S Tálibánem u moci se vrací i ekonomika postavená na drogách

Události v Afghánistánu mají velký mezinárodní rozměr z pohledu geopolitiky. Byla by velká chyba si myslet, že opětovné ovládnutí Afghánistánu Tálibánem je jen nějaká čtyři tisíce kilometrů vzdálená roztržka.

Ten, kdo by si myslel, že hlavním vývozním artiklem Afghánistánu jsou vlna nebo granátová jablka, by byl na hlubokém omylu. To hlavní, co opouští Afghánistán, jsou totiž drogy. Pojďme se blíže podívat na afghánskou drogovou ekonomiku.

Základní fakta

Nejprve pár slov k Afghánistánu, na ploše 652 tisíc km² žije asi 35 milionů obyvatel. Velikostí je srovnatelný například se státem Texas v USA. Celkem 99,7 procent obyvatel je muslimského vyznání, přičemž 85-90 procent z nich jsou příslušníci sunnitské větve, zatímco 10-15 procent šíitského vyznání.

Průměrný věk dožití v této zemi je 50,6 let u mužů a přibližně 53,6 let u žen. Jen asi 52 procent mužů je gramotných, u žen je to dokonce jen 24,2 procenta. Více než 10 procent novorozenců v této zemi zemře. Tedy z pohledu kvality života je to okem Středoevropana „těžký středověk.“

Z hlediska ekonomiky jde o chudou zemi, když HDP na hlavu v této zemi je jen nějakých 2000 dolarů. Více než polovina obyvatel v této zemi žije pod hranicí chudoby.

Mezinárodní obchod v Afghánistánu na „oficiální“ úrovni prakticky neexistuje. Takto velká země měla dva největší partnery Indii, kam vyvezla své zboží za slabých 400 milionů dolarů, a sousední Pákistán s vývozem za 300 milionů dolarů.

Dovoz probíhal z více zemí. Zde dominoval zejména Irán (1,25 mld. dolarů), Čína (1,16 mld. dolarů), Pákistán (1,06 mld. dolarů), Kazachstán (0,515 mld. dolarů), Turkmenistán (0,408 mld. dolarů) a Indie (0,405 mld. dolarů).

Jen tak pro zajímavost – Česká republika dováží zboží z Číny asi 16,6 mld. dolarů a z Německa asi za 51 mld. dolarů. A tamtéž pak vyváží zboží za 63 mld. dolarů.

Operace Enduring Freedom

Asi hlavním důvodem, proč se našinec i účastník globálních kapitálových trhů zajímá o Afghánistán, je odstartování vojenské operace Operation Enduring Freedom. Tu zahájily Spojené státy 7. října 2001 jako jednu z reakcí na teroristický útok 11. září 2001.

Jednalo se o jednu z hlavních křížových výprav proti globálnímu terorismu namířeného na organizace Al-Káida a právě radikální hnutí Tálibán. Hlavní představitel Al-Káidy Usáma bin Ládin žil v Afghánistánu už od roku 1996 a byl „architektem“ spojenectví těchto dvou organizací.

Během zmíněné operace i následní operace Operation Freedom’s Sentinel umístily USA v Afghánistánu více než 900 tisíc vojáků. A více než 2400 vojáků Spojené státy přímo v Afghánistánu ztratily.

Češi jako účastník koalice NATO, která bojovala v Afghánistánu během této operace, ztratili v Afghánistánu 14 vojáků. Tedy nejvíc ze všech zahraničních misí. Do Afghánistánu poslali Češi více než 9000 vojáků.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Jaké důsledky může přinést pád Kábulu, resp. ovládnutí Afghánistánu hnutím Tálibán

Fidelity: Proč je Asie motorem globálního ekonomického růstu

Očkovací strategie: Asie jede na jiné covidové koleji než vyspělé ekonomiky

Drahá americká přítomnost

Ekonomický rozměr války v Afghánistánu je gigantický. Jen USA vynaložily na tuto válku od počátku Operation Enduring Freedom kolem 750 miliard dolarů. Jen v roce 2019 to bylo okolo 46 miliard.

Proč tak obrovské finanční prostředky putovaly do Afghánistánu a této operace i po smrti Usámy bin Ládina v roce 2011? Důvodem byl kromě stále existujícího Tálibánu i pokračování organizace Al-Káida a také působnost organizace známé jako Islámský stát (IS,ISIL nebo Da´esh).

Celou operaci v Afghánistánu sice odstartovala administrativa prezidenta George W. Bushe, ale vojensky operace vrcholila až za Baracka Obamy. Když se Obama ujímal roku 2009 vlády nad Bílým domem, tak USA měly v Afghánistánu přítomných řádově necelých 40 tisíc vojáků.

Maxima přítomnost vojáků v Afghánistánu dosáhla v roce 2011, kdy jich tam jednu chvíli z USA bylo nasazených kolem 100 tisíc. Přítomnost amerického vojska pak radikálně poklesla v roce 2014, kdy Obama ukončil Operation Enduring Freedom a nahradil ji Operation Freedom´s Sentinel. To vedlo ke snížení přítomnosti amerického vojska na řádově 10 tisíc vojáků.

Opiové know-how

Afghánistán se postupně vypracoval jako velký producent drog. Účinky šťávy z nezralých makovic máku setého – tedy základu opia, jsou staré tisíce let a znali je již Babylóňané.

V Afghánistánu se s velkoprodukcí máku pro opiáty začalo v 50. letech minulého století. Byla to reakce na to, že došlo k zákazu pěstování máku v Iránu, kam tradičně „know-how“ pěstování této komodity patřilo.

Nicméně poměrně dlouhou dobu trvalo, než se z Afghánistánu stala hlavní země pro produkci opiátů. Konkuroval mu totiž ještě Pákistán a především tzv. „zlatý trojúhelník“ nacházející se na území Myanmaru, Laosu a Thajska.

Když započala v Afghánistánu válka se Sovětským svazem, byla produkce opia jedna z hlavních cest, jak zabezpečit dostatek zdrojů pro mudžehedíny a jejich vojenské operace. Pořád byl ale objem vyprodukovaného opia z dnešního pohledu zanedbatelný, ačkoliv se velice rychle zdvojnásobil na méně než 600 tun opia za rok.

Vláda Tálibánu

Dnešní produkce přesahuje 6000 tun a v roce 2017 dokonce dosáhla 9000 tun. Organizátory produkce a zpracování opia byli stejní lidé, kteří od americké vlády získávali pomoc na boj se Sovětským svazem, jako byl Gulbuddin Hekmatyar.

Ten byl velký oblíbenec CIA, ale posléze se ukázalo, že kontroloval šest rafinérií na výrobu heroinu z oblasti Hilmand. (Samotný vznik heroinu bývá připisován německé farmaceutické firmě Bayer, která s ním přišla jako s lékem proti dětskému kašli, pozn. red.).

Přesto to Hekmatyar v 90. letech dvakrát dotáhl na post afghánského premiéra. A bylo to právě během jeho premiérování, kdy se do země „odstěhoval Usáma bin Ládin“. Tálibán vládl v Afghánistánu v letech 1996 až 2001. Nicméně kolem roku 2000 se dokonce tvářil, že chce s pěstováním opia a produkcí heroinu zatočit a dokonce spolupracoval s OSN. Pak přišla ona invaze vedená USA, která jeho nadvládu ukončila.

Finanční zdroje války

Opium se pěstovalo v Afghánistánu už před válkou, která začala v roce 2001. V roce 2000 se pěstovalo na ploše kolem 80 tisíc hektarů.

GRAF: Vývoj velikosti plochy pro pěstování opia v Afghánistánu
Od roku 1994 do roku 2018, v hektarech.

Zdroj: MCN/UNODC

Velmi prudce začala produkce růst po zahájení války v roce 2001. Už v roce 2004 se dostal osev na 131 tisíc hektarů. V roce 2007 už byla na dvojnásobku předválečných hodnot. Další prudký nárůst byl zaznamenán v roce 2017.

V Afghánistánu se podle zprávy vypracované Organizací spojených národů – UNODC (United Nations Office Drugs and Crime) pěstoval mák pro produkci opiátů v roce 2017 na ploše 315 tisíc hektarů. Přitom 420 tisíc hektarů bylo celková globální plocha. Tedy asi 75 procent světového opia pocházelo právě z Afghánistánu.

V reálu tak Afghánci dokázali vyrobit až 9 000 tun opia ročně. V roce 2018 podle UNODC klesla plocha pro pěstování opia na 263 tisíc hektarů, tedy asi o 20 procent. Nicméně mák pro produkci opia se pěstoval ve 24 ze 34 provincií Afghánistánu.

Kolísaví cena opia

Produkce opia se pohybuje někde mezi 24 a 27 kilogramy na hektar. V nejlepších letech dosahovala produkce i 40-50 kilogramů na hektar. Nicméně cena čerstvého opia je značně kolísavá záležitost.

Zatímco v roce 2017 byla cena čerstvého opia opouštějícího farmu 131 dolarů za kilogram, tak v roce 2018 to bylo jen 76 dolarů za stejné množství. V případě suchého produktu to pak bylo 155 dolarů za kilogram v roce 2017 a 94 dolarů za kilogram o rok později.

Každopádně to znamená, že jen hodnota surového opia byla na farmách v Afghánistánu řádově na úrovni jedné miliardy dolarů. A to se nebavíme o dalším zpracování opia.

Jak už bylo řečené, v roce 2017 se odhadovala čistá produkce na 9000 tun opia, v roce 2018 pak na přibližně 6400 tun. Prudký nárůst kapacit produkce opiátů ovšem srazil cenu opia pod 100 dolarů za kilogram.

Ještě v roce 2010 byla cena opia přes 200 dolarů za kilo. Když začala válka v Afghánistánu, produkce opia klesla takřka na nulu. To způsobilo, že cena opiátů vystoupala skoro ke 400 dolarům za kilogram.

Drogový průmysl se však celkem rychle dokázal přizpůsobit, a tak začal velmi rychle znovu produkovat opium ve velkém. Následně v roce 2009, částečně i vlivem dozvuků finanční krize, cena klesla pod 100 dolarů za kilogram.

Z hlediska absolutních čísel bylo pěstování opia na svém vrcholu v roce 2011, kdy tržby z něj v Afghánistánu dosáhly kolem 1,407 miliardy dolarů. Na podobnou úroveň se dostali Afghánci ještě v roce 2017, kdy se tržby podle odhadů pohybovaly na úrovni 1,389 miliardy dolarů. V roce 2018 byl samotný pěstitelský byznys někde na úrovni 604 milionů dolarů, což byl velmi výrazný pokles.

Klíčové provincie

Vůbec nejvíc se opium pěstovalo v jižních provinciích Kandahár a Hilmand. Právě provincie Hilmand je pro afghánskou produkci opia naprosto klíčová.

V roce 2018 se zde nacházelo přibližně 52 procent veškeré produkční kapacity. Hilmand je tradiční zemědělskou oblastí, kde se dříve ve velkém pěstovaly zemědělské plodiny k produkci potravin.

Množství pěstovaného opia v této oblasti proti roku 2004 je přibližně čtyřnásobné. Hlavní oblasti světové produkce opia se nachází právě v této provincii. Místa jako Nad Ali (21 tisíc hektarů), Nowzad (20 tisíc hektarů), Musa Qala (15 tisíc hektarů) nebo Naher-i-Saraj (17 tisíc hektarů) znamenají pro světový obchod s opiáty více než Bordeaux nebo Burgundsko pro trh s červeným vínem.

Tálibánské příjmy

A teď se opět vracíme k hnutí Tálibán. Drogy jsou pro něj důležitou součástí jeho příjmů. Statistiky, které zde uvádíme, jsou přibližně tři roky staré a odpovídají době, kdy Talibán nekontroloval většinu území Afghánistánu.

Ačkoliv oficiální zpráva UNODC uvádí hodnotu vyprodukovaného opia na úrovni 1,4 miliardy dolarů k roku 2017, tak například zpravodajský server BBC hovoří až o třech miliardách čistě z pěstování.

Samotné hnutí má na tomto byznyse přibližně 10procentní podíl v podobě „daní“, které vybírá od pěstitelů opia. To znamená, že jen na „povolení“ pěstování máku pro opium si Tálibán může přijít na stovky milionů USD ročně z produkce opia.

Stovky tun drogy

Tálibán rovněž kontroluje laboratoře, které zpracovávají opiáty v morfium a heroin. Z řádově šest tisíc tun opia opustí ve formě heroinu Afghánistán odhadem asi 300-400 tun této drogy.

Minimálně 2000 tun opia by ještě mělo opustit zemi v nezpracované formě. Řádově čtvrtina heroinu by se ho měla zkonzumovat podle starších statistik v Asii. Přibližně polovina ho končí v Evropě a Rusku.

Rusko je přitom vůbec největším trhem pro heroin na světě. V roce 2008 se v této zemi zkonzumovalo odhadem 70 tun heroinu, které připadaly asi na 1,5 milionu uživatelů heroinu.

Rusko jako lídr ve spotřebě

Samotné Rusko představuje z hlediska spotřeby heroinu zhruba pětinu světové spotřeby. Celá Evropa pak asi 26 procent a třetím největším trhem je pro afghánské producenty Čína.

Ačkoliv hodnota produkce afghánského opia na farmách představuje řádově jen jednu miliardu dolarů, tak v maloobchodních cenách heroinu se bavíme minimálně o 65 miliardách dolarů. A nutno dodat, že nejde o žádné oficiální statistiky, ale pouze odhady, které jsou spíše konzervativní.

Každopádně Tálibán si dokáže „ukousnout“ nezanedbatelnou část z tohoto balíku peněz. A  právě nejen z pěstitelství. Trh s heroinem je na Afghánistánu a Tálibánu absolutně závislý, protože drtivá většina produkce pochází právě z této země. Zde také nalézáme vysvětlení, jak je schopen Tálibán své vojenské aktivity financovat.

MAPA: Cesty heroinu do Evropy

Zdroj: UNODC

Mapa UNODC nám ukazuje, jak a kudy proudí heroin po Evropě z Afghánistánu. V zásadě existují dvě hlavní cesty zboží. Jedna směřuje na sever do cíle v Rusku. A druhá cesta jde přes Turecko a Balkán do západní Evropy.

Největší počet uživatelů heroinu v Evropě na počet obyvatel je ve Skotsku a v Estonsku. V těchto zemích ho podle statistik UNODC užívá přibližně 1,5 procenta obyvatel. Velmi vysoké hodnoty má rovněž Anglie a Wales, Slovinsko, Irsko, Švýcarsko a Dánsko, kde se pohybují prevalence mezi 0,6 a 0,8 procenty.

Pro srovnání – v Česku je situace někde na úrovni 0,4 procenta populace, tedy zhruba 40 tisíc lidí. To je v našem případě spíše dáno obrovskou prevalencí u jiných typů drog. Češi zkrátka preferují jiné drogy než heroin, jak se ze statistik zdá.

Záplava heroinu nehrozí

Co v tomto kontextu znamená opětovný nástup Tálibánu pro Evropu? Drogy představují pro Tálibán zásadní zdroj příjmů a jsou to hlavní, co Afghánistán reálně ekonomicky nabízí.

A tento režim sotva bude chtít drogy z Afghánistánu vymýtit. Dá se očekávat, že Afghánistán pod nadvládou Tálibánu bude chtít ještě více kontrolovat světový trh s opiáty.

Rozhodně to pro nás neznamená, že Evropa bude méně zaplavená heroinem. To znamená mít větší kontrolu nad jeho distribucí a snažit se urvat co největší přidanou hodnotu z tohoto trhu.

Důvod, proč se Afghánistán prosadil ve výrobě heroinu, není však pouze politický. Nahrává tomu i příhodnost prostředí pro pěstování máku. Výnosnost pěstování opia v Afghánistánu je vyšší než v okolních zemích a opium je kvalitnější.

Například pro výrobu 1 kilogramu heroinu v jihovýchodní Asii bylo potřeba v průměru kolem 10 kilogramů opia, zatímco v Afghánistánu postačilo 6-7 kilogramů.

Ideální prostředí pro pěstování

Navíc v prostředí, jako je Afghánistán, se pěstování opia ukazuje lepší kvůli jeho vysoké odolnosti vůči suchu. Pokud máte nedostatek infrastruktury pro zavlažování či přepravu, tak je to jedna z hlavních výhod proti pěstování například obilí.

Studie z roku 2005 také od UNODC porovnávala ekonomickou hodnotu v tržbě na hektar opia s pšenicí a rýží. Srovnání bylo katastrofální. Hektar opia přinesl v roce 2005 farmářům více než 5300 dolarů na hektar, zatímco rýže byla pod 1000 dolarů a pšenice na lehce pod 600 dolarů.

Ačkoliv situace v posledních letech nebyla tak výhodná jako v roce 2005 kvůli nižšímu výnosu na hektar i mírně nižší ceně, pořád jsme na mnohonásobcích běžné zemědělské produkce.

Vysvětlujte při takových číslech v zemi, kde je HDP 2000 dolarů na hlavu, že by bylo mnohem lepší, kdyby pěstoval pšenici, když vaše děti zabíjí chudoba, zatímco drogově závislí jsou tisíce kilometrů daleko…

Miliardový trh

Jedna tuna opia představuje řádově 100 tisíc dolarů v nákupu od farmářů. Z té se dá udělat řádově 100 až 140 kilogramů heroinu. Exportní cena heroinu už se pohybuje kolem 4 tisíc dolarů za kilogram. Tedy bavíme se o zhruba 480 tisících dolarů za heroin z jedné tuny opia.

A maloobchodní cena tohoto heroinu je extrémně variabilní. Hodně se liší země od země a také od kvality a čistoty. Pochopitelně nejdražší je na trzích, kde existuje největší poptávka po heroinu.

Pásmo je to velmi široké od 30 do 200 dolarů za gram. Při ceně 100 dolarů za gram se bavíme o ceně 100 tisíc dolarů za kilogram. Tedy ta samá tuna opia, za kterou farmáři dostanou řádově 100 tisíc dolarů, se prodá drogově závislým uživatelům za více než 14 milionů dolarů.

A teď si vezměme v potaz, že Afghánistán je schopen dodat opium pro výrobu řádově více než 1000 tun heroinu za rok. Tedy bavíme se o surovině pro byznys, který má celkové tržby 126 miliard dolarů. A to je částka srovnatelná s tím, kolik Apple za rok utrží za za prodané iPhony.

Marná americká snaha

A tak téměř 20letá snaha USA rozbít drogový byznys v Afghánistánu s rozpočtem 8 miliard dolarů (400 milionů dolarů v průměru za rok) asi neměla příliš velkou šanci na úspěch.

Vedle těchto čísel dává smysl i to, že válka spolykala desítky miliard dolarů ročně, a přesto nakonec neuspěla.

Je zcela evidentní, že řešení nespočívá pouze v Afghánistánu. USA sem poslaly už před 20 lety stroje jako B1 Lancer nebo B2 Spirit, cíle zasahovaly na obrovskou vzdálenost střely Tomahawk za miliony dolarů vynaložených za jedinou střelu…

Přesto v podstatě primitivní společnost dokázala vzdorovat 20 let. A bezprostředně po odchodu vojsk koalice NATO se situace vrátila tam, kde byla. Každá válka stojí především peníze.

A tady se ukázalo, že přísun kapitálu od drogových uživatelů je stabilnější než ten od daňových poplatníků, kteří vidí v této zemi syny své vlasti umírat tisíce kilometrů od domova. Dokud bude poptávka po heroinu, bude mít Tálibán dostatek finančních zdrojů.

Článek, jehož autorem je Ondřej Záruba, původně vyšel na serveru Finsider.cz.