Mohlo by vás také zajímat
Stav veřejných rozpočtů se znovu zhoršuje a výhled na další roky je obdobně tristní
Kryštof Míšek 14. ledna 2026Státní rozpočet skončil se schodkem 290,7 miliardy korun, což je nejen nad původním plánem, ale hlavně je to na poměry…
Mikrobyty za miliony korun. Investoři a developeři mění podobu bydlení v hlavním městě
Libor Akrman 13. ledna 2026Nové byty v Praze se dlouhodobě zmenšují a developerský trh se stále více orientuje na investiční jednotky. Data Institutu plánování…
Babiš „zařízl“ gigafactory na Karvinsku; Strnad chce na burzu a námluvy Glencore a Rio Tinto pokračují aneb souhrn ekonomických událostí 1. a 2. týdne 2026
Libor Akrman 10. ledna 2026EU schválila dohodu s Mercosurem; Glencore jedná s Rio Tinto o možné fúzi; měď na cenovém rekordu; státní rozpočet loni…
- KOMENTÁŘ
Kdo na to má? A kdo ne? Bude (ne)dostupné bydlení hitem volebních témat?
Růst nájmů může v Česku do budoucna ve velkých metropolích v čele Prahou překonávat růst průměrné mzdy. To by vedlo k ještě výraznější koncentraci vysokopříjmových skupin v klíčových metropolích, a to zejména na úkor klasické “střední třídy”. Pravděpodobně nic, co by bylo z celospolečenského pohledu žádoucí.
Situace na trhu s bydlením je i nadále ve znamení poklesu či stagnace cen za bydlení. Nejvyšší ceny jsou v hlavním městě. Zdroj: Trigema
Češi míří k volbám a zdá se, že cenová dostupnost bydlení bude tentokrát jedním z hlavních témat.
A není divu. Na pořízení standardního vlastnického bydlení v Česku podle srovnávací studie Deloitte vynaložíte 13,3 násobek roční mzdy, v Praze je to 15ti násobek. V obou případech jde o globálně jedny z nejhorších výsledků na světě.
GRAF: Srovnání podílu cen nemovitostí k příjmům domácností v Evropě
Jde o data odchylek od dlouhodobého průměru za 1. čtvrtletí 2025, ve směrodatných odchylkách.
Zdroj: Patria/ČSOB s použitím OECD
Problém není jen vlastnické bydlení, ale častokrát i rozumný nájem. Celorepublikově sice nájemné víceméně kopíruje průměrnou mzdu (v posledních letech 6-7procentní růst ročně). Domácnosti v nájmu už si často nemohou dovolit dát za bydlení o moc větší část svých příjmů.
V nejžádanějších lokalitách v čele s Prahou však podle zpráv realitních kanceláří výrazně zhoršuje dostupnost nájemního bydlení – o jeden byt se přetahuje násobně více zájemců než na začátku volebního období ( viz. např. https://www.maxima.cz/blog/ceny-najmu/ ).
Kdo na to má?
Pokud se nic nezmění, může růst nájmů do budoucna ve velkých metropolích v čele Prahou překonávat růst průměrné mzdy. A zároveň vést k přílivu těch “co na to mají” a odlivu “těch co ne”.
To by vedlo k ještě výraznější koncentraci vysokopříjmových skupin v klíčových metropolích, a to zejména na úkor klasické “střední třídy”. Pravděpodobně nic, co by bylo z celospolečenského pohledu žádoucí.
Jak z toho ven? Problém je na první pohled v nedostatečné nabídce. Ať už vlastnického nebo nájemního bydlení v místech, kde lidé chtějí bydlet – zejména větší centra s atraktivními pracovními příležitostmi (Praha, Brno, Hradec Králové).
Většina řešení vedoucích k rozpohybování nabídky (nové výstavby) však bohužel není příliš rychlá a jednoduchá. I proto je politici buď nechávají ležet stranou a nebo si na nich v horším případě “vylámou zuby”…
Ať se jedná o rychlejší stavební řízení, digitalizaci státní správy, kvalitnější územní plánování, rozvoj dopravní infrastruktury nebo reformu daně z nemovitostí.
Méně či více konkrétní doporučení nám v tomto směru opakovaně dávají i mezinárodní instituce – naposledy jen pár týdnů nazpátek OECD.
Politická cesta ke zvyšování zadlužení
Častokrát však při neschopnosti řešit problém na straně “nabídky” politici sklouznou k jednoduché podpoře poptávky. Například skrze dotované půjčky domácnostem (což je vidět i v řadě letošních předvolebních programů). Tato rychlá řešení bohužel mohou nadělat více škody než užitku.
Potíž je v tom, že domácnosti vybavené dotacemi mohou šroubovat ceny bytů i nájmů ještě výše. Jediné, co se po cestě změní nebude “dostupnost bydlení”, ale velikost státního dluhu…