government na úplně jiné úrovni než my. Ale je to komplexní otázka nastavení ekonomiky. Když mám příliš komplikovaný daňový systém, v němž průměrný občan nezvládne vyplnit daňové přiznání, tak je to velký problém.
Ani tak si ale nemyslím, že by Estonci měli připravený systém na sdílenou ekonomiku, který by umožnil lidem se flexibilně pohybovat mezi různými činnostmi.
Jde třeba i o vedlejší profese jako hlídání dětí, práce se seniory, venčení psů, což nejsou práce na plný úvazek. V budoucnu by člověk nemusel dělat jen jednu profesi, ale klidně osm, podle toho, jak by si rozložil svůj časový fond. Tomu dnes zákony nestačí. Občané utíkají do šedé ekonomiky, dělají různé melouchy, protože stát dobře nenastavil podmínky na vedlejší profese. Přitom by mnohem radši měli vše v souladu se zákony. Na státu je, aby nastavil podmínky, které budou jasně dané, jednoduché a pro občany přívětivé.

Autonomní auta budou dominovat

Za jak dlouho se autonomní auta podle vás stanou natolik dominantními, že přetvoří celý trh?

Podle různých odborníků bude do pěti let podíl autonomních aut kolem 10 až 30 procent. A jakmile bude třetina aut na ulicích autonomních, tak už bude evidentní, jak moc škodlivé je řídit sám. Za 99,9 procenta nehod bude moci řidič-člověk.
Budeme muset přijmout legislativu, která zakáže lidem řídit na silnicích. Stejně jako dopadli dříve koně, tak i člověk si bude moci zajezdit jen na okruhu nebo místech k tomu určených.
Jakmile dojdeme do tohoto bodu, nastane odborníky předvídané asi pětileté přechodné období, než přijde legislativa nařizující zbavení se všech neautonomních vozů.

Do pěti let bude podíl autonomních aut kolem 10 až 30 procent. Jakmile bude třetina aut v ulicích autonomních, tak už bude evidentní, jak moc škodlivé je řídit sám.

A kdy to bude?

Může nás to čekat v horizontu klidně deseti až patnácti let. Jako první nařízení dopadne na nákladní přepravu, u níž dávají autonomní vozy velký smysl. Kamiony velmi často jezdí stále stejnou trasu. Nástup autonomních nákladních aut bude velmi rychlý a začne v USA, kde jsou rovné široké silnice a města jsou budována geometricky, ne jako historické centrum Prahy s úzkými a klikatými uličkami. Google Maps či třeba Waze už mají ohromné množství dat od řidičů, teď nastává ta fáze je umět využít. Neautonomní vozy budou nejprve vytlačeny z center měst a dálnic a postupně i z vesnic.

Jak se podle vás bude dál vyvíjet trh přepravních služeb? 

Aplikace pro přepravní služby se dnes majetkově velmi propojují. Při jejich zrodu si investoři mysleli, že to bude typ trhu, kterému se říká „winner takes it all“, tedy že vítěz bere vše a kompletně ovládá trh.
Dnes se ukazuje, že to není pravda. Spíše než monopol se utvoří duopol se dvěma silnými hráči. Připodobnil bych to třeba ke konkurenci Androidu a iOS. Nejsilnější světový hráč Uber neuspěl v Číně ani Rusku. Byl nucen se domluvit s místními nejsilnějšími hráči – společnostmi Didi (Čína) a Yandex (Rusko). Majetkově se s nimi propojil a z trhu se stáhl. Největším investorem Didi je zároveň japonská Softbank, která ale investovala také do Uberu. Takže Uber má podíl v Didi, Didi zase v Uberu, všichni ve všech, nakonec dojde k vypořádání a v budoucnu budou fungovat jen dvě firmy.

Nezapomněl jste v té úvaze na Taxify?

No, to je toho součástí. Každý trh bude mít dva významné hráče. My do Asie nepůjdeme, tam už duopol existuje. Nejen v Číně, ale třeba i v Indii, kde je nejsilnějším hráčem místní Olá a Uber tam čeká asi podobný osud jako v Číně a Rusku. V Jihovýchodní Asii zase operuje silné GrabTaxi, s nímž Uber prohrává. Taxify se snaží dostat jen tam, kde je pouze Uber a nikdo jiný. Naším trhem je proto Evropa, Afrika, Kanada a Austrálie.

MAPA: Kde působí Taxify?
Země působnosti Taxify jsou obarveny tmavě, stav k prosinci 2017.

Zdroj: Taxify

V tuto chvíli jsou to přepravní služby pro osoby, ale uvažuje se o dalších synergiích, například o přepravě jídla nebo zboží?

To se můžeme jen dohadovat. Jen dvě procenta lidí se ve městě přepravují taxíky, dvě pětiny využívají vlastní dopravní prostředek a zbytek jezdí hromadnou dopravou. Máme ještě ohromný potenciál růstu (klidně ke 30 až 40 procentům podílu), proto není třeba se rozrůstat horizontálně a přidávat k přepravě osob další služby.

Uber tak ale činí…

Uber na tom v minulosti postavil svoji valuaci. Tvrdil, že bude dělat všechno. Udělal tedy aspoň rozvoz jídla, aby se přiblížil slibu. Ale osobně si myslím, že celé odvětví směřuje jinam – k autonomním způsobům přepravy. Ve chvíli, kdy přijdou samořídicí auta, veškerá přeprava, tak jak ji dnes známe, se změní. Pravděpodobně se hodně zlevní a bude se to dít automaticky. Nezmění se ale jen přeprava, nýbrž celý trh. Očekává se, že automobilky přestanou být ty, které rozhodují, kolik a čeho se bude vyrábět.

Kdo bude podle vás rozhodovat?

Rozhodovat budou platformy, které využívají zákazníci. Zákazníci Taxify jsou zvyklí používat službu na vlastní převoz, k objednání jídla využívají jiné aplikace. Je proto dost možné, že v první fázi budou dál používat aplikace, které znají. Za čas možná přijde někdo, kdo začne spojovat služby, ale osobně si nemyslím, že by se to v budoucnu mělo stát obrovským fenoménem.
Možná až ve chvíli, kdy se třeba 30 procent obyvatel bude přepravovat tímto alternativním způsobem. Do té doby se budou přepravní firmy soustředit na svůj core byznys. Podíl aplikací v Praze je 50 až 60 procent, což je poměrně dost a ještě před rokem tomu nikdo nevěřil. Za rok to může být už 80 procent. Pak bude čas přemýšlet, co jiného by se s tím dalo dělat. Do té doby máte úkol růst v segmentu, ve kterém jste. Řekl bych, že rozvoz osob a jídla jsou naprosto odlišné a separátní služby. Nevím, jak to řeší Uber, ale myslím, že to má také oddělené, že není řidič, který by fungoval pro obě služby.

Zatím asi ne, ale je to zřejmě jen otázka času, kdy dojde k penetraci obou trhů a k propojení.

Ano, ale to jde až s velkým objemem. A otázka je, kdo na to bude mít sílu. I Uber se se službou Uber Eat velmi vyčerpává. Kdyby začal ještě další věc, tak by mohl ztratit pozici. V Asii bojuje, v Číně i Rusku se musel dohodnout s konkurencí, protože tam pálil neuvěřitelně velké investice a pak neměl na expanzi ve zbytku světa.
A další služba znamená další investice a také další oslabení pozice. Firmy jednoduše budou dělat jednu věc, ale pořádně. Synergie služeb může nastat až ve chvíli, kdy bude trh uspořádaný a rozdělený. To může být klidně za ty dva roky, ještě před autonomními auty, ale moc na to nesázím.