Chuligánství ve sněmovně aneb demokracie jako rituál kšeftů a korupce

První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk psal o „Kocourkově a Hulvátově“ v převratné době pádu evropských monarchií a příklonu k volebním demokraciím v Evropě po konci první světové války i o podstatě dosud nevyzkoušené „vlády lidu“.

Idealismus mu nebránil vidět nepřipravenost českých a slovenských elit sdílet kulturu a mravy, bez kterých se demokracie proměňuje jen v rituál kšeftů a korupce.

Od doby na začátku 20. století se bohužel nic se nezměnilo.  Jeho sen, aby demokratická politika v každém okamžiku odrážela „slušné obcování, snášenlivost, schopnost diskutovat, a ne se hádat“ byl poslanci dolní komory Parlamentu České republiky jen znovu rozkopán a ponížen.

Chuligánství zástupců lidu

Namítá se, samozřejmě, že obstrukce jsou ve světě parlamentních demokracií „normální“. Nekoherentní nehovorový jazyk snad někdo může hájit jako techniku k oslovení radikálnějších a méně vzdělaných voličů.

Může se oprávněně poukázat, že vláda mohla tomuto ponížení demokracie snadno zabránit včasnou a otevřenou komunikací s veřejností i opozicí. Nic z toho však neopravňuje volené „zástupce lidu“ k nedůstojnosti a chuligánství.

Nedosti na tom. Kdyby premiér a vláda s dostatečným předstihem veřejnosti vysvětlili situaci a rizika pro veřejné rozpočty, neměla by opozice co atakovat. Pokud premiér Fiala tvrdí, že vláda žádný čas nepromarnila, používá asi jiný kalendář než normální občan.

Za pět dní trapností a mlácení prázdné slámy nebylo jediného vystoupení, které by vzbudilo úctu. Masarykův sen o tom, že by parlament měl být pro občany vzorem a školou, se této sněmovně věru nepodobá. To vše v době největšího ohrožení míru a bezpečnosti Evropy od druhé světové války.

Nedůstojné jednání

V sobotu v jedenáct hodin dvacet minut dopoledne tato ostudná epizoda po opakovaném hlasování konečně skončila.

Jeden z vůdčích hlasů opozice, předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová, ještě po hlasování sama prostoduše na mikrofon přiznala, že to přece jenom bylo „nedůstojné jednání“, poslanec Okamura slíbil „pokračování boje SPD za práva tří milionů důchodců“ – a šlo se domů.

Několik příštích dní nabídne velkou a detailní studii zatím zjevně neléčitelné bezprincipiálnosti české politiky a politických stran. Opozice až absurdním vyhrocením konfliktu samu sebe dostala do slepé uličky, ze které bude jen těžko vycházet bez ztráty tváře. Další pokřikování a neúspěchy už nové voliče nepřilákají.

Vládní koalice předvedla zase těžko pochopitelnou neschopnost oslovovat voliče a především vysvětlovat bezpochybně potřebné krácení veřejných výdajů.

Jenomže hlasování je minulost – a teď jde o budoucnost. Zatímco opozice si ještě nějaké chyby může dovolit – rvačka SPD s ANO o voliče je momentálně asi tím nejsměšnějším obrázkem opoziční neschopnosti – vláda si podobný luxus naopak prostě dovolit nemůže.

Zahraniční reprezentace za dveřmi

Alespoň v zahraniční politice si – po mnoha letech nesrozumitelného lavírování ideologů ODS a ČSSD – vládní tandem premiéra Fialy a ministra zahraničí Jana Lipavského zaslouží úctu a nejvyšší ocenění. Už tento týden navíc dostanou významnou posilu v nově zvoleném prezidentovi a česká zahraniční politika bude mít po 30 letech nejsilnější a konečně jednoznačnou reprezentaci.

Je důležité si všimnout, že se tak vlastně poprvé děje synergií osobností z různých politických stran a zázemí. O zahraniční politiku, která bude v příštích letech nesmírně důležitá, tedy nemusíme mít strach. Otázkou však je, jak dlouho bude tento úspěch stačit voličům.

O to horší je totiž výkon vlády na domácí scéně. Premiér Petr Fiala si musí být vědom toho, že právě domácí politika bude u voličů vždy rozhodovat. Právě nyní se mu naskýtá možnost obměnit vládu, zbavit se problematických nebo nedostatečně aktivních ministrů. Zastavme se alespoň u jednoho.

Bez Zemana zbytečný Blažek?

Užitečnost Pavla Blažka jako ministra spravedlnosti byla pro vládu vždy pochybná, ale nahrazovalo to jeho blízké spojenectví s nyní navždy odcházejícím prezidentem a jeho týmem.

V okamžiku odchodu Miloše Zemana se z Pavla Blažka pro vládu a především pro premiéra stává jen přítěž nekonečných kontroverzí a podezření na zneužívání moci. Za 30 let svých „malých domů“ s mnohamiliardovou škodou pro stát si zatím v Brně vysloužil jen slavnou přezdívku Don Pablo.

Dnešního premiéra Petra Fialu však přivedl do politiky, udělal z něj nejprve předsedu ODS a zajistil mu pevnou podporu mocných krajských reprezentací strany. Proto všechno premiérovi dosud nezbývalo, než předstírat nevědomost a svého ministra bránit.

Kauzy brněnské ODS mu však začínají přerůstat přes hlavu a pro klid uvnitř vládní koalice bude muset dříve nebo později otevřít oči a jednat.

Nadbytečné kusy odstřelit

Teď však ještě pár dní budou média probírat trapnosti odcházejícího prezidenta. (A nově objevované přešlapy jeho stejně trapného vrchního úředníka Vratislava Mynáře, vášnivého vlekaře a myslivce.)

Server HlídacíPes.org nedávno otiskl smlouvu, podle které dnes už bývalý ředitel Lesní správy Lány přiobjednal z Tater dovoz téměř dvaceti kusů jelení zvěře.

Někdo se asi přepočítal a kusů v oboře bylo najednou příliš mnoho, takže se pan kancléř Vratislav Mynář musel obětovat a za poslední dva roky nejméně jedenáct „nadbytečných“ kusů odstřelit. Ani to nestačilo a chudák náměstkyně Lesní správy Lány Ivana Pokorná začátkem loňského listopadu dokonce varovala sněmovní poslance, že kvůli pokrácenému rozpočtu budou muset začít zvěř v oboře vybíjet ve velkém.

Někdo by si nakonec mohl myslet, že se kolem papalášských Lán už léta jenom lže. Proto je namístě zopakovat, že nejlepším řešením by bylo jedinou soukromou prezidentskou honitbu v demokratickém světě co nejrychleji zrušit…

Článek, jehož autorem je Jan Urban, původně vyšel na serveru HlídacíPes.org.