Kam Erdogan přivede Turecko a tamní měnu: volný trh nefunguje s autoritářskými tendencemi

Ekonomická situace Turecka ještě před deseti lety byla předmětem závisti v mnoha zemích světa. Země byla pro mnohé zemí zaslíbenou a investoři se předháněli, kdo dříve zde uloží své finance.

To platilo zejména po finanční krizi v roce 2008, kdy se svět potácel v nejistotě. Turecká lira byla stabilní, kupní síla občanů Turecka byla mimořádná, když roční příjem na hlavu rostl a přesahoval 10 tisíc dolarů ročně.

Pád turecké liry

Co bylo, bývalo a od té doby turecká lira zaznamenala několik pádů a dnes v porovnání s americkým dolarem je na nejnižší úrovni. Jenom letos hodnota liry poklesla o 30 procent a může za to také pochopitelně Covid-19.

GRAF: Vývoj kurzu turecké liry vůči dolaru
Od roku 2000 do současnosti.

Zdroj: tradingeconomics.com

Nezaměstnanost podle některých ekonomů dosahuje v Turecku až 25 procent a jak tvrdí web Middle East Eye, devizní rezervy Centrální banky jsou v minusu 50 miliard dolarů.

Erdoganova záchranná brzda

To vše byl důvod, že prezident Recep Tayyip Erdogan zatáhl za záchrannou brzdu a zachraňuje, co se zachránit dá. V projevu 11. listopadu vyhlásil novou ekonomickou cestu.

Jeden z prvních „otřesů“ tureckého hospodářství znamenal, že propustil guvernéra turecké centrální banky Murata Uysala a Berata Albayraka, tureckého ministra financí, který je jeho zetěm.

„Přestože investoři tuto zprávu uvítali s velkou slávou a některé banky (Citi and Societe Generale) poprvé za dlouhou dobu vylepšily svůj výhled pro tureckou liru, není důvod k přílišnému optimismu,“ píše ve svém komentáři server Foreign Policy.

Cesta k návratu turecké ekonomiky bude podle něj opravdu dlouhá a bude vyžadovat koherentní hospodářskou politiku, která nebude poháněna spikleneckým osočováním a mocenskou politikou posledních několika let.

VÍCE K TÉMATU:

Podráží si Turecko v čele s Erdoganem ofenzivou v Sýrii nohy?

Osmanská říše jako vzor pro nové Turecko pod Erdoğanem?

Poslaly USA Turecko nad ekonomickou propast? Erdoğan věří v boží pomoc

Erdoganovo prozření

Co bylo příčinou 17letého Erdoganova špatného hospodaření, že turecká centrální banka letos vykázala v období od ledna do června ztrátu akcií zahraničních investic za více než 8 miliard dolarů?

Z 82 miliard dolarů zaznamenaných v roce 2013 jsou tyto investice v současnosti na pouhé čtvrtině tehdejší jejich hodnoty.

Skutečnost je taková, že se Erdogan obklopil „přitakávači “ a kamarádíčky, ale především to byl on, kdo stál za propadem Turecka. Je ale možné, že letos poněkud prozřel, když se náhodou při návštěvě města Malatya k němu přes ochranku prodral obyčejný člověk a říká mu: „Jsme nezaměstnaní. Nemáme nic, za co bychom přinesli domů alespoň chleba!“

Prezident muže uklidňoval, nabídl mu čaj a řekl, aby problém nezveličoval. Teprve, když podobné stesky slyšel od dalších a dalších lidí, tak si začal dělat starosti, jak to s tureckým hospodářstvím vypadá.

Od svého finančního poradce Naci Agbala, který je nyní guvernérem centrální banky, si nechal vypracovat zprávu o stavu hospodářství. Výsledek přinesl děsivý obrázek.

Příčiny pádu Turecka

Za vše přitom může sám Erdogan, který svojí tvrdohlavostí bojoval s ekonomickými zákony. I přes veškeré triky (včetně falšování grafů) se například prezidenta nedařilo přesvědčit, aby v roce 2012 souhlasil se zvýšením úrokových sazeb, kdy to bylo zapotřebí.

Jedna teorie uvádí, že jako hluboce věřící člověk se Erdogan stavěl proti zvyšování úroků. Jiní se domnívají, že má za vzor bývalého premiéra Necmettina Erbakana a jeho hnutí Nacionalistické vize, pod jehož vedením Erdogan začal svoji politickou kariéru.

Erbakan jako silný stoupenec islámu byl přesvědčený, že úrokové sazby se stávají příčinou inflace. Tedy, že nutí podniky, aby zvyšovaly ceny, aby splatily úroky svých půjček. To mělo za důsledek, že mnozí podřízení se podle svého šéfa protivili ortodoxní monetární politice.

A podobné nálady přešly i poté, co se k moci dostal Erdogan. Tím, jak jeho pozice posilovala, začal se ještě agresivněji stavět proti zvyšování úrokových sazeb a napadal centrální banku.

Dokonce to vedlo k  tomu, že od roku 2016 centrální banka (sice pod vedením nového šéfa Murata Cetinkaye) ani nemohla samostatně rozhodovat. I kvůli tomu má Turecko, jeho banky a privátní sektor dluh převyšující 200 miliard dolarů.

Nezávislost centrální banky?

Výhrady vůči monetární politice centrální banky ale pokračovaly. Erdogan v roce 2018 v Londýně před zaplněným sálem za přítomnosti šéfů největších světových investičních fondů prohlásil, že nevěří v nezávislost Centrální banky.

„Kdo ponese zodpovědnost, když lidé budou trpět kvůli monetární politice? Ze odpovědnosti budou vinit prezidenta,“ prohlásil Erdogan. Po jeho vystoupení sál v němém úžasu ztichl a ještě ten samý den turecká lira devalvovala.

Řešením ekonomických problémů poté Erdogan pověřil svého zetě Berata Albayraka, jehož jmenoval ministrem financí. Úkol, že musí ponechat nízkou úrokovou sazbu a ozdravět liru, byl však pro něj nesplnitelný.

Úroková míra se pohybovala nad úrovní roční inflace a tak nebylo divu, že v posledních letech zahraniční investoři prchali z Turecka.

GRAF: Vývoj turecké inflace a základní úrokové sazby
Od roku 2010 do současnosti, levá osa Y – úroková sazba, pravá osa Y – inflace – obojí v procentech.

Zdroj: tradingeconomics.com

Mezitím došlo k turecké ofenzívě na severovýchodě Sýrie, což Turecku „vyneslo“ americké sankce. Není divu, že lira prohloubila svůj pád a koncem ledna 2020 byla již za 6 dolarů.

„S ohledem, že nebyly prostředky k řešení rostoucí inflace, se vše řešilo půjčkami a to v devizách. Turecko se dostalo do spirály zadluženosti s pokračujícím růstem zahraničního dluhu,“ uvedl Hakan Kara, dřívější hlavní analytik turecké centrální banky pro web Middle East Eye.

A obavy z nepředvídatelných reakcí nového nastupujícího amerického prezidenta Joea Bidena na nákup ruských raket vedlo k dalšímu oslabení liry, která se propadla až k úrovni 8,58 za dolar (viz graf na úvodu článku, pozn.red.).

Jak léčit Turecko?

Jak ale podotýká server Middle East Eye, ekonomický pád Turecka by mohl přibrzdit i díky propuštění aktérů současné monetární politiky Murata Uysala, Berata Albayraka.

Nástupem nových ekonomů konečně dochází k tomu, že turecká centrální banka zvýšila základní úrokovou sazbu o 4,75 procentního bodu na 15 procent. Hlavní cíl tohoto kroku je snížit inflaci a zastavit propad turecké liry.

„Rozhodnutí nejen vrátilo reálné sazby zpět do kladného teritoria, ale zvýšilo důvěryhodnost měnového rámce opětovným zavedením transparentnosti,“ uvedl analytik Simon Harvey ze společnosti Monex Europe. Mnozí analytici podle agentury Reuters odhadují, že by v případě potřeby mohlo přijít ještě další zvýšení úroků.

Otázkou je, zda není současná stabilizace jen dočasná, neboť hrozba Erdoganova autoritářského přístupu může opět nabrat konkrétní obrysy. Trefně to popisuje web Foreign Affair: „Volné trhy obecně nefungují společně s autoritářskými tendencemi, které Erdoganova politika znovu a znovu vystavovala ekonomické manipulaci.“

Prozatím bude možná Erdogan financovat ztráty prostřednictvím nových ložisek plynu ve východním Středomoří, ale to nemusí mít dlouhodobý účinek. Server Foreign Affairs navrhuje alternativní řešení, aby si Turecko zajistilo významnou půjčku od MMF. K tomu je ale třeba dodat, že fond bude od země požadovat transparentnost, omezení nadměrné vládní byrokracie a úvěrová omezení. A to nemusí být Erdoganovi úplně po chuti.