Schillerová v Trumpových šlépějích? Spropitné má být oficiální, ale nezdaněný příjem. A státní kasa přijde o miliardy

Ministerstvo financí vedle nové podoby EET a snížení DPH na nealkoholické nápoje navrhuje osvobodit spropitné od daně a odvodů. To by se nově – ať už zaplacené kartou, nebo v hotovosti – mělo stát oficiálním příjmem zaměstnanců.

Spropitné by přitom mělo mít nulovou daň z příjmu a neměly by se na něj vztahovat ani odvody na sociální a zdravotní pojištění.

„Dýška zaplacená kartou i v hotovosti se stanou čistým, oficiálním příjmem zaměstnanců – což zásadně posílí pozici zaměstnanců v gastronomii před úřady, bankami i dalšími institucemi a zrovnoprávní jejich postavení s ostatními zaměstnanci ve službách,“ stojí už v programovém prohlášení vlády, jež tedy nyní návrh ministerstva naplňuje.

Mezinárodní trend

Uvolňování daňových podmínek v oblasti zdanění spropitného je širším, mezinárodním trendem. Dokazují to příklady zemí USA, Německa, Rakouska, Itálie či Chorvatska:

USA

Ve Spojených státech se za zrušení federální daně ze spropitného pro pracovníky v odvětví služeb postavil sám prezident Donald Trump. Byl to důležitý bod jeho předloňské prezidentské kampaně, i když opatření kvitovala také protikandidátka Kamala Harrisová.

Zatímco Trump v kampani představil pouze obecné návrhy, v lednu 2025 předložil republikánský kongresman Vern Buchanan spolu s dalšími zákonodárci návrh zákona No Tax on Tips Act, který by umožnil osvobodit příjmy ze spropitného až do výše 25 000 dolarů ročně od federální daně z příjmu. Tento odpočet by byl dostupný pouze pro profese, které tradičně a obvykle dostávají spropitné. Zákon No Tax on Tips Act se nakonec stal součásti Trumpova známého balíku opatření One Big Beautiful Act, který Kongres schválil loni na jaře.

Německo

V Německu mají spropitné plně osvobozeno od daně už roku 2002. A to bez ohledu na jeho výši, přičemž zároveň nepodléhá odvodům na sociální a zdravotní pojištění.

Rakousko

V Rakousku mají spropitné osvobozeno od daně z příjmu dokonce už od roku 1999 a neexistuje žádná horní hranice. Cílem tohoto nařízení bylo snížit finanční zátěž zaměstnanců a zjednodušit administraci spropitného.

Nicméně spropitné podléhá povinnosti odvádět příspěvky na sociální a zdravotní pojištění podle tamního Zákona o všeobecném sociálním pojištění.

Itálie

V Itálii zavedli od ledna 2023 v sektorech cestovního ruchu a hotelnictví sníženou sazbu daně ve výši 5 procent na spropitné, pokud celková výše spropitného nepřesáhne 25 procent ročního příjmu zaměstnance a zároveň jeho roční příjem nepřekročí hranici 50 000 eur.

Zákon o rozpočtu na rok 2025 rozšířil okruh osob oprávněných k využití zvýhodněného daňového režimu. Klíčové změny zahrnují zvýšení maximálního ročního příjmu zaměstnance pro uplatnění daňového zvýhodnění na 75 000 eur a zvýšení limitu pro aplikaci snížené daně na 30 procent ročního příjmu zaměstnance. Spropitné spadající do tohoto zvýhodněného režimu je zároveň osvobozeno od odvodů na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Pokud však dojde k překročení stanovených limitů, spropitné se zdaňuje podle standardního daňového režimu včetně povinných odvodů.

Chorvatsko

V Chorvatsku od ledna 2024 podléhá spropitné takzvané fiskalizaci. Poskytovat spropitné tudíž lze nejen v hotovosti, ale i bezhotovostně. Spropitné je daňově zvýhodněno – příjem do výše 3 360 eur ročně na zaměstnance je osvobozen od daně z příjmu. Částka přesahující tento limit podléhá 20procentntní sazbě.

Povinnost fiskalizace se vztahuje pouze na podniky, které spropitné běžně přijímají, zatímco ostatní subjekty nejsou povinny svůj systém upravovat. Významnou výhodou je také osvobození spropitného od odvodů na sociální a zdravotní pojištění, a to i při překročení uvedeného limitu.

Ztráta pro státní kasu?

Navrhovaná reforma zdanění spropitného v české gastronomii každopádně otevírá cestu k legálnímu a jednoduššímu nakládání s penězi pro personál. Zároveň ale v sobě skrývá rizika pro státní pokladnu i sociální systém.

Podstata návrhu spočívá v tom, že dobrovolné dýško by mělo být nově osvobozeno od daně z příjmů i sociálního a zdravotního pojistného, a to až do výše sedmi procent z celkových měsíčních tržeb restaurace. Tento limit se nevztahuje na jednotlivé zaměstnance, ale počítá se kolektivně za celou provozovnu.

Ačkoliv je klíčovým cílem vyřešit patovou situaci u bezhotovostních plateb kartou, kdy po zdanění zbyla číšníkům často jen polovina dýška, otevírá se prostor pro kreativní účetnictví, které připraví veřejné rozpočty až o sedm miliard korun.

Mzdový dumping

Zásadní hrozbou je takzvaný mzdový dumping. Zaměstnavatel uměle sníží oficiální hrubou mzdu zaměstnance a chybějící část peněz mu vyplatí formou osvobozeného spropitného.

Pro firmu by takový krok znamenal okamžitou úsporu na odvodech ve výši přibližně 34 procent, avšak pro zaměstnance by šlo o danajský dar. Výrazně by se mu totiž snížil základ pro výpočet budoucího starobního důchodu, nemocenských dávek, mateřské nebo podpory v nezaměstnanosti. Stát by tak v přímém přenosu přicházel o miliardy korun, které by jinak mířily do sociálního systému.

Dalším možným zneužitím je přímá manipulace s tržbami v pokladních systémech. Pokud by restaurace nedosahovala limitu sedmi procent reálným spropitným od hostů, mohl by provozovatel část běžné tržby za jídlo v účetnictví vykázat jako dýško.

Tímto jednoduchým „přemašličkováním“ by se vyhnul nejen dani z příjmu právnických osob, ale především dvanáctiprocentní dani z přidané hodnoty. Té totiž standardně podléhá jídlo, zatímco dobrovolné spropitné nikoliv.

Taková praxe by navíc vytvářela nespravedlivé prostředí na trhu. Poctiví podnikatelé by totiž nemohli konkurovat těm, kteří díky daňové optimalizaci ušetří na nákladech a mohou si dovolit nabízet nižší ceny nebo fiktivně vyšší odměny personálu.

Motivace k obcházení

Při pohledu na konkrétní čísla je motivace k obcházení systému zřejmá. Představme si modelovou restauraci s měsíčním obratem jeden milion korun. Takový podnik může při plném využití sedmiprocentního limitu vykázat 70 tisíc korun jako osvobozené spropitné.

Pokud by tyto peníze byly původně zdaněnou mzdou nebo tržbou, musel by provozovatel odvést na DPH a povinných pojistných odvodech přes třicet dva tisíc korun měsíčně.

V ročním souhrnu taková „optimalizace“ znamená pro jednu jedinou provozovnu úsporu téměř čtyři sta tisíc korun, které zůstanou v kapse podnikatele nebo zaměstnanců na úkor veřejných rozpočtů.

Minus sedm miliard?

Celorepublikový dopad na státní pokladnu by tak mohl být výrazný. Při celkovém ročním obratu české gastronomie před 200 miliard korun by mohl výpadek na DPH, dani z příjmů a pojistném dosáhnout pěti až sedmi miliard korun ročně.

Specifickým problémem zůstává také vnitřní nespravedlnost. Majitel může limit využít k vyplacení bonusů pouze vybraným lidem bez ohledu na to, kdo dýška reálně od hostů vybral.

Bez důsledné digitální kontroly každé účtenky bude pro finanční úřady prakticky nemožné rozlišit, zda vykázaná procenta skutečně pocházejí od spokojených zákazníků, nebo jde o promyšlený nástroj k legálnímu odčerpávání zisku z firmy bez zdanění…