Jan Bureš: Jak se nový italský premiér popere s problémovými bankami?

Itálie má nového premiéra – bývalého ministra zahraničí Paola Gentiloniho, který chce pokračovat skoro se stejným týmem jako jeho předchůdce Matteo Renzi.

Trhy to v pondělí přijaly velice pozitivně a italské akcie na rozdíl od německých nebo francouzských mířily vzhůru. Brzy se ale může ukázat, že radost byla předčasná.

Nelehké úkoly

Novou (pravděpodobně přechodnou) vládu čekají nelehké úkoly, s nepopulárními řešeními, při kterých může lehce sbírat body “anti-evropská” opozice.

Vedle změny volebního zákona se v tuto chvíli jedná především o pomoc s pročištěním italských bank.

Související:

Itálie budoucnost eurozóny neohrozila, zatím

O nás bez nás, aneb důsledky italského referenda

Symbolem italských problémů je v tuto chvíli nejstarší světová banka Monte dei Paschi, která neprošla zátěžovými testy ECB a potřebuje sehnat nový kapitál v celkovém objemu alespoň 5 miliard eur a pak se zbavit špatných úvěrů v celkové hodnotě okolo 28 miliard eur.

Monte dei Paschi  potřebuje sehnat nový kapitál v celkovém objemu alespoň 5 miliard eur a pak se zbavit špatných úvěrů v celkové hodnotě okolo 28 miliard eur

Pokud se jí v nejbližších dnech nepodaří sehnat na trzích nový kapitál, hrozí jí nevýhodná přímá státní pomoc.

Kapitál se částečně snaží sehnat přímým prodejem akcií na trhu, ale především přesvědčováním investorů, aby vyměnili stávající dluhopisy za nové akcie.

Vláda jako poslední instance?

Pokud v nejbližších dnech banka neuspěje, bude jí muset kapitálově pomoci přímo italská vláda. Podle nových evropských pravidel ale nejprve budou muset odepsat část ze svých investic akcionáři a juniorní držitelé dluhu.

Pokud v nejbližších dnech banka neuspěje, bude jí muset kapitálově pomoci přímo italská vláda.

Jak moc a zda budou eventuálně drobní investoři (kterých není vůbec málo) kompenzováni, nikdo neví. Záleží to do velké míry na tom, jaký plán konkrétně italská vláda dohodne s Evropskou komisí, i na tom, kolik kapitálu sežene Monte Dei Paschi před přivoláním státní “záchranné brzdy”.

Paradoxní situace

Je to trochu paradoxní situace…, čím více investorů v tuto chvíli přesvědčí management banky, aby vyměnil své dluhopisy za akcie, tím větší bude šance, že zbývající držitelé dluhopisů ponesou nižší ztráty.

A naopak, když se všichni držitelé dluhopisů spolehnou na to, že jejich ztráty budou nakonec nízké a z tohoto důvodu nebudou chtít vyměnit své dluhopisy za akcie, mohou se nakonec všichni dočkat výraznějších ztrát na svých dluhopisových investicích.

Itálie je pořád zemí, která má více bankovních poboček nežli pizzerií.

Ať už tato hra dopadne jakkoliv, zdá se být jasné, že celková kapitálová pomoc italským bankám není pro italskou vládu nestravitelné sousto.

Skutečně nejslabší hráči potřebují pravděpodobně 10-15 miliard eur, což není více než 1 procento stávajícího italského dluhu.

Jde tedy primárně o to, aby pomoc byla politicky únosná pro domácí střadatele a alespoň rámcově v souladu s novou evropskou legislativou a především, aby restrukturalizační plány vedly k efektivnějšímu italskému bankovnímu systému.

Itálie je pořád zemí, která má více bankovních poboček nežli pizzerií.