Srbské „cajke“ předčí diplomacii. Turbofolk spojuje jindy znesvářené národy Srbů a Chorvatů

Zní to až neuvěřitelně, že mezi Srby a Chorvaty, jindy téměř na smrt znesvářenými národy, může zavládnout mír. Národy, které jsou si vzdálené kulturně a jejichž zástupci si jindy propichují pneumatiky automobilů nebo vyvolají bitku, našly společnou řeč v turbofolku.

Všichni najednou roztají, obejmou se v tanci a pustí se společně do zpěvu, když slyší lidové písně, kterým se říká cajke. Zajímavostí je, že jde o chorvatský název, ale lidové písně jsou srbské.

Postupně se pro ně ujal univerzálnější termín turbofolk, který asi nejlépe vystihuje, o jaký žánr se jedná. Důkazem obří popularity je nedávný zcela vyprodaný koncert srbského zpěváka Aco Pejoviće, který proběhl v únoru v chorvatské metropoli Záhřeb. Věhlas tohoto zpěváka na Balkáně je neuvěřitelný, lístky jsou vždy velmi často vyprodány dlouho dopředu.

VIDEO: Aco Pejović v Záhřebu (únor 2023)

Zdroj: youtube.com

Populistický zákaz

Na druhou stranu další balkánští populární zpěváci Ana Bekuta a Dragan Kojić, lépe známý jako Keba, kteří jsou původem ze Srbska, nedávno „schytali“ chorvatskou nevraživost. Koncem března měli vystoupit ve sportovní hale v chorvatské Pule, ale tamní starosta Filip Zoričić jejich vystoupení zakázal.

Pořadatelská agentura se obrátila na soud, ale ten zákaz potvrdil. Chorvaté se rozdělili na dva tábory. Jedni starostu chválili a druzí ho naopak kritizují a obviňují z toho, že se snaží populisticky usilovat o politickou přízeň zdůrazňováním národnostních motivů.

Zoričić se podle nich snaží zviditelnit, aby jednou mohl kandidovat na prezidenta Chorvatska, jak uvedl server Narod.hr. Rozhodnutí starosty se ale ukazuje spíše jako výjimka.

Návrat od západní hudby k turbofolku

V souvislosti s touto kauzou ale některá chorvatská média začala rozebírat a analyzovat skutečnosti, proč Chorvaté vlně srbského turbofolku propadli.

„V době, kdy vládl Tito (bývalý prezident Jugoslávie v letech 1953–1980, pozn. red.) jsme jako teenageři milovali rock a otáčeli se k Západu. Poslouchání cajke v tehdejším Záhřebu vás v podstatě vyřadilo ze společnosti vrstevníků. Přednost měly západní trendy a tamní hudba,“ cituje web Narod.hr jednoho z Chorvatů.

Texty typu „odešla jsi, odvedla jsi mi syna, barmanko, nalej mi vína“ a podobné slovní obraty posluchače v té době nebraly.

Podle jeho slov byl navíc tento druh hudby spojován s lidmi na okraji společnosti, kteří pijí levný alkohol.

„My, obyvatelé Záhřebu, jsme se s tím setkávali až na vojně. Nenáviděli jsme ty, kdo tuhle hudbu, která nás tahala za uši, mohli poslouchat. Dnes se vše otočilo! Čtrnáctiletý syn sousedky hraje na kytaru. Ale s kytarou je ze společnosti svých vrstevníků vyřazen a považují ho za divného, když neposlouchá turbofolk a cajke,“ dodává k současným trendům.

Turbofolk, který vás unese

Dnes je naprosto normální, že kdekoli v Dalmácii u moře slyšíte z aut hrát srbský turbofolk. V Chorvatsku s ním srbští zpěváci a zpěvačky plní sportovní haly.

Když je svatba, nejprve zní domácí chorvatské písničky. Po slavnostním tanci nevěsty nebo později při svatební oslavě se ale playlist otočí a za velkého veselí přítomných začne vyhrávat srbský turbofolk.

Web Al-Jazeera věnovaný Balkánu tento fenomén sledoval a jeho novináři se ptali Chorvatů na důvod popularity. Ti se shodli na tom, že hudba je velmi rytmická, že se jim lehce dostane pod kůži. Jednoduché texty doprovázející melodické písně si tak jednoduše najdou své posluchače.

„Nevím proč, jakmile zazní cajke, stávám se někým jiným. Chorvatská televizní ani rozhlasové stanice je přitom nehrají, a tak si pouštíme srbské nebo bosenské stanice. Cajke poslouchají dnes i ti, kteří je dříve nemuseli,“ dodává jeden z dotázaných.

Sociologický fenomén

Ředitel menšinové srbské rozhlasové stanice ve Vukovaru Branislav Bijelić říká, že srbské národní písničky a srbský turbofolk pouštějí po celou dobu své 31leté existence. A dodává, že poslechovost v posledních letech stoupá.

Podle jeho zkušeností vše rovněž souvisí se slábnoucím zájmem o rockenrol. „Už i srbští rockeři se sami pustili do skládání turbofolku,“ upozorňuje k hudebnímu fenoménu, o němž dokonce vyšla kniha.

Byl také proveden sociologický výzkum na vzorku 2650 studentů, na podkladě kterého vznikla kniha Klasika, punk, cajke.

K turbofolku podává možná nejlepší vysvětlení sám jeho největší srbský představitel Antonije Pušić, známý více pod jménem Rambo Amadeus, který je údajně autorem termínu turbofolk.

„Folk znamená lid. Pod slovem turbo si nejspíš představíte systém vstřikování paliva do válce motoru. Turbofolk je v podstatě stroj na rozpalování lidí. Není to hudba, je to mlýnek na maso. Turbofolk jsem nevymyslel, dal jsem mu jen název.“

Text Mirka Raduševiče, který byl částečně přebrán z blogů Balkanské zápisky, byl redakčně upraven a doplněn.