Finále prezidentské kampaně se blíží. Bohužel ve výsledku jde o výběr ze dvou proher

Andrej Babiš je zcela nepochybně jedním z nejhorších politiků, které naše země za 30 let své historie měla. Možná tím úplně nejhorším z pohledu míry zneužití politické moci, nezodpovědné státní správy a osobním obohacením se na veřejném majetku. Jenomže…

Musím se vyjádřit i k jeho soupeři Petru Pavlovi (a předem říkám, že nebudu psát nic proti). Můj osobní názor je, že je to dobrý kandidát, který splňuje veškerou kvalifikaci pro výkon funkce prezidenta.

Babišova vyhlídka na cestu na vrchol

Ovšem ani pro takového prezidenta nebude jednoduché postavit se moci právě Andreje Babiše. Andrej Babiš získal v prvním kole prezidentských voleb 1,952 milionu hlasů.

V posledních parlamentních volbách pak hnutí ANO získalo 1,458 milionu hlasů. Strany vládní koalice získaly dohromady 2,33 milionu hlasů, z toho vítězné Spolu mělo 1,494 milionu hlasů. Hnutí ANO to přineslo 72 mandátů a Spolu 71 mandátů.

Článek původně vyšel na serveru Finsider.cz

Kolik myslíte, že bude mít mandátů hnutí ANO, pokud v příštích volbách získá kolem dvou milionů voličů jako nyní jeho šéf? Pro srovnání, ODS získala v roce 2006 a 1,892 milionu voličů 81 mandátů.

Pokud se Babišovi skutečně podaří pohltit ty, kteří v minulosti volili SPD, Trikoloru, Přísahu a komunisty, bude jeho cesta na vrchol politické moci dovršena.

Prohraný Hrad = vládce opozice?

Aby se mu podařilo ovládnout parlament a mohl vládnout sám, potřebuje výsledek někde mezi 40–45 procenty. Záleží na tom, kolik hlasů propadne. To ale pro něj vůbec není nereálné.

Pokud Babiš prohraje prezidentskou volbu, ale stane se jednoznačným lídrem a sjednotitelem opozice, stane se politicky mocnějším než kdy dřív. Dá se očekávat, že by to pro něj mohlo znamenat i určitou formu personálního posílení.

Zbavil by se pozůstatků pravicových liberálů z počátků ANO a mohl by začít rekrutovat u opozičních satelitů, které pohlcuje. Třeba u komunistů, SPD nebo v Trikoloře. Je evidentní, že na Babišovu stranu se postavili lidé jako Václav Klaus starší. Podporu má i u odcházejícího prezidenta.

Vlídné respektující oko

Babiš zahrál neuvěřitelný politický majstrštyk. To se mu musí nechat. Všechny nás převezl. Už už to vypadalo, že na opoziční scéně se rýsují jiné síly. Že roste vliv alternativních opozičních uskupení.

Ale stačilo, aby Babiš vlídným okem pohlédl na všechny ty takzvané dezoláty a dal jim najevo, že on je respektuje, navzdory jejich názorům na EU, NATO, chemtrails, covid nebo 11. září. A byli jeho.

Babiš totiž působí v kontrastu s ostatními opozičníky mimořádně schopně. A pozor, on i schopný je, navzdory tomu, že kampaň ukázala, že je evidentně nevzdělaný buran.

Nedokáže třeba vyjmenovat planety Sluneční soustavy. Rovněž pochybuji, že by dokázal stvořit jednu A4 smysluplného textu bez hromady pravopisných chyb. Ale k tomu, co dělá, to bohužel nepotřebuje.

Každý má svoji cenu

Zachřestí zlaťáky a obklopí se těmi, kteří to umí místo něj a kteří to umí dobře. Zajímavý byl v tomto směru rozhovor s naprosto cynickou Tünde Barthou v Deníku N.

Mnoho chytrých lidí chce být na straně vítězů. A morální zábrany nemají. Vlastně si myslím, že většina lidí má svou cenu, za kterou se dají koupit, aby se vzdali svých hodnot.

Babiš je pro nás zrcadlo. Říká, že si hrajeme na to, že jsme lepší než on a ti, co ho volí. A moc dobře ví, že velkou část z nás by si za pár zlaťáků dokázal koupit také, kdyby bylo potřeba. Většina lidí je totiž slabá, a zde v Česku zvláště. Nejsme ošlehaní válkami a dalšími katastrofami tolik jako jiné národy. Proto je naše páteř ve většině případů trochu ohebnější.

Kdo za to může?

Pravda je taková, že za Babiše nemohou chudé regiony. Za Babiše můžeme my. Naše slabost, naše arogance a naše obava vystoupit z komfortní zóny. Babiš je produkt našeho morálního úpadku. Morálního úpadku naší společnosti jako takové.

Všechno chceme hned, rychle, bez trpělivosti. Chceme hezky bydlet, mít hezká auta, drahé hodinky, dámy drahé kabelky, cestovat atd. To vše vystavovat na Instagramu a ukazovat ostatním, že se máme lépe než oni. Řada z nás za tímto účelem vyvíjí pracovní činnost, která by se nedala nazvat ani etickou, ani dlouhodobě udržitelnou.

Někdo zadlužuje své klienty až po uši. Někdo jim prodá junk dluhopisy. Další takové dluhopisy vydává. Někdo vymývá mozky mladým lidem s tím, že se ve financích dělají rychlé a velké peníze. Jiní zase vymýšlí různé spekulace na forexu nebo se pouštějí do kryptospekulací.

Někteří si zase příjemně „vegetí v korporátu“ a berou prachy za to, že se uměli šikovně uklidit. A na to, že by měli svému chlebodárci vydělat aspoň na své náklady, nemají ani náznakem pomyšlení. Dnes není příliš moderní dlouhodobá systematická práce, která je postavená na zdravých základech.

Řada finančně úspěšných lidí nedosáhla svého finančního úspěchu zdravou cestou. A velká část finančně úspěšných lidí má navíc chronickou touhu se pořád vytahovat. Ideálně na ty, kteří podobného úspěchu nedosáhli. A ještě lépe přijdou takoví lidé z Prahy vytahovat se do chudých regionů, odkud pochází. To je úplná smrtící kombinace. Ono stačí, aby tam dnes přišli přes sociální sítě typu Instagram.

Sci-fi chudých

Velká část našeho národa si nežije dobře. Finanční omezení jim neumožňují se kvalitně stravovat, zajistit kvalitní vzdělání pro své děti, obstarat si kvalitní informace. Anebo se pohybovat po republice či vyjet do zahraničí, případně si vytvořit kvalitní vkus, natož nakupovat ta kvanta knížek, co si kupujeme my.

Mnoho z nich si neplatí Netflix ani Disney+, neposlouchá podcasty a primárně řeší velmi intenzivně své cashflow.

Chudý člověk má často stejné problémy jako ten bohatý, ale má mnohem méně možností, jak tyto problémy vyřešit. Například bohatý člověk, který má staré a velmi nemocné rodiče, může využít toho, že je dá do soukromého domova se zvláštním režimem. To je pro chudého člověka takřka sci-fi.

Hovory jen k voličům, ne k lidem

Problémem duality politického smýšlení na demokratické postoje a populismus tedy není politické přesvědčení, jak je tomu například v USA. V našem případě je to ignorace problémů velké části národa.

Politické elity, které jsou aktuálně u moci, bohužel krátkozrace hovoří jen ke svým voličům. Dávají jim ideologickou potravu, která jejich politickou dráhu jen drží nad vodou. Naší politické demokratické scéně ale chybí skuteční lídři. Zkrátka někdo, kdo by řekl jasně, v jakém stavu se naše země nachází. A nebral by si servítky.

• Obrovské tempo nárůstu státního dluhu, které musíme zastavit, jinak se zhroutí služby, jež stát zajišťuje.
• Nekonkurenceschopnost v nových technologiích.
• Zanedbaná dopravní infrastruktura.
• Nízká efektivita práce obecně, v soukromém i státním sektoru.
• Obrovské sociální a ekonomické rozdíly mezi regiony.
• Neudržitelnost PAYG důchodového systému.
  • Obecně přítomnost strukturálního schodku ve veřejných financích.

Vidíte, že by někdo ze strany demokratického tábora tato témata aktivně zdvihal? To se neděje z jednoduchého důvodu. Protože jsou to těžká témata, na kterých si každý bude lámat zuby.

Jednoduché řešení není, ale zároveň je pět minut po dvanácté na to, abychom tato řešení hledali. A kde udeří neřešení těchto problémů jako první? Samozřejmě že v regionech, kde jsou lidé na státu a státem poskytovaných službách nejvíce závislí.

Hrozba pro příští volby?

Populista Babiš toto samozřejmě velmi dobře ví. A proto velmi zručně zvedá mimo jiné téma boje městských elit proti regionům.

Je velmi pravděpodobné, že se prezidentem stane Petr Pavel. Pokud se tak stane, budu z toho mít sice radost, ale slavit nebudu. Protože pořád tady bude Andrej Babiš populista sjednotitel, který může napáchat neuvěřitelné věci v příštích parlamentních volbách.

Do nich je sice daleko, ale náraz do zdi, pokud by v nich Babiš dostal podobné množství hlasů jako v prvním kole letošní prezidentské volby, by to byl hodně silný. A jestli nezačneme myslet i na ty, kdo ho volí a kdo s ním sympatizují, a řešit i jejich problémy, tak to s námi nemůže dopadnout dobře.

Ze stejného důvodu nám Evropská unie posílala peníze. Ze stejného důvodu pomáhá bohaté západní Německo tomu východnímu. Musíme si přát, aby vznikaly kvalitní pracovní příležitosti v regionech. Aby elity neopouštěly svá rodiště a zůstávaly tam. Do regionů se musí začít hrnout investice na úkor Prahy a sama Praha by to měla chtít, jestli si chce zachovat své bohatství a kvalitu života.

Článek, jehož autorem je Ondřej Záruba a který byl redakčně upraven, původně vyšel na serveru Finsider.cz.