Edward Meegan (HoppyGo): Nejtěžší je přesvědčit lidi, že své auto mohou půjčit cizím

Edward Meegan prošel během své kariéry giganty telekomunikačního trhu, když pracoval pro Vodafone a T-Mobile.

Později rozvíjel projekt Kup Najisto, umožňující odloženou platbu za zboží z e-shopu. Zkušenosti z něj pak využil v carsharingovém projektu HoppyGo, který spustil svůj provoz letos v březnu.

„Chceme lidem vlastnícím auta nabídnout možnost jejich efektivnějšího využití, což jim může pomoci snížit náklady na tento vůz. A lidé, kteří se zase potřebují někam dostat, mají možnost si najít auto dle svých potřeb,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Peak.cz

Klíčová je první jízda

HoppyGo není váš úplně první projekt sdílené ekonomiky, problematiku jste si osahal v Kup Najisto. Začněme tedy tím, jak jste se vlastně k tomuto fenoménu současné doby dostal?

Jak se to vezme, osobně HoppyGo vnímám jako svůj první sdílený projekt, pakliže tedy nepočítám Kup Najisto. To ale byla zcela jiná zkušenost. U HoppyGo jsme museli od začátku vytvářet důvěru mezi vlastníky aut a řidiči. Zkušenost z Kup Najisto nám nicméně pomohla, abychom dokázali vytvořit scoring a hodnocení řidičů. To byla vlastně nerizikovější část naší carsharingové služby. U první jízdy potřebujete mít co nejvíc jistoty, že řidič je skutečně tou osobou, která o sobě v systému vyplní údaje a je spolehlivá.

Takže know-how z Kup Najisto je základem i v HoppyGo?

Částečně ano. Ne celý systém, ale určité části a poznatky, které díky Kup Najisto můžeme používat.

HoppyGo funguje pár měsíců – od začátku března. Jak vlastně vznikla myšlenka tuto službu vytvořit? Přece jen Česko není zas tak velký trh a pár podobných projektů tady už je…

Myslím, že HoppyGo se od konkurence trochu liší, záleží, jak definujete trh. Trochu podobní si jsme se Smile Car, ale ostatní carsharingové služby mají odlišné modely. Využívají totiž vlastní vozové flotily, z nichž nabízejí vozy uživatelům – třeba Auto Napůl. A lidé využívající tyto služby zde auta přímo spoluvlastní.
My jsme jiní, nechceme cpát na silnice žádná další auta, ani nehodláme vytvářet vlastní flotilu vozů. Chceme využít ta auta, která už lidé mají, a pro ně chceme efektivnější využití.

Jak důležité je pro vás partnerství s pojišťovnou – ve vašem případě s Allianz?

Je pro nás nutným doplňkem, na začátku jsme oslovili více pojišťoven s nabídkou partnerství. A Allianz nejlépe vyhověla našim požadavkům a podmínkám, které jsme potřebovali zajistit.

Jak bezpečné je pro vlastníky aut sdílení jejich vozů? Jsou kompletně pojištěni proti havárii, poškození i odcizení?

Ano, ale od začátku jsme si uvědomovali, že to bude velký oříšek, abychom přesvědčili vlastníky aut. Rozhodně je to jedna ze zásadních věcí, kterou jsme řešili, a i lidé ji tak vnímají. Také proto jsme chtěli mít skutečně silného partnera. A vlastně je to i důvod, proč používáme trochu dražší pojištění – dokázali bychom na trhu asi sehnat i levnější. Každopádně podmínky pojištění jsou standardní, jako kdybyste sám chtěl pojistit svůj vůz u Allianz.

Konkurenci pro vás představuje asi hlavně Smile Car a pár dalších firem. Existuje ale také nějaká spolupráce mezi těmito službami v souvislosti s tím, že trh se teprve rozvíjí?

Existuje několik oblastí, kde rozhodně můžeme spolupracovat. Už existuje i carsharingová asociace, která sdružuje některé fleetové služby především z Brna, s ní vyjednáváme o našem přidružení. Také pracujeme na vzniku asociace pro sdílenou ekonomiku jako celek, kde by nebyly jen carsharingové firmy, ale i startupy z dalších oblastí. Rádi bychom se pak společně podíleli na utváření legislativních a regulačních podmínek, ale i další problematice, kterou sdílená ekonomika přináší.

Chceme budovat silnou komunitu

Jaký je byznysový cíl HoppyGo? Chcete mít v aplikaci dva tři tisíce uživatelů z řad vlastníků i řidičů? Nebo chcete vybudovat nějakou komunitu a podporovat rozvoj sdílené ekonomiky?

Finanční otázka je pro nás důležitá, takže ano, chceme být ziskoví. Ale máme i dlouhodobé nefinanční cíle. Chceme třeba snížit počet aut na silnicích, což by přineslo i méně emisí do měst. A rádi bychom, aby lidé prostě lépe a efektivněji využívali svoje auta.
Opravdu dlouhodobý cíl je vyvinout aplikaci pro mobilitu jako službu. HoppyGo se sdílením aut je jen jeden z prvních kroků, který pomáhá lidem se efektivně dostat z bodu A do bodu B při využití již existujících dopravních prostředků. Propojujeme tedy lidi, kteří se potřebují někam dostat, s jinými, kteří mají vozy a jsou ochotni je sdílet. Nyní jsou to auta, za deset let to budou třeba i kola, motorky, ale možná i vlak, případně další způsoby transportu.

Kdy si řeknete, že jste odstartovali dobře, že se HoppyGo chytilo? Bude to za půl roku od startu, za rok, nebo kdy?

Máme určité milníky. První bude po šesti měsících někdy v září, kdy si vyhodnotíme, zda se nám povedlo vytvořit určitou menší komunitu s řekněme několika stovkami vozů a řidičů. Nyní mám něco kolem dvou stovek vozů, každý týden ale přibývá kolem deseti aut, která chtějí lidé sdílet. A zároveň chceme, aby vznikla i komunita lidí, kteří tato auta budou aktivně využívat.

Porodní bolesti

Jak dlouho trvá uživateli, ať už vlastníkovi, či řidiči, aby se dostal do systému HoppyGo?

Pohybuje se to v řádu dní, při nejlepším možném scénáři by to mohlo trvat jeden den. Vlastník auta se zaregistruje do mobilní aplikace, rovnou v ní i auto nafotí, projde jistým prověřovacím procesem, zda je skutečně vlastníkem. Podobný proces, jen bez auta, čeká i řidiče.

Proč pro registraci používáte pouze mobilní aplikaci, nebylo by uživatelsky přívětivější mít možnost dělat totéž i přes počítač a internet?

Na začátku jsme se rozhodli, že chceme jít jen mobilní cestou, ale připomínky od našich uživatelů nám ukazují, že to nebylo úplně šťastné rozhodnutí. Pokud bych dělal někdy něco podobného, tak bych určitě web nevynechal. Nyní již pracujeme na tom, abychom tohle počáteční pochybení napravili.
Nicméně důvodů jen pro mobilní verzi bylo dost. Zaprvé jsme chtěli cílit na mladší generaci, pro niž je mobil hlavním komunikačním prostředkem. Zadruhé šlo tak trochu i o finance, abychom částečně ušetřili za IT výdaje. Ale jak říkám, na nové verzi webu, kde bude i registrace, už se pracuje.

Jak dlouho trval celý proces zrodu HoppyGo, od momentu rozhodnutí přes vývoj aplikace až po spuštění?

Na začátku jsme přemýšleli o problémech s mobilitou v Praze i ve světě, to bylo někdy loni v červnu. Poté jsme si během léta udělali menší průzkum a začali přemýšlet o nějakém prototypu služby. Od října se pak rozeběhly práce na vývoji HoppyGo, zároveň jsme oslovili pojišťovny, začal vývoj a programování aplikace. Zhruba od konce listopadu do ledna pak probíhaly klíčové práce na aplikaci, v únoru jsme ji testovali a od března služba běží.

V tuhle chvíli je v aplikaci kolem 200 aut. Které české lokality dominují?

Většina je z Prahy, která dostala i nejvíc marketingové podpory, abychom přilákali vlastníky aut. Pomalu se rozjíždí i Brno a některá další města. Každopádně se nyní nejvíce soustředíme na Prahu, na konci prázdnin se pak rozhodneme, zdali napneme síly i k dalším lokalitám.

Jak probíhá reklamní kampaň? Budete službu nějak více promovat, nebo se zaměříte hlavně na sociální sítě?

Hlavní kanál jsou sociální sítě, především Facebook. Ale jdeme i dalšími cestami, abychom zvýšili povědomí o službě. Potenciál vidíme třeba v různých hubech a coworkingových centrech.

Hodláte nějak motivovat vlastníky či řidiče? Například když si budu častěji půjčovat auta, tak bych třeba mohl dostat nějakou slevu za pravidelné používání aplikace?

Zatím to testujeme, ale chceme mít nějaký program pro nejaktivnější vlastníky i řidiče. U vlastníků by měla být motivace v tom, jak rychle odpovědí či zareagují na poptávku. A pak pokud budou mít více poptávek za měsíc, vyslouží si jistý bonus.
U řidičů zatím žádný program pro pravidelné uživatele nemáme, ale přemýšlíme o tom. Carsharing je stále pro většinu lidí úplně nová věc. Marketing tedy orientujeme zejména na nové zákazníky, aby si naši službu poprvé vyzkoušeli. Různé jednorázové akce pro stálé zákazníky jsme už ale dělali. A také, jak jsem zmínil, rozvíjíme spolupráci právě s těmi komunitními centry.

Služba je zaměřena na mladé, kteří nemají auto, nicméně ti, kdo auto mají, patří ke starší generaci, dejme tomu třeba kolem 40 let. Budete službu propagovat i mezi těmito lidmi?

Máte pravdu, je v tom jistá kontroverze. Ale zjistili jsme, že věk nehraje příliš důležitou roli. Je to spíše o tom, jak kdo přistupuje k vlastnictví auta. Odhaduji, že zhruba 75 procent lidí z populace o svém autě uvažuje jako o dítěti. To znamená, že ho jen tak nikomu nepůjčí a naši službu považují za zbytečnou.
A právě těch zbývajících 25 procent lidí, kteří berou auto jako spotřební zboží, je pro nás klíčových. Paradoxně mají větší vztah k autům spíše mladí lidé. Zároveň nám z průzkumů vyplynulo, že naše služba má na trhu svoje místo a lidé o ni mají zájem. Zatím jde o malou část obyvatel, ale podobně jako se prosadila ubytovací služba Airbnb, i nám se podaří nastavit způsob přemýšlení lidí tak, aby auto přestali vnímat jen jako „žrouta peněz“ a nabídli ho i jiným, což jim může pomoci hradit část nákladů.
Doufáme, že lidé budou auto vnímat – když už ne jako komoditu – jako prostředek sdílení na základě důvěry. Potom snad i ti, kteří by dnes auto nikomu nepůjčili, uvidí, že to není nic divného.

Jak kontrolujete cenotvorbu v systému? Je to pouze otázka poptávky a nabídky? Nebo půjčovné nějak ovlivňujete a řídíte?

Další z našich porodních bolestí a chyb byla, že jsme do ceny nechtěli zasahovat. Nebyli jsme ani připraveni na to, že bychom lidem radili, za kolik své auto mohou půjčovat. Princip byl od začátku založen na tom, že vlastník auta si cenu nastavuje sám. Šlo o zcela volný trh, což se ukázalo jako chyba a docela nám to uškodilo. Měli jsme třeba vlastníka, který nabízel 15 let starou Fabii k zapůjčení za několik tisíc za den, což ale bylo příliš a nikdo si ji nepůjčil.
I proto jsme se rozhodli do tohoto volného trhu zasáhnout, ale ne stanovením limitů, ale spíše formou poradního hlasu. Navíc částečně došlo i k samoregulaci cen tím, jak se do systému dostalo několik desítek aut.

Jak hodně komunikujete s vlastníky aut? Mám na mysli mimo úvodní registrační proces…

Snažíme se s nimi komunikovat co nejvíce, například pořádáme pravidelné workshopy, kde probíráme a utužujeme vztah s vlastníky aut. Také se snažíme jim radit, jak mají nakládat se svým „pokladem“, aby jim vydělal co nejvíce. U některých aut pak vidíme, že se půjčují více, takže lekce, která nám z toho plyne, je, abychom vysvětlili i těm ostatním, jak na to.

Neuvažujete o tom, že by řidič mohl s vlastníkem vozu o ceně licitovat?

V tuhle chvíli nic takového v systému nemáme, ale pracujeme na tom a bude to zřejmě další rozšíření naší služby, podobně jako webové rozhraní pro registraci.

Umožňuje aplikace i nějaké hodnocení?

Ano, máme vlastně na obou stranách – vlastníka i řidiče – určitý druh ratingů od jedné do pěti hvězdiček, popřípadě je možné doplnit i textové připomínky. Pro nás je to velmi důležité. Jak už jsem řekl, nejkritičtější je první zapůjčení, pak už to funguje. A hodnocení se bude rozšiřovat. Navíc může být i vodítkem pro další zájemce zvenčí.