Neefektivní Brusel. Realizace evropské „hedvábné stezky“ je ve hvězdách

Jedním z nápadů bruselské Evropské komise vedené bývalou německou ministryní obrany Ursulou von der Leyenovou je podpora zelených projektů ve světě, zejména v Africe, Asii, ale i Jižní Americe a v Karibiku. Například iniciativu Global Gateway komise představila už na konci roku 2021 s tím, že jde o protiváhu čínského investičního projektu Nová hedvábná stezka. Celkem Brusel počítá s tím, že do roku 2027 na „své“ projekty v rámci této iniciativy vydá 300 miliard eur.

Jedním z klíčových plánů projektu je vybudování obřího energetického centra na výrobu zeleného vodíku v Kazachstánu, do začátku války na Ukrajině tradičního spojence Ruska. Brusel tu podporuje projekt o celkovém instalovaném výkonu 40 gigawattů větrných a solárních zdrojů.

Zelené zdroje mají pomocí elektrolýzy vyrábět vodík – celkově dva miliony tun ročně, což by mělo pokrýt zhruba pětinu plánovaného dovozu plynu do EU v roce 2030. V projektu za několik miliard eur se angažuje německá společnost Hyrasia One. Jak napsal týdeník Der Spiegel, evropská investice má pomoci ekonomice Kazachstánu a na druhou stranu má oslabit geopolitický vliv Kremlu a Vladimira Putina.

Sedm desítek projektů

V rámci iniciativy Global Gateway mají vznikat podobné projekty i v dalších regionech. Většina v subsaharské Africe – 36 projektů ve 25 zemích. V Jižní Americe včetně Karibiku to má být 14 projektů, v Asii a Oceánii 13 projektů, dalších sedm na Balkáně a v severní Africe.

Bruselu má iniciativa zlepšit renomé a získat geopolitický vliv v dotčených zemích. Většina z těchto sedmi desítek plánů má být spuštěna už během tohoto roku.

VÍCE K TÉMATU:

Země na východě Evropy si stěžují na Ukrajinu. Zaplavila trh pšenicí a kukuřicí

Libye zve západní těžaře do země. Chce těžit více ropy i plynu?

Ochránci klimatu bědují: Evropa „pálí“ miliardy eur za LNG terminály a zvyšuje uhlíkovou stopu

Jedná se o změnu strategie evropské zahraniční politiky, která v minulých dekádách vsázela spíše na tradiční rozvojovou pomoc chudým zemím.

Evropská unie si chce novým přístupem zároveň pojistit i řetězce pro těžbu a zpracování vzácných surovin, jež jsou nezbytné pro rozvoj zelené ekonomiky.

Afrika už v hledáčku Číny je

Fakticky kopíruje politiku Číny, která ale už v řadě afrických a jihoamerických států ekonomicky pevně zakotvila. Zahraniční investice EU do infrastruktury na africkém kontinentu přitom mezi lety 2010 až 2018 klesly ze 40 procent na 20. Čína naopak posílila ze 40 na 60 procent.

Projekt Nové hedvábné stezky vyhlásil čínský prezident Si Ťin-pching už v roce 2013. Nicméně pro komunistický režim to znamenalo hlavně rozšíření svého vlivu bez participace místních firem.

V mnoha případech mají přístup na čínská zahraniční staveniště pouze Číňané, na stavbách se hovoří jen čínsky. Důraz na ochranu přírody je také minimální.

Pro některé ekonomicky slabší země to navíc znamenalo, že se musely výrazně zadlužit a staly se finančně závislými na Pekingu. Jako odstrašující příklady slouží Džibutsko nebo Srí Lanka či Kyrgyzstán.

Bruselský neefektivní systém

Evropská unie chce zároveň vyvážet i „dobro“ a dodržovat standardy udržitelnosti a klimatické šetrnosti. Problém je ale v tom, že evropská zahraniční pomoc není financována transparentně a efektivně.

„Množství aktérů na národní a evropské úrovni vytvořilo ‚vysoce složitou architekturu‘ s mnoha překryvy, mezerami a neefektivitou,“ uvedla před třemi lety zpráva expertů vedená americko-rakouským ekonomem Thomasem Wieserem.

Chyběla jednotná strategie pro podporu projektů mimo Evropu. Tento názor sdílí také obě největší unijní ekonomiky – Francie a Německo. A zatím se toho moc nezměnilo, upozornil týdeník Der Spiegel. Poslanec německé SPD Nils Schmidt zdůraznil, že je třeba se změnami začít okamžitě.

Země sedmadvacítky se zatím nedokážou shodnout ani na tom, kam má finanční pomoc směřovat. Francie a Itálie podporují černý kontinent, na kterém mají tradiční zájmy v bývalých koloniích. Španělsko a Portugalsko samozřejmě podporují projekty v Latinské Americe. A státy východní Evropy naopak financování nových projektů v nečlenských zemích Unie na Balkáně.

Jak celou iniciativu financovat?

A k pokroku nedochází ani v systému financování. Dosud byly za financování projektů mimo Unii zodpovědné Evropská investiční banka (EIB) v Lucemburku a Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) v Londýně. Evropská komise slibuje, že obě instituce budou v případě rozdělování stovek miliard eur lépe spolupracovat.

Někteří odborníci, jako Frank Kehlenbach z německé federace pro stavebnictví, kritizují také výběr projektů, který je až příliš roztříštěný. Právě projekty v oblasti dopravy a vodního hospodářství jsou podle něj zastoupeny málo. A ze sedmi desítek projektů až 40 procent neobsahuje závazek k ochraně klimatu.

Další výtka spočívá v tom, že část financovaných plánů má vzniknout v zemích, kde panují autokratické režimy – v Kamerunu, Rwandě nebo Kongu. Finance, které Brusel pošle do těchto zemí, pravděpodobně posílí místní nedemokratické režimy, obává se Mark Furness z Německého institutu rozvoje a udržitelnosti (IDOS).

Velkolepá prohlášení

Rozpačitě celou iniciativu zatím hodnotí i zástupci soukromého sektoru, který měl také poskytnout podstatnou část financí. I když zájem mezi firmami je, chybí jasný kontakt v Bruselu, který má celý projekt uvést do praxe. Zaznívá i kritika ohledně toho, že si bruselští úředníci usnadňují svou práci a staré projekty pouze „přelepí“ názvem Global Gateway.

Výtky přicházejí i ze zemí, kde má Brusel nové projekty financovat. „Nedávno jsme byli svědky toho, že EU a další partneři učinili velkolepá prohlášení, ale jen velmi málo z nich bylo skutečně realizováno,“ postěžoval si ekonom Jason Braganza z Keni, který se dlouhodobě věnuje rozvojovým projektům v Africe.

Iniciativu Bruselu vnímá spíše jako snahu EU získat přístup k přírodním zdrojům na černém kontinentu za výhodných podmínek. Upozorňuje i na vysokou míru korupce v evropských institucích. Zda bude Evropa schopna efektivně konkurovat čínským investicím ve světě, zůstává zatím ve hvězdách.