Důsledek drahých nemovitostí: už nejen studenti volí bydlení na hromádkách

Spolubydlení je v mnoha ohledech nejlepší řešení současné situace na trhu. To, co dříve bývalo doménou především studentského života, se stává realitou běžných lidí. Navíc to má i svoje výhody.

Nehoníte šváby po pokoji jako na některých kolejích, máte svůj pěkný pokoj, ale znamená to mnohdy dojíždění a bydlení na hromádce s různými typy lidí. I když na koleji o nějakém soukromí také nemůže být řeč.

Londýnská parta

Když jsem pracoval v Londýně, bydlel jsem v jednom domě s dívkou z Newcastlu, se Švédkou, klukem ze Skotska, Angličanem a studentem z Hongkongu.

Za čtyři tisíce liber jsme se složili na dům se zahradou. Bylo zajímavé poznat nové kultury a rozdíly. Kdybychom ale neměli uklízečku na společné prostory, tak by to moc nefungovalo.

Na druhé straně jsme si ale vytvořili přátelské vazby, které přetrvaly dodnes. „Znám spoustu lidí, co teď dojíždějí do školy i hodinu, protože se jim to vyplatí výrazně více než kolej,“ říká mi Tereza, studentka Vysoké školy ekonomické (VŠE) v Praze.

Odhaduje, že dvě třetiny vysokoškolských studentů si musí přivydělávat, aby utáhli své náklady. „Máme sice ubytovací stipendium, ale to je tak malé (700 korun měsíčně), že ničemu nepomůže a bohužel se jen snižuje. Samozřejmě lze získat i prospěchové, které je v řádu tisíců, ale taky není úplně lehké na něj dosáhnout,“ dodává Tereza.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Názor investora: Hypotéky jsou vlastně levné, proto se koupě bytu letos vyplatí

Markéta Bláhová (Daytrip): Poskytujeme zákazníkům při přesunech na dovolené komfort a zážitky

Odborníci: Česká ekonomika bude letos spíše jen stagnovat nebo mírně klesat

Bez peněz od rodičů to je bída, ale…

Její rodina nyní uvažuje o koupi bytu na hypotéku, vzhledem k tomu, že v Praze potřebuje teď Tereza bydlení na minimálně další tři roky a potom i její bratr.

V propočtech rodiče kalkulují s tím, že pokud byt na hypotéku koupí, na splátky bude přispívat jak Tereza z brigády, tak i její spolubydlící. A to smysl dává i při šestiprocentních hypotečních sazbách, neboť inflace je patnáctiprocentní.

„Spolubydlení je lepší než kolej. Ty nebývají v dobrém stavu,“ míní Zuzana, studentka medicíny. Podle ní to má většina jejích spolužáků do školy do čtyřiceti minut; hodina cestování je ještě považována za únosnou.

Potvrzuje, že studovat medicínu bez finanční pomoci z rodiny by nemohla. „Studium je náročné. Přesto prakticky každý vysokoškolák, kterého znám, pracuje úměrně tomu, jak mu to škola dovoluje. Studentů, kteří by nijak nepřikládali ruce k dílu, je minimum, a opravdu hodně záleží na tom, jak náročnému oboru se člověk věnuje,“ dodává.

Nejprve bydlela na koleji. Ve 3. ročníku si našla samostatný pokoj za třetinu běžné ceny. „Byl to dar z nebes,“ konstatuje. Situaci měla o to složitější, že přímo s rodinou bydlet už nemohla kvůli komplikovanému rozvodu rodičů. Nyní bydlí dvacet minut od školy s dalšími dvěma studentkami.

Metry navíc jsou luxus

Spolubydlení už není jen řešení pro studenty. Znám řadu dospělých, kteří se sestěhovali se svými dospělými dětmi, mladší jdou k seniorům či opačně.

Být ve 3+1 sám nebo ve dvou ve velkém domě je už pro většinu ekonomicky neúnosné. Z tohoto důvodu stále častěji bydlí spolu i starší a neznámí lidé. Metry „navíc“ jsou zkrátka často těžko udržitelný luxus.

Je to vidět na výstavbě nových bytů. Dnešní 2+kk má 45-50 metrů čtverečních, zatímco 2+1 ze 70. let a starší jsou šedesáti až sedmdesátimetrové byty.

Bytů sice přibývá, přičemž momentálně klesá počet kupujících, ale jedno je jisté: místa je čím dál tím méně…

Článek, jehož autorem je český investor Vladimír Brůna, původně vyšel na serveru Hlídací pes.org.