Rekonstrukce štětkou, shnilá střecha, kytičky u dveří. Jak se vyhnout peklu při koupi domu po babičce?

Známá mi poslala nabídku s již nadepsanou kupní smlouvou se slovy, abych se podíval, zda v tom není nějaký „bubák“. Její příbuzná si vyhlédla s manželem rodinný domek k rekonstrukci v jedné z obcí u Šumperka. Užitná plocha dvě stě metrů čtverečních, pozemek 800 m², cena 2,9 milionu korun.

„Zaujala nás lokalita. Měla bych to blízko k babičce, syn hraje ve vesnici fotbal a má tam kamarády. Na první pohled to uvnitř nevypadá špatně, člověk si řekne, jen se tu uklidí, vystěhuje starý nábytek, udělá pár úprav a bydlí se. A ta krásná zahrada za domem,“ popsala zájemkyně vyhlédnutý starý rodinný dům.

Zamilovala se do snu. Počítala, že rekonstrukce by se mohla vejít do 1,5 milionu korun. A třeba by šlo využít i nějaké zelené dotace. Realitní makléř připouštěl, že o nemovitosti toho moc neví.

Technický pohled odrazuje

Jel se tam podívat náš technik. „Vnější omítky nejsou, vnitřní nutno strhnout a obnovit, veškeré sítě nepoužitelné,“ začal svoji zprávu. Uvnitř domu dokonce našel ležet znalecký posudek z roku 2004, kde jsou snímky silně proteklých stropů a narušené statiky střechy. Střecha sice prý prošla opravou, ale provedení působí značně provizorně.

Rozpočet 1,5 milionu na opravu považuje za nedostatečný a došel k závěru, že použitelné je možná jen obvodové zdivo. V domě bydlel starý pán. Když zemřel, dům putoval kvůli exekuci do dražby. Vydražil se za 600 tisíc korun. Nový vlastník ho nevyužíval a pak nabídl za bezmála tři miliony… Zmíněná zájemkyně nakonec dům logicky po takovém rozboru nekoupila.

To jiný můj známý toužil po chalupě. Zaujala ho jedna u Strakonic s větším pozemkem. Na budově svítila nová střešní krytina, přede dveřmi lucernička a kytičky jak ze stylových fotografií v časopise o chalupaření. Makléř upozornil, že něco uvnitř se bude muset udělat, že to prodává paní, která už v tom nechce pokračovat…

…a shnilá střecha

Když se ale kupující podíval na střešní trámy, zhrozil se. Byly už na mnohých místech na prach. Předchozí vlastník prostě položil novou střešní krytinu na ztrouchnivělé trámy.

A tak známý koupil jinou chalupu na Sedlčansku. Střecha byla od pohledu stará, ale držela. Při koupi si ponechal ve svém rozpočtu milion rezervu. Chtěl to na nová kamna a opravu interiéru.

Po dvou letech se ale ukázalo, že podcenil prohlídku střechy, že krytina se na řadě míst rozpadá a trámy jsou subtilní. Místy dokonce zatékalo do samotné konstrukce.

Nemělo cenu dělat interiér. Dům se má vždy opravovat od střechy. Situace ho ale nezaskočila. Nechal tedy opravit střechu a kamna i interiér počkají. Nešlo to bez potíží, protože v průběhu přípravy výstavby nové střechy musel vyměnit dodavatele. Ten původní sice udělal krytinu na stodole, ale už se neměl k dílu, když šlo o samotný dům.

Ani to ale známého do kolen nedostalo. Po třech výzvách napsal firmě, že s ní končí, a našel si jiného kvalitního dodavatele.

Rekonstrukce štětkou

To jistá rodina na Ostravsku už před časem koupila za tři miliony domek takříkajíc „na krev“. Kromě hypotéky si pomohli ještě úvěrem. Dům byl krásně vybílený. Po třech měsících se ale uvnitř pokryl plísní tak, že vyhořely i vypínače a zvedala se podlaha.

Dům předtím za asi půl milionu pořídila přímo realitka, provedla takzvanou „rekonstrukci štětkou“ a pak to takto prodala dále. Nakonec, aby nepřišla o reputaci, domek vykoupila zpět, protože do věci se vložila i úvěrující banka, které tak zplesnivěla zástava.

Další příklad: manželé z Příbrami, oba pracující v IT, koupili na Broumovsku chalupu. Od počátku věděli, že samotné stavení bude nutné dříve či později stejně víceméně zbourat. Zaujalo je hlavně místo a velikost pozemků. „I tak nás ale překvapilo, jak moc prodávající zastřeli skutečný stav,“ popisuje paní Lenka.

Roubenou část zvenčí částečně překrývala prkna, hezky natřená, i se zdobením oken. Vnitřek vybílený, hladký – sádrokartony, do roubenky…

A pod nimi totálně ztrouchnivělé dřevo. Později se manželé od sousedů dozvěděli, že když řemeslníci v chalupě tyto předstěny dělali, tak vruty pro ukotvení konstrukce pro sádrokartony do dřeva zatlačovali prsty. Obecně platí, že když je někde ve staré budově sádrokarton, je namístě otázka, co skrývá.

Nutno dodat, že rekonstrukce této chalupy, v níž se už teď rozhodla rodina žít natrvalo, proběhne de facto výstavbou. Navíc se rozhodně nebude jednat ani o administrativně snadný projekt. Lokalita je součástí CHKO. Přitom jednotlivé instituce mají požadavky, třeba na typ krytiny a sklon střechy, které jsou zarážející v tom, že vůbec neodpovídají tomu, co je reálně v okolí chalupy. Bez kulatých razítek se ale rodina k vysněnému domovu nedostane…

Článek, jehož autorem je český investor Vladimír Brůna, původně vyšel na serveru HlídacíPes.org.