Státy se přou, jak nově a lépe přerozdělit daně koncernů ve světě

Spor o rozdělení daní může mít závažné globální důsledky. Jde o dlouhodobý konflikt mezi mnoha státy, jak zdanit nadnárodní koncerny, které podnikají v desítkách zemí po celém světě a mohou se dobře zdanění vyhýbat.

„V digitální ekonomice mohou velké firmy unikat daňovým úřadům, protože stávající pravidla nejsou vhodná pro současnou realitu,“ prohlásil daňový expert z univerzity v Münsteru Johanenes Becker pro týdeník Die Zeit.

Digitální daň jako úvod?

Svět by se měl dohodnout na nových pravidlech pro zdanění velkých firem. V této souvislosti se hovoří o takzvané digitální dani. O globálním řešení má jednat 128 ministrů financí různých zemí. Dohoda by zajistila, kde a v jaké výši budou firmy své příjmy danit.

Jen ve 36 členských zemích OECD firmy odvedou státu 1,2 bilionu dolarů (26,4 bilionu korun) ročně. Zda se státy vůbec dohodnou, zůstává nejisté, protože na konci se budou dělit na ty, které na nových pravidlech vydělají a naopak na ty země, jež prodělají.

Pravděpodobnější je, že bohaté státy ztratí. Německo bude pravděpodobně mezi poraženými, napsal týdeník.

Šéfka Mezinárodního měnového fondu (MMF) Christine Lagardeová na blogu fondu napsala, že ročně chudší státy mimo OECD přijdou na daních o 200 miliard dolarů (4,6 bilionu korun) pouze tím, že velké firmy zisky přesouvají do daňových rájů. Proto je podle Lagardeové nezbytné celosvětový systém firemních daní změnit.

Stoletý systém daní

Současný systém daní se začal tvořit před necelými sto lety, když v roce 1920 vznikla Společnost národů. Řešil se problém, kde mají nadnárodní korporace danit své zisky.

V roce 1925 měl zdanění na mezinárodní úrovni na starosti speciální tým 13 odborníků. Jedním z nich byl i Herbert Dorn, z německého ministerstva financí (později kvůli židovskému původu utekl před nacisty do Švýcarska).

Dorn razil koncept, který se používá i dnes. Firma musí mít na daném území sídlo nebo zaměstnance, aby v zemi odváděla daně. V současné době digitálních služeb ale tato pravidla už tolik neodpovídají realitě, internetový vyhledávač nebo sociální síť může získat uživatele i inzerenty z mnoha zemí bez fyzické přítomnosti.

Společnosti tak mohou snadno přesouvat své zisky tam, kde to je výhodnější. V rámci Evropské unie většinou do země, kde je nižší daňová sazba nebo přátelské a předvídatelné podnikatelské prostředí. Popularitu si díky tomu získaly státy jako Irsko, Nizozemsko nebo Kypr.

Daňové ráje a české firmy:

Co stojí za exodem českých firem z daňových rájů?

Stát, který má nižší sazbu firemních daní, tak přetahuje ostatním daňové inkaso. Například Finsko je oblíbeným sídlem firem, jež vyvíjejí počítačové hry. Své produkty ale prodávají po celém světě.

Nižší sazby jsou navíc často kombinovány s dalšími zvýhodněními pro konkrétní firmy, takže efektivní zdanění může být v řádu několika procent.

GRAF: Vybrané země EU a sazba tamní korporátní daně
Ke konci roku 2018, jde o sazbu daně z příjmu v procentech.

Zdroj: tradingeconomics.com

Francii došla trpělivost

Jedním ze států, které se rozhodly jít vlastní cestou, je Francie. Zavedla zvláštní digitální daň ve výši 3 procent z tržeb na místním trhu.

Přitom firmy, jež mají sídlo v zemi galského kohouta, mají jednu z nejvyšších sazeb v EU – 33,30 procenta.  Francouzský parlament schválil zákon, kterému se říká GAFA podle firem Google, Apple, Facebook a Amazon.

Francouzský ministr financí Bruno Le Maire tvrdí, že tímto zákonem Francie ukazuje cestu dalším zemím, jež mají následovat jejich příkladu. Ročně by nová daň měla vynést 500 milionů eur.

Například v Rakousku vláda navrhuje zdanění těchto firem ve výši 5 procent, také Velká Británie nebo Španělsko chtějí zavést „svou“ daň. Ve Spojeném království se uvažuje o sazbě 2 procenta od dubna 2020.

Německá kritika francouzského postupu

Francouzský model počítá se zdaněním digitálních aktivit u společností, jež mají globálně roční obrat vyšší než 750 milionů eur a 25 milionů eur ve Francii. Daň se má dotknout tří desítek firem. V rámci zemí EU se zatím nepodařilo dohodnout společný postup.

Kroky Francie kritizuje německý ministr Olaf Scholz, podle něj je potřeba najít globální řešení. „Myslím, že bychom měli najít v této otázce globální dohodu, to by pomohlo nejvíce,“ zdůraznil Scholz pro americkou televizi CNBC. Pokud každá země zvolí jinou sazbu, hrozí podle něj chaos.

Kompromis mezi 128 zeměmi

Také organizace OECD zvažuje zavedení globální digitální daně, ale neočekává se, že by rozhodnutí padlo před koncem roku 2020. Pod patronací OECD chce vyjednat se 128 zeměmi společný postup v rámci globálního daňového systému.

Nejradikálnější návrh mají země vedené Indii, Ghanou a Kolumbií. Prosazují, aby firmy platily daně ve vybrané zemi už v případě, že v regionu disponují „významnou ekonomickou silou“. V případě pochybností by stačila internetová stránka v daném jazyce. Takový přístup by se měl vztahovat na všechny firmy, nejen na digitální sektor.

Velká Británie se kloní k diferencovanějšímu přístupu, aby firmy v daném státě platily podle počtu uživatelů svých služeb. To znamená, čím více uživatelů například sociální síť má, tím vyšší daně má v dané zemi odvádět. To by mělo nahrávat zemím s velkým trhem, kde ale globální společnosti nemají sídlo. Například právě Spojenému království na úkor Irska.

Jak uvařit globální zdanění?

„Jde o to, aby se rozdílné návrhy zkombinovaly. Obrazně řečeno, aby se z různých přísad uvařilo jídlo, které si nakonec všichni objednají,“ tvrdí vedoucí daňového udělení organizace OECD Achim Pross. Nalezení kompromisu tak bude velmi obtížné.

Martin Kreienbaum, jenž je odborníkem na mezinárodní zdanění na německém ministerstvu financí, propočítal, že pro země jako je Německo, bude případný kompromis znamenat, že přijde o část příjmů na úkor velkých ale chudších zemí, jako je Čína, Indie nebo Brazílie.

Například německé automobilky prodávají čtyři pětiny své produkce v zahraničí. Německo by tedy přišlo o značné rozpočtové příjmy. Poradenská firma Copenhagen Economics propočetla, že německá ekonomika by mohla ztratit 17 procent daňových příjmů od velkých firem. I proto je Berlín zatím skeptický vůči zavádění digitální daně po vzoru Francie.

Německo má strach, že jakékoliv změny současného systému by v konečném důsledku znamenaly nižší výběr daní. I proto ministr Scholz hovoří o globálním řešení a minimální dani. V tom má podporu Spojených států. Může ale trvat léta, než se na společném mechanismu téměř sto třicet různých zemí dohodne.