Arabské petrodolary míří do Afriky. Země Perského zálivu masivně investují do těžby kovů

Státy v oblasti Perského zálivu si dobře uvědomují, že musí svou ekonomickou závislost na exportu fosilních surovin co nejrychleji diverzifikovat. Jednou z možností je sázka na těžbu a produkci nerostných surovin, které jsou nezbytné při přechodu na bezuhlíkovou budoucnost. Tedy surovin, jako jsou měď, lithium a další kovy, které se těží v Africe.

Jedním z příkladů, na který upozornil deník Financial Times (FT), je koupě měděného dolu v Zambii. Loni v létě o něj usilovala čínská firma Zijin a jihoafrická společnost Sibanye-Stillwater.

Na poslední chvíli vstoupil do hry třetí uchazeč, neznámá společnost ze Spojených arabských emirátů (SAE) s názvem International Resources Holding. Za ní ale stojí mateřská firma International Holding Company (IRH), jež je synonymem pro obchodní impérium mocného šejka z Abú Zabí, Tahnouna bin Zájid Ál Nahjána. Ten působí mimo jiné také jako šéf bezpečnosti SAE.

Holding nabídl za nadpoloviční podíl v dole 1,1 miliardy dolarů a okamžitě se stal novou finanční štikou v těžařském průmyslu. Podle zambijské vlády arabský kupec převyšoval ostatní se záměrem dále rozvíjet těžbu mědi. Ostatně Tahnoun investuje i do technologií prostřednictvím své firmy G42. Ta například loni koupila podíl ve firmě ByteDance provozující sociální síť TikTok.

Arabské petrodolary mění pravidla hry

Arabské petrodolary mění dosavadní poměry na černém kontinentu. V posledních letech zde mezi sebou soupeřili hlavně čínské státní firmy, ruští vagnerovci a západní společnosti. Všichni by rádi ovládli těžbu klíčových surovin. Ať už pro výrobu solárních a větrných elektráren, elektromobilů, nebo bateriových úložišť. Případně i pro další budování infrastruktury pro přenos elektrické energie.

Kromě Spojených arabských emirátů je velmi aktivní také Saúdská Arábie, která chce podíl těžby nerostů navýšit na příjmech do státní kasy ze současných 17 miliard dolarů na 75 miliard dolarů v roce 2035.

Dalším z arabských zájemců o kovy je Omán. Ten už staví největší udržitelnou ocelárnu na světě, která bude zpracovávat železnou rudu z Kamerunu. A samozřejmě musíme připomenout i katarský státní fond Qatar Investment Authority, který je druhým největším akcionářem v globální těžařské firmě Glencore.

Ambiciózní Saúdové

„Region Perského zálivu má obrovský potenciál vytvořit velký těžební průmysl,“ je přesvědčen Tom Harley, ředitel poradenské společnosti Dragoman, která se zaměřuje na těžařský sektor. Za velmi ambiciózní investory považuje Saúdy, kteří i když uskuteční jen 60 procent plánovaných investic na trhu s žádanými nerosty, budou mít velmi silnou pozici.

Velké příležitosti pro další investice vidí nejen v Africe, ale také v Jižní Americe a v Asii. Arabští šejkové mohou být pro řadu vlád chudých zemí zajímavou alternativou k nevyzpytatelným Číňanům a západním firmám, který jsou zase zatíženy koloniální minulostí.

Potvrdil to i zambijský prezident Hakainde Hichilema. Pro jeho zemi je důležité, aby do těžby nerostných surovin investovaly firmy z různých koutů světa, včetně bohatých arabských šejků. Snižuje to podle něj geopolitická rizika, že bude africká země závislá na takzvaném Západu nebo Východu.

Zejména v době, kdy mezi sebou o globální ekonomickou a technologickou dominanci soupeří Spojené státy a Čína. Na druhou stranu i petrodolary z Perského zálivu nejsou úplně bez rizik a dostatečné transparentnosti.

S americkou podporou

Větší konkurenci na trhu se surovinami podle Financial Times přivítal Bílý dům, protože se tím oslabuje pozice asijské komunistické velmoci. Spojené státy měly aktivně zprostředkovat investice pocházející z Kataru, Saúdské Arábie i Spojených arabských emirátů například v Demokratické republice Kongo, kde dominuje čínský kapitál.

Blízký východ se navíc stává atraktivní lokalitou pro investice do zpracování železných rud pro západní firmy, které jej vnímají jako neutrální území. Například kanadský těžař grafitu SRG Mining oznámil, že své sídlo přesune do Spojených arabských emirátů.

Výhoda zemí v Perském zálivu spočívá hlavně v tom, že otevřeně obchodují s Američany i s Číňany, vysvětlil zase šéf brazilského výrobce mědi a niklu Vale Base Metals Mark Cutifani. Právě v jeho firmě Saúdové koupili loni desetiprocentní podíl.

Pro arabské země, které ročně vydělají prodejem ropy a zemního plynu na 400 miliard dolarů, znamenají investice do zelených technologií logický krok. Právě s ohledem na to, že mají v příštích dekádách nahradit v globální ekonomice fosilní zdroje. Ovládnutí samotné těžby nerostných surovin představuje další dílek pomyslné skládačky, jež má těmto zemím i nadále zajistit ekonomickou prosperitu.