Itálie budoucnost eurozóny neohrozila, zatím

Italské referendum o ústavních změnách neprošlo, vláda premiéra Mattea Renziho končí. Třetí největší ekonomika eurozóny však ohrožuje její celistvost. Navíc je dalším signálem pro růst vlivu populistických a euroskeptických stran, které posilují napříč celou Evropou.

Itálie měla od roku 1945 již více než 60 různých vlád (žádná se neudržela do konce volebního období) a podle některých italských politiků potřebuje tamní systém zjednodušení. V současnosti má tamní systém vyvážený bikameralismus neboli dvoukomorový typ parlamentu.

Italská horní i dolní komora mají velmi podobnou úroveň pravomoci při navrhování a schvalování zákonů, liší se tak například od České republiky, kde Poslanecká sněmovna může Senát přehlasovat.

Co vlastně neprošlo?

V neděli 4. prosince proběhlo v Itálii důležité referendum o poměrně zásadních změnách v italské ústavě, které by výše uvedený – těžkopádný – politický systém a jeho fungování významně ovlivnily.

Reforma navrhovaná premiérem Matteo Renzim by posílila moc Poslanecké sněmovny a naopak by výrazně omezila vliv i velikost Senátu, který by již nemohl blokovat zákony nebo svrhnout vládu.

Dolní komora by tak zákony navrhovala i schvalovala, Senát by v podsadě jen sděloval připomínky.

Počet současných 320 senátorů zastupujících jednotlivé italské regiony by se „smrsknul“ na pouhých 100, ze kterých by 74 bylo tzv. regionální poradců, 21 primátorů a pět členů senátu by jmenoval přímo prezident. Dolní komora by tak zákony navrhovala i schvalovala, Senát by v podsadě jen sděloval připomínky.

Reformy, nebo omezení demokracie

Renzi tvrdil, že zjednodušení systému mělo urychlit a usnadnit proces přijímání dalších hospodářských reforem, které Itálie potřebuje.

Kritici naopak tvrdí, že takováto změna ústavy omezuje demokracii. Italští občané by přišli o možnost volit si zástupce svých regionů do Senátu. Opozice také kritizovala Renziho reformu za to, že porušuje princip kontroly a vyváženosti nastolenou po druhé světové válce koncentrací moci do rukou jednoho člověka.

Omezení pravomocí horní komory by značně posílilo vliv italského premiéra. Kontroverzi také vzbuzoval fakt, že tuto reformu neschválil italský parlament, zatímco až dosud byla ústava upravována pouze s jeho souhlasem.

Dále mohlo voliče významně ovlivnit Renziho prohlášení, že pokud se v referendu italští občané vyjádří k reformě odmítavě, podá demisi. V současnosti se Itálie potýká s velmi vysokou úrovní zadluženosti. Má druhou nejvyšší úroveň dluhu vůči HDP v eurozóně a šestou nejvyšší na světě.

Zdroj: MMF

Příliš mnoho Italů nepracuje

Italská ekonomika má také velký problém ve formě nezaměstnanosti. Od předkrizového roku 2007, kdy nezaměstnanost klesla pod rekordní úroveň 6 procent, vzrostla více než dvojnásobně.

Letos se ji sice podařilo snížit pod úroveň 12 procent, v posledních měsících však stagnuje na úrovni zhruba 11,5 %. Hodně mladých Italů má problém sehnat zaměstnání a i když nějaké seženou, je většinou velmi nejisté.

GRAF: Vývoj nezaměstnanosti v Itálii

Měsíční údaje od roku 2000 do současnosti, v procentech.

Ekonomické problémy tak byly jedním z argumentů Renziho, který sám sebe označuje jako reformního premiéra, k nutnosti prosazení změn. Pondělní sečtení hlasů však pro něj přineslo nepříjemné překvapení. Italští občané v poměrně hojné volební účasti řekli změnám ústavy jasné ne.

Svůj názor přišlo vyjádřit celkem 32,85 milionů lidí (přibližně 65 procent z celkového počtu voličů) a jen 40,9 procent z nich bylo pro změny, zatímco 59,1 procent návrh odmítlo.

Problém pro eurozónu

Matteo Renzi tak bezprostředně po vyhlášení výsledků ohlásil demisi. Mnohem vážnější problém než jen zachování současné podoby italské ústavy, přináší výsledek pro celou eurozónu.

Některé evropské novinové titulky již hlásají hesla jako „Italexit“.

Hlavní opoziční italské strany, Hnutí pěti hvězd a Liga severu, které vedly ostrou kampaň za odmítnutí reforem, mají díky výsledku referenda podle odborníků „vydlážděnou cestičku“ k moci. Nebezpečí v tomto směru spočívá v tom, že obě silně populistické a euroskeptické strany již dříve oznámily záměr uspořádat referendum o vystoupení Itálie z eurozóny.

O tom, že je to i vzpruha pro další populistická politická uskupení po celé Evropě ani nemluvě. Některé evropské novinové titulky již hlásají hesla jako „Italexit“.

Hrozba pro svět financí

Současná politická krize v Itálii se může rozšířit i do finančního sektoru. Některé italské banky, především ta nejstarší Monte dei Paschi di Siena, potřebují zvýšit kapitál, což se nyní může ukázat jako značně problematické.

Riziko bankovní krize v jedné ze čtyř největších zemí eurozóny by mohlo způsobit velké problémy v celé EU.

Na finančních trzích se zvýšená nejistota vzhledem k výsledku referenda projevila jen krátkodobým mírným oslabením eura. To se sice dostalo poblíž 20měsíčního minima, ale záhy opět posílilo. Poměrně dobře se také dařilo evropských akciím, které pokračovaly ve svém pozitivním mírném růstu.

A jak poukázala agentura Bloomberg, na referendum mělo na vybrané měny mírnější dopad než Trumpovo vítězství v amerických prezidentských volbách nebo Brexit, což je patrné i z grafu téže agentury.

„Buď jsou trhy vůči politickým rizikům stále více imunní, nebo nabývají přesvědčení, že italský problém se bude vyvíjet spíše pomaleji pomalu,“ uvedla k tomu Kathleen Brooksová z makléřského domu City Index v Londýně.

Buď jsou trhy vůči politickým rizikům stále více imunní, nebo nabývají přesvědčení, že italský problém se bude vyvíjet spíše pomaleji pomalu.

Na tahu je prezident

Další politický vývoj je po odstoupení Renziho v rukou italského prezidenta Sergia Mattarella, který bude situaci konzultovat s hlavními italskými politickými stranami.

Výsledkem bude pravděpodobně jmenování nové vlády a premiérem by se mohl stát například dosavadní ministr financí Pier Carlo Padoan nebo ministr kultury Dario Franceschini.

Každopádně kvůli Itálii se do hry dostávají opět spekulace o rozpadu eurozóny. Klíčové bude, zda se podaří nějakým způsobem rekapitalizovat italské banky včetně nejstarší banky v Evropě–Monte dei Paschi di Siena.