Německé ministerstvo hospodářství snížilo v uplynulém týdnu opět odhad růstu největší evropské ekonomiky. Nově předpokládá letos pokles o 0,2 procenta. Pokud bude mít pravdu, půjde o druhý meziroční pokles HDP v řadě poprvé za posledních 20 let.
Nad mizernou situací Německa si nedávno posteskla i Isabel Schnabel z ECB, když ocenila, jak byla eurozóna v posledních letech odolná vůči vnějším šokům za předpokladu, že si odmyslíme Německo.
Bez Německa je eurozóna aktuálně přibližně 7 procent nad ekonomickým výkonem před pandemií. To je sice méně než USA (zhruba +11 procent), ale je to v zásadě podobně jako průměr vyspělých zemí OECD. A výrazně více než například Japonsko, kde podobně jako v Německu ekonomický výkon stagnuje v blízkosti před-covidových úrovní.
GRAF: Srovnání vývoje HDP vybraných regionů
Od rou 2016 do současnosti, v procentech.

Zdroj: KBC Economics/Eurostat, BEA
Strukturální „koule na noze“
Na vině je kombinace cyklických a strukturálních faktorů. Zatímco ty cyklické s poklesem úrokových sazeb, a i na Němce nepřirozeně vysoké míry úspor pravděpodobně odezní, s těmi strukturálními se bude Německo prát delší dobu.
I proto přes očekávané zrychlení ekonomiky v roce 2025 nakonec normální (trendové) tempo růstu zůstane pravděpodobně v Německu určitou dobu nízké. Mezinárodní měnový fond ho odhaduje mezi 0,5-1,0 procentem.
Strukturální problémy Německa jsou důsledkem dvou věcí. Za prvé negativního demografického trendu (se kterým se toho moc udělat nedá). A za druhé slabého růstu produktivity (na kterém Němci časem mohou zapracovat).
Průmyslová závislost
Slabý růst produktivity v poslední dekádě je důsledkem vyšší závislosti Německa na průmyslu. A zejména pak na jeho energeticky náročné části, která se dostala pod tlak se startem energetické krize po vpádu Ruska na Ukrajinu.
Podobně jako v Česku se sice energeticky náročná výroba (kovozpracující, chemický průmysl) od té doby stabilizovala, ovšem na velmi nízkých úrovních a značná část produkce se již asi nikdy neobnoví.
Vedle toho se však zdá (jak uvádí například v posledním čísle The Economist), že Německo ztrácí v některých kdysi “výsostných vodách” globální tržní podíl, a to zejména na úkor Číny.
Čínská převaha narůstá
Ta dokázala “srovnat krok” v odvětvích jako automotive a pokročilé strojírenství. A nejenže nepotřebuje v takové míře německé dovozy, ale čínská produkce vytlačuje tu německou i z ostatních trhů.
Důvodů je celá řada, od “zaspání” Německa v určitých oblastech vývoje (softwarová výbava vozů), přes přísnější regulaci, až po výraznější státní podporu na straně Číny (garance omezených minerálních zdrojů).
Situace z pohledu Německa není určitě “ztracená”. Vyžádá si však na straně byznysu nové investice a strukturální změny spojené s propouštěním zaměstnanců a uzavíráním některých výrobních kapacit.
A na straně EU větší podporu byznysu při jeho transformaci a nových motorů konkurenceschopnosti (například pomoc při zabezpečení kritických surovin).
A to vše bude chvíli trvat. Do té doby Německo asi neporoste o moc rychleji než 1 procento…