Vítězslav Šopík (Prádelna Šopík): Boříme představy o řemeslném provozu prádelny. Automatizace probíhá i u nás

Vítězslav Šopík už jako teenager trávil každou volnou chvíli na brigádě v prádelně, kterou v Rýmařově v roce 1992 založil jeho otec. Tehdy mladý motorkář s vlasy až do pasu do voňavého provozu vůbec nezapadal. Přesto po maturitě na bruntálské automobilové průmyslovce v roce 1994 do prádelny nastoupil jako závozník a společně se svými rodiči tak položil základy rodinné firmy. Její řízení převzal jako čerstvý třicátník po předčasné smrti otce v roce 2006.

„Začínal jsem jako řidič Avie, ale po pár letech jsme se dostal přímo do provozu prádelny. Udělal jsem si takové kolečko po firmě, vyzkoušel práci na údržbě i přímo praní prádla. Za šest let jsem si osahal celý provoz a otec mě přizval do vedení firmy. Řekl mi, že budu jezdit všude s ním, ale na všech schůzkách budu jen mlčet. Rok jsem tedy na schůzkách mlčel a poznával zákazníky, dodavatele a odběratele,“ říká dnes s úsměvem Šopík.

Z firmy o jednom živnostenském listu a pěti lidech se za 26 let stala prádelna střední velikosti, v níž se denně pere 3,5 tuny prádla, zaměstnává 45 lidí a ročně utrží kolem 24 milionů korun.

Prádelna má za sebou více než čtvrtstoletí existence. Jak vypadal její provoz v době, kdy jste ve firmě začínal, a jak je to dnes?

Táta začal po revoluci se čtyřmi zaměstnankyněmi. Prali prádlo pro rýmařovskou nemocnici, což tehdy dělalo asi 200 kilo prádla denně. Dnes jsou to tři tuny, k nemocnici a dalším zdravotnickým zařízením nám totiž přibyly ještě horské hotely, penziony, restaurace, ale také strojírenské a jiné firmy, které si u nás nechávají prát pracovní oděvy a uniformy. Chvíli jsme byli orientovaní jen na zdravotnictví, pak zase jen na hotelovou sféru, ale posledních šest let se byznys snažím stavět na čtyřech nohách, segmentech, abychom se vyvarovali krizím.

Vítězslav Šopík (43)

Od roku 2006 řídí středně velkou průmyslovou prádelnu Šopík. V čele rodinné firmy stanul po smrti svého otce, který rýmařovský podnik založil v roce 1992.  Z firmy o pár lidech se za více než čtvrtstoletí stala firma střední velikosti s obratem v desítkách milionů korun. Během dospívání byl Šopík čistokrevným motorkářem, se zálibou v silných jednostopých strojích vonících benzinem. S oblibou říká, že jediné, co chybělo jeho drsnému looku, bylo tetování. Dnes je z něj krátkovlasý čtyřicátník s vizáží seriózního ředitele podniku v bílem naškrobeném límečku a otec dvou malých dětí. Jeho zájem o motorky postupně zastínil zájem o průmyslové pračky.

Copak nějaké krize přišly? A které byznysové pilíře máte na mysli?

Jeseníky jsou sice krásná horská oblast, turisty velmi navštěvovaná, ale pouze v letní a zimní sezoně. Měsíce mezi tím jsou pro nás na hraně přežití, proto si držíme segment čištění a praní pracovních oděvů i ta zdravotnická zařízení.

Hotelová sféra nám dělá asi třetinu obratu. Druhá třetina připadá na pracovní oděvy a zakázky pro nemocnice činí asi dvacet procent. Zbytek připadá na služby praní tkanin pro velké textilky a třeba čištění filtračních vložek do klimatizací. Vyjma rýmařovské centrály máme ještě pobočku v Ostravě, kde pereme denně další půl tuny prádla. Dříve jsme provozovali více prádelen, ale jak rostla efektivita práce i dopravy, malé pobočky jsme zavřeli, vybudovali sběrná místa a zakázky jednoduše přetáhli na centrálu v Rýmařově.

Proměňuje se provoz i technologicky? Nastupují sofistikované stroje a prádelny se postupně vylidňují?

Spíše než že by pracovnice mizely z provozu, se zjednodušuje jejich práce. Už nenatahají takové tuny prádla v rukách, s tím jim pomáhají různá prádelenská zařízení, jako jsou vkladače, skladače a jiná. V každé minutě vám takový stroj může ušetřit třeba dvě vteřiny. Za dva roky se proto jeho pořízení lehce zaplatí. Počet zaměstnanců se stabilizoval na 45 a my pracujeme s jejich efektivitou práce. Co dříve dělalo pět žen, dnes právě díky technologiím zvládají dvě.

Každá středně velká prádelna už dnes musí mít značení prádla čárovými kódy nebo čipy. Foto: Jan Brychta

Chytré technologie patří do podniků všech velikostí

Prádelenství neplatí zrovna za lukrativní obor. Jak do takového tradičně řemeslného odvětví prostupují moderní technologie?

Každá středně velká prádelna už dnes musí mít značení prádla čárovými kódy nebo čipy a patřičný software. My jsem zatím u té levnější varianty čárových kódů. Digitalizace a využití sofistikovaných technologií ve velkých prádelenských firmách probíhá už dobrých deset let. Nyní jsou na řadě i menší provozy. Začíná to automatickým dávkováním, evidencí množství vypraného a vyčištěného prádla a pokračuje řízením průtoku energií – od  elektřiny přes vodu a plyn. Řada lidí si prádelnu stále představuje jako prostor s hromadou malých praček a pár žehlicími prkny. Je to sice stále řemeslná činnost, ale automatizace v našem oboru i velikosti také probíhá.

A blíží se doba, kdy nebude díky automatizaci v provozu třeba žádných manipulátorek s prádlem?

Ano, ale bude se to zase týkat jen megaprádelen, těch, které jsou už dnes schopny dělat naše měsíční objemy prádla za směnu. Automatizace a s ní ruku v ruce jdoucí efektivita si ale žádá uniformitu. Všichni klienti těchto prádelen tak budou muset mít stejné prádlo – prostěradla, ručníky, povlaky i uniformy pro personál budou stejné. To je ten rozdíl mezi velkou a střední prádelnou. My jsme schopni obsloužit hotel, který má dokonce každý pokoj v jiné barvě ložního a jiného prádla, což je pro velké hráče naprosto nemyslitelné.

Prádelna Šopík v pilotním projektu testuje pro firmu Fosfa řadu ekologických prostředků Feel Eco, jak obstojí v podmínkách průmyslového praní. Foto: Jan Brychta

O svoji budoucnost se tedy nebojíte?

Ne, ti, co se budou chtít odlišit, budou dál našich služeb využívat, i když cena za jednotku vypraného prádla bude v těch velkých uniformních prádelnách na polovině toho, co si účtujeme my. O naši budoucnost se nebojím. Dokud budou malí zákazníci, budou i malé a střední prádelny. To je segment, který velké prádelenské firmy nikdy zajímat nebude, protože by velmi klesly na produktivitě. České domácnosti sice ještě nejsou zvyklé využívat služeb malých prádelen, ale ta doba, kdy si uvědomí, jak zbytečné je tím ztrácet čas, brzy přijde.

Manželky nejsou služky

Znamená to, že vy se vedle firemních zákazníků zaměříte i na ty koncové? V Praze jsou služby sociálních start-upů, které perou a žehlí domácnostem, velmi populární. Ročně se v těchto speciálkách protočí na 100 milionů korun.

Zvažovali jsme segment domácností, ale je to pro nás zatím velmi náročné. To je stejné, jako když kombinujete velkoobchod s maloobchodem. Jsou to jablka a hrušky, i když vytíženost může být obdobná. My jsme na B2B zvyklí a ještě tento segment nemáme zdaleka vytěžený, je tu řada neproměněných příležitostí. Navíc cenově bychom pro koncové zákazníky asi nebyli zajímaví s ohledem na jejich malé objemy, k nimž bychom měli přičíst dopravu. Zatím to tedy není naše priorita, věnujeme se teď něčemu jinému.

Konkrétně čemu?

V nejbližší době bychom rádi rozjeli službu Košilomat, která cílí na firemní zákazníky a jejich manažery, kterým nabízíme praní a žehlení košil. Ty jsou takový typický pracovní oděv ředitelů a jejich žehlení zase neoblíbená činnost jejich manželek. V pilotním programu tuto službu dnes už nabízíme pro autosalon Mercedes, kde je asi dvacet „košiláčů“.

Z Rýmařova a vlastně i z Ostravy je to relativně kousek k polským hranicím. Máte i zákazníky z Polska?

V Polsku máme dnes už asi deset zákazníků. Jsme lokální firma, která své služby nabízí v perimetru osmdesáti kilometrů od Rýmařova a osmdesáti kilometrů od Ostravy ve všech směrech, takže nějaké přesahy do příhraničí máme. Našich služeb využívají polské hotely i nemocnice.

Dříve Šopík provozoval více prádelen, ale jak rostla efektivita práce i dopravy, malé pobočky zavřel a otevřel jen sběrná místa a zakázky přetáhl na centrálu v Rýmařově. Foto: Jan Brychta

Efektivitu práce jde zvyšovat vámi zmíněným zapojením technologií a lepší logistikou dopravy. Je ještě nějaký další způsob, který vám umožňuje být produktivnější?

Ano, prádlo můžete mít vlastní a jednotné a hotelům ho pouze pronajímat. Neperete tak prádlo zákazníků, ale svoje. Na pronájem prádla ale jesenické hotely stále moc neslyší, i když už jsme na 300 procentech toho, s čím jsme začínali.

Kolik ročně za služby prádelny utržíte?

Obrat za rok 2017 byl kolem 24 milionů korun. Loni jsme měli 25 milionů korun a letos čekám také navýšení o jednotky procent.

Plánujete nějaké větší investice?

Modernizací jsme prošli před dvěma lety, kdy jsme koupili stroje na žehlení a tři velké pračky. Teď nás bude čekat výměna dvou nejstarších praček, ale jsem na vážkách, zda koupit nové ve stejné velikosti, nebo jít do čtyř s poloviční dávkou.

Pracovnice z provozů prádelen jen tak nevymizí. Zjednodušuje se ale jejich práce, už nenatahají takové tuny prádla v rukách. S tím jim pomáhají různá prádelenská zařízení, jako jsou vkladače, skladače a jiná. Foto: Jan Brychta

Něco mezi Davidem a Goliášem

Čekala bych přesný opak, když byste spíše rádi, aby si hotely a restaurace od vás prádlo pronajímaly a o menší zakázky různého druhu prádla spíše nemáte zájem…

U těch velkých klientů je cena, a tím i marže jednoduše nízká. My balancujeme na té hraně segmentu trhu, kdy naše zákazníky neobstará malá garážová prádelna a velká o ně ještě nemá zájem, protože pro ni nejsou objemově zajímaví. Jsme schopni obsloužit rýmařovskou nemocnici, která nám dodá 200 až 300 kilo prádla za den, ale už nestačíme na Fakultní nemocnici v Ostravě, která má dvě tuny prádla denně. Stejně to funguje u pracovních oděvů. Obsloužíme firmu do 150 zaměstnanců, ale prát uniformy pro nošovický Hyundai s několika tisíci zaměstnanci nezvládneme. To už nejsme schopni kapacitně ani organizačně odbavit. Ale příležitostí k růstu máme v našem segmentu stále spoustu.

Potenciální firemní klienty aktivně oslovujete, nebo za vámi přichází sami na doporučení?

Máme výhodu rodinné firmy a dlouhé tradice. Takže nás firmy spíše oslovují. Na webových stránkách máme poptávkový formulář, skrze něj jsme třeba jen letos připravovali asi 200 nabídek. Takže o nové zákazníky skutečně nouzi nemáme.

Řešíte nějaké projekty na ochranu životního prostředí, kdy třeba nejde jen o ekonomický impuls, jak spotřebovávat méně vody nebo pracích detergentů?

Ano. Testujeme třeba pro firmu Fosfa řadu ekologických prostředků Feel Eco. Zatím v normálním provozu pereme s prostředky od firmy Procter and Gamble, ale v pilotním projektu sledujeme, jak si stojí ekologické prostředky v prostředí průmyslového praní. A co se týče energií, snažíme se využívat co nejvíce strojů na zemní plyn. Veškeré odpadní teplo, které z prádelny vychází, chceme pomocí rekuperace využít zpět na ohřevy. To jsou investice v řádu jednotek milionů korun.

Byznys s malou marží

Na čem teď pracujete? Co byste chtěl v provozu zlepšit?

Košilomat mi teď zabírá hodně času. Doufám, že se nám ho podaří brzy spustit. A taky zvládnout boj o zaměstnance, protože v době nízké nezaměstnanosti a silné konkurence ze sektoru automotive, kde jsou pro operátory velmi zajímavé výdělky, je stále těžší si zaměstnance udržet. Oslovujeme i maminky na rodičovských dovolených, kterým umožňujeme pracovat na zkrácené úvazky a v hodiny, kdy jim to nejlépe vyhovuje. Jedeme na jednu směnu, ale v hlavní sezoně proplácíme přesčasy a doplňujeme stavy brigádníky.

Automatizace a s ní ruku v ruce jdoucí efektivita si žádají uniformitu prádla. Foto: Jan Brychta

Loni byl zveřejněn dokument novinářky Saši Uhlové Hranice práce, v němž se na vlastní kůži nořila do labyrintu nízkopříjmových zaměstnání, mimo jiné si tedy vyzkoušela i práci v prádelně. Je opravdu reálný důvod, proč se mzdy zaměstnanců prádelen pohybují na hranici těch minimálních?

Za naše služby se jednoduše platí málo a není vůle ze strany zákazníků platit více. Nemáme velké marže, a proto ani prostředky k tomu, abychom mohli zaměstnancům vyplácet vyšší mzdy. Když vezmu, že 48 % nákladů dělají mzdy, tak tam opravdu velký prostor pro navýšení není. Ostatní nákladové položky se ale snažíme snižovat. Nejlépe se nám to daří na elektřině a plynu. Ale ano, stále se snažíme zákazníky přesvědčovat, že naše služby jsou potřebné a je nutné za ně i adekvátně zaplatit. Vezměte si ten nepoměr, když hotel pronajme lůžko za 500 korun na noc a dohaduje se, jestli nám za vyprání ložního prádla a ručníků za jednu osobu zaplatí 30, nebo 35 korun.

Minimální mzda v posledních dvou letech roste skokově. Jak se to promítne do ekonomiky vaší firmy?

Mzdové náklady nám vzrostou, ale stále hledáme cesty, jak pracovat chytře a efektivně, jak snížit náklady na straně energií, zbytečné manipulace a podobně. Zatím se nám jednoduše daří ubírat  jinde.

Souhrn toho nejdůležitějšího
každý pátek ve vašem e-mailu.

Přihlásit odběr