Martin Peleška (Toyota ČR): Vodík je pro nás médium budoucnosti

Zatímco Toyota v Česku prodávala ještě před čtyřmi lety ročně zhruba 4500 vozů, letos se blíží k téměř trojnásobné hodnotě. “Na rok 2019 jsme si dali ambiciózní cíl udělat 11 500 nových zákaznických smluv a tam se opravdu blížíme,” říká spokojeně v pražském sídle Toyoty ČR její dlouholetý šéf Martin Peleška.

Jde o jeden z důkazů toho, že Češi se naučili jezdit hybridními vozy, v případě Toyoty kombinující spalovací motor s elektromotorem. Ty se u českého zastoupení značky podílí už ze 40 procent na celkových prodejích. Jen letos sem automobilka přivedla pět nových generací hybridů, mezi kterými jsou například oblíbená Corolla, Camry nebo sportovně-užitkový vůz RAV.

Revoluční doba

Toyota se ale dívá ještě dále. “Vidíme, že nastává období, které je hodně revoluční v porovnání s tím, co se dělo posledních sto let,” pokračuje Peleška a řeč se postupně stáčí přes elektromobilitu k vodíku, který by měl dle Toyoty být pohonem budoucnosti.

“Kromě toho, že je potřeba určitý čas na vývoj, nevidím žádný zádrhel na cestě k vodíkové budoucnosti,” říká Peleška a hned na to zve k projížďce vodíkovým vozem první generace Mirai, který Toyota do Česka pravidelně přiváží z Německa k testovacím a novinářským jízdám (v Česku totiž chybí plnící stanice).

Už v příštím roce se ale rozjede sériová výroba nové generace, která bude dle plánů až desetinásobná. “Mirai je kombinací všech dobrých vlastností z běžných a elektrických aut,” říká v rozhovoru Peleška.

Jaký je rok 2019 rokem pro Toyotu?

Z hlediska vývoje roku 2019 navazujeme na pozitivní šňůru, která začala někdy v roce 2016. Tehdy jsme v tuzemsku byli až šestnáctou značkou, dlouhodobě jsme tu prodávali zhruba 4500 aut ročně. Na rok 2019 jsme si dali ambiciózní cíl udělat 11 500 nových zákaznických smluv a tam se opravdu blížíme.

Růst má tedy velmi pozitivní tendenci a není to jen otázka super silné a dlouhodobé marketingové kampaně.

Hybrid jako dobrá volba

Martin Peleška

První zkušenosti v automobilovém sektoru začal sbírat už na přelomu tisíciletí ve Ford Motor Company, kde se staral o prodeje, poprodejní služby a rozvoj dealerské sítě. V zastoupení značky Toyota a její prémiové značky Lexus je od roku 2006, kdy zde začínal jako prodejní manažer. Poté, co si na tři roky odskočil do evropské centrály Toyota Motor Europe v Bruselu, kde plánoval prodeje i cenotvorbu některých modelů, se vrátil do Toyota Motor Czech a stal se prodejním a marketingovým ředitelem a záhy na to šéfem české pobočky japonské značky.

Znamená to tedy, že obliba hybridních pohonů v Česku roste?

To ano. Slovy klasika šlo o delší, ale zároveň horší cestu, kterou jsme si prošli. Bez jakýchkoliv podpor, dotací a podobně se nám podařilo dostat na dnešní 40procentní podíl prodejů hybridních vozů.

Kdybychom se na to podívali perspektivou roku 2014, byl by to pro nás tak vysoký cíl, že bychom si jej ani nedali.

V čem konkrétně vidíte důvody rostoucí obliby hybridních motorů?

Faktorů je několik a těžko se určuje jeden důvod dnešní rostoucí poptávky. Jedním z hlavních důvodů je podle nás příjemné užívání hybridu. O tom svědčí i fakt, že se k nám vrací zákazníci, kteří si hybrid pořídili už před několika lety. Cítíme tedy vysokou loajalitu, která dle nás souvisí právě s uživatelským komfortem.

Dále je vidět velmi silná role referencí. Lidé, kteří jezdí hybridem, jsou v podstatě ambasadory těchto vozů u nás. A tím vším se obecně zvyšuje povědomí o hybridních pohonech.

A svůj vliv má i to, že dnes zákazník dnes těžko odhadne, jaká bude budoucnost pohonu vozů. Neví se, jestli to bude čistá elektromobilita, nebo něco jiného. Vznikl obrovský mrak nejasností a hybrid v tomto případě vychází jako nejlepší volba. Uživatelsky se chová jako normální vůz, tankuje se do něj benzin, na druhou stranu dodává kvalitu alternativních pohonů spojených s elektřinou.

Emise budou klesat

Kde vidí budoucnost konkrétně Toyota?

Vidíme, že nastává období, které je hodně revoluční v porovnání s tím, co se dělo posledních sto let. Samozřejmě budou existovat různé druhy technologií, které povedou ke snížení celkových emisí v autoprůmyslu.

Přičemž půjde o různé technologie – ať už jde o bateriové auto, plug-in hybridy, full hybridy, nebo vodíková auta. A myslím, že do tří až pěti let přijdou další alternativní způsoby, jak využít určitou energii k transportu.

Všechny varianty ale budou mít své opodstatnění podle toho, na co je auto používané. Bude tedy existovat trh pro bateriová auta, bude trh pro hybridy, bude trh pro vodíková auta a mix jednotlivých variant se bude posouvat v závislost na uživatelském komfortu a také na rozšíření infrastruktury.

Které trhy budou dominovat?

Krátkodobě budou zřejmě dominovat hybridy, do toho se budou tlačit čistě elektrické vozy i kvůli tomu, že v začátku bude existovat hodně pobídek a marketingu tímto směrem. S rozšířením vodíkové technologie pak bude nastupovat větší podíl vodíkových aut.

Nebude to tedy černobílé, každá technologie bude mít své opodstatnění.

Několikrát jste tu zmínil vodíkový pohon. Sami už od roku 2015 máte vodíkový model Mirai, jehož druhou generaci jste odhalili před pár měsíci. Vodíku tedy hodně věříte?

Vodík je pro nás médium budoucnosti. Hodně se o tom mluví a v některých zemích či světadílech se už i hodně dělá. Pro nás je to něco, co dává velký smysl k nízkým emisím i k elektrifikaci dopravy. Protože v elektrifikaci je budoucnost. Jde jen o to, odkud se bude energie brát. Jestli to bude ze zásuvky, nebo jestli si ji auto bude vyrábět samo.

My jako cestu vidíme použití vodíku k tomu, aby si auto mohlo v palivovém článku v kombinaci s kyslíkem vyrobit elektrický proud a zároveň jej soběstačně mohlo využít k pohybu.

Výsledky výzkumů a testů vodíkových technologií u konkrétních vozů, autobusů, kamionů, vlaků, ale i lodí, ukazují, že jde o hmatatelnou a reálnou technologii pro použití ve střednědobém časovém horizontu.

Cesta k vodíkové budoucnosti

Dnes ale existuje stále hodně bariér, které brzdí rozvoj podobných technologií…

Ano, bariér je opravdu spousta, ostatně jako u každé revoluční změny či technologie. V oblasti vodíku je paradoxně nejjednodušší oblast spotřeby, tedy samotného využívání vodíku ve vozech. O něco složitější je začátek řetězce, kterým je výroba a získávání vodíku. A vůbec nejsložitější je prostřední část, která představuje distribuci a vytvoření infrastruktury pro konečné čerpání vodíku do vozů.

Nemyslím si ale, že jde o nepřekonatelné věci. Kromě toho, že je potřeba určitý čas na vývoj, nevidím žádný zádrhel na cestě k vodíkové budoucnosti, který by celou tuto mašinérii zastavil.

V Česku například neexistuje žádná veřejná vodíková plnící stanice. Jedna neveřejná je v Neratovicích. Změní se to do budoucna?

Zatím tu není, ale pevně věříme, že se tato situace změní. Bohužel pokulháváme oproti infrastruktuře, která se rozrůstá kolem nás. Ať už jde o sever jako Drážďany, Berlín, nebo o jih v podobě Vídně.

V rámci naší budoucí existence je nyní tlak na vytvoření páteřní sítě, aby lidé nemuseli jet z Drážďan do Vídně přes Norimberk, ale mohli přes Českou republiku. To je jedna z perspektiv.

Druhou pak je komerční využití a poptávka, která bude vše akcelerovat. Aktuálně se snažíme spolupracovat s Unipetrolem, který plánuje vytvořit síť tří vodíkových stanic v Litvínově, Praze i Brně a tuto snahu jsme připraveni podpořit fyzickými vozy, které by zde mohly tankovat.

Vůz první generace vodíkové Toyoty Mirai, který občas můžete spatřit i v Praze. Toyota ČR jej sem přiváží z Německa na testovací jízdy. Foto: Jan Strouhal

Jak se řídí vodíkové auto?

Jak bylo zmíněno v úvodu článku, jeho autor dostal nabídku vyzkoušet si řízení vodíkového auta, kterou samozřejmě neodmítl. Toyota Mirai první generace byla představena před pěti lety a svým designem vypadá v porovnání s ostatními vozy dnešní doby nenápadně. To, že se v ní skrývá technologie budoucnosti by vás tedy ani nenapadlo. Když ji ale uvidíte a uslyšíte akcelerovat, dojde vám, že tady je něco jinak. Mirai při svém rozjezdu vydává mírný pisklavý zvuk a v místě, kde u běžných spalovacích motorů bývá výfuk, se objevuje jen mlhavý opar. Jedinou odpadní látkou vodíkového pohonu je totiž čistá voda či pára. Pokud jde o jízdní vlastnosti, vůz se chová naprosto tak, jak jsme zvyklí. Výhodu mají řidiči navyklí na elektromobily či hybridní pohony, ani vlastníci benzinových či dieselových motorů se zde neztratí. Mirai má slušný odpich, i když na 100 kilometrů v hodině se dostane za zhruba 10 sekund, což z ní velký sporťák nedělá. Jízda i po českých silnicích je s ní ovšem velmi komfortní a hladká, jakoby žehlila často popraskaný a zvrásněný asfaltový povrch. A na závěr odpověď na otázku, která vás možná během čtení už napadla. Dá se odpadní voda z Miraie pít? Dá, ale, automobilka to rozhodně nedoporučuje. Vlastnosti destilované vody ve větším množství totiž nepůsobí příznivě na lidský organismus. Malý doušek ale neuškodí, řekl si autor rozhovoru. Tak na zdraví!

Nová generace Mirai

Jak už jsme zmínili, máte už několik let na trhu vodíkový vůz Mirai. Jaké jsou jeho vlastnosti s porovnáním s běžnými či elektrovozy?

Mirai je ze své podstaty hodně blízký elektrickému autu. Má velký zátah, kroutící moment, akceleraci, zároveň je velmi pohodlný, komfortní, tichý. Jde o kombinaci všech dobrých vlastností z běžných a elektrických aut.

A nejdůležitějším prvkem pro dnešní dobu je to, že emisní stopa auta je absolutní nula. Jedinou odpadní látkou je čistá voda. Nenajdete tam žádné emise oxidu uhličitého, oxidu dusíku, a také žádné pevné částice.

Je to pro nás velká investice, kterou si Toyota jako průkopník této oblasti může dovolit. Je to opravdu něco, na co směrem do budoucna sázíme. Proto i Mirai, což v japonštině znamená právě budoucnost.

Jaký je o tuto budoucnost zájem?

Vývoj modelu Mirai začal už na počátku milénia, vůz prošel desetiletým testovacím cyklem, vývojem bezpečnostních prvků apod.. Současný Mirai byl uvedený na trh v roce 2015, přičemž roční výroba se pohybuje kolem 3500 kusů. A byť je sériová, stále je v ní velký podíl lidské práce, což souvisí s celkovým náběhem technologie a s nutností vše si pořádně osahat.

Za celou dobu se pak prodalo zhruba 10 tisíc vozů této první generace.

Kam se nejčastěji prodávaly?

Největší množství je v Japonsku a ve Spojených státech, zejména v Kalifornii. V Evropě je prodaných nějakých 600 vozů. Jde hlavně o Anglii, Skandinávii nebo Německo.

Výroba násobně vzroste

Novou generaci Mirai jste představili teprve před pár měsíci. Kdy se dostane do prodeje?

Sériová výroba druhé generace se rozjede na konci příštího roku. Měl jsem možnost vůz vidět na vlastní oči a jde pravdu o dospělou, velmi dobře vypadající pětimístnou limuzínu, která posune celou technologii hodně dopředu.

Došlo ke zefektivnění použití vodíku pro výrobu elektrické energie, dojezd se ze současných 500 kilometrů zvýší o 30 až 35 procent a vůz má mnoho dalších nových prvků, kterého ho dělají zase více autem.

Jaká máte pro druhou generaci prodejní očekávání?

Počítáme s tím, že oproti 3500 se bude nově vyrábět 30 tisíc vozů ročně. Takže půjde o desetinásobné zvýšení výroby. Ta bude více sériovější, bude v ní menší podíl lidské práce a naopak větší podíl robotizace a automatizace.

Druhá generace vodíkové Toyoty Mirai, která půjde do prodeje v příštím roce. Foto: Toyota Motor

Když se řekne vodík, řadě lidí naskočí katastrofa německé vzducholodi Hindenburg. Jsou obavy o bezpečnost z používání této technologie dnes oprávněné?

Rád na to odpovídám, že Hindenburg byl velice hořlavý díky smůle a jeho dřevěné konstrukci. Ale vážně, bezpečnost práce s vodíkem je samozřejmě velmi důležitá. Všichni máme představu o tom, jak je vodík náchylný k výbuchům.

Více než desetiletý testovací cyklus Mirai je velice detailní a důkladný. A nikdo by si nedovolil přinést na silnici technologie, které by byly rizikem pro užívání z hlediska bezpečnosti.

Tlakové nádrže jsou podrobovány důkladným tlakovým testům, nárazům, dokonce i střelbě. Auto má zároveň mnoho čidel kontrolujících únik vodíku, které dokáží okamžitě přívod vodíku uzavřít. Bezpečnost je samozřejmě něco, na čem nám hodně záleží.