Zpackaná Energiewende: Němci míří k energetické závislosti na sousedech

V roce 2000 začala v Německu masivní propagace obnovitelných zdrojů energie (OZE), zejména větrných a solárních zdrojů. Z hlediska elektrické energie to znamenalo, že energie vyrobená ze solárních nebo větrných zdrojů měla zajištěný prioritní odprodej do sítě. Zároveň byl tento odprodej garantován tarifními cenami na 20 let.

Náklady na tyto garantované ceny byly rozděleny mezi privátní (a nikoliv i firemní jako v Česku) spotřebitele elektrické energie, tak aby nevznikly náklady státu.

O dva roky později,  27. dubna 2002, vešel po mnoha diskusích v platnost zákon o strukturovaném ukončení jaderné energie pro komerční výrobu elektřiny. Šlo o to omezit dobu provozu jaderných elektráren na přibližně 32 let.

Drastický odklon od jádra

V květnu 2007 Mezinárodní Energetická Agentura (IEA) varovala, že rozhodnutí Německa odstavit jaderné elektrárny bude zcela jistě limitující pro dosažení cílů emisí CO₂.

IEA tehdy naléhala na Německou vládu o přehodnocení energetické politiky ve světle těchto nepříznivých předpovědí.

Nehledě na varování IEA byly po havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima v roce 2011 závěry z dubna 2002 ještě drastičtěji přehodnoceny.

Vláda v březnu 2011 nařídila uzavřít veškeré reaktory provozované před rokem 1980. To způsobilo okamžitý výpadek 6,4 procenta objemu výrobní kapacity země.

INFOGRAFIKA: Instalovaný výkon a objem výroby elektřiny v Německu z jaderných reaktorů mezi lety 1970 až 2018

Zdroj: world-nuclear.org

Z grafiky je patrný výrazný pokles instalovaného výkonu i objemu výroby elektřiny z jádra po roce 2011. V roce 2018 bylo v Německu v provozu sedm jaderných reaktorů o celkovém výkonu 9,515 MWe, v roce 1989 byl výkon jaderných zdrojů více než dvojnásobný.

Kolik stojí stabilita provozu?

Rozložení zdrojů elektřiny a spotřebitelů bylo v Německu téměř ideální. Většina průmyslových celků se stejně jako fosilní a jaderné elektrárny nachází na jihu Německa. Tedy z jihu byla a je rozváděna elektrická energie do zbytku země.

Hlavní zdroj větrné energie se ale nachází na severu (pobřeží Baltského a Severního moře). Tam přenosová síť nemá dostatečnou kapacitu na přenos elektrické energie vyrobené z větrných zdrojů.

Pro zachování stability elektrické sítě je spolupráce výrobních zdrojů a provozovatelů přenosových soustav (PPS) naprosto zásadní. Kvůli přednostnímu výkupu elektrické energie vyrobené z OZE musí ostatní (zejména konvenční) elektrárny snížit výkon, tak aby byla stabilita zachována.

Za toto nucené snížení výkonu samozřejmě dostávají provozovatelé těchto elektráren zaplaceno, což například v roce 2015 stálo přibližně jednu miliardu eur. Provozovatelé přenosových soustav  může odmítnout nebo omezit nadměrnou energii z jednotlivých zařízení OZE. V takovém případě je ale provozovateli kompenzováno 95 procent ušlého zisku dle státem garantovaných cen. Tyto podpory stály mezi lety 2009 a 2015 celkem 485 milionů eur.

Oběti Energiewende

Výstavba a modernizace přenosových sítí neprobíhá zdaleka tak rychle jak by bylo třeba, což bude mít v horizontu následujících let velmi nepříznivé následky. A nejen pro Německo, ale i pro jeho sousedy.

OBRÁZEK: Změna geografické výkonové bilance Německa za 15 let

Zdroj: www.cleanenergywire.org a Amprion

Mnichov, Stuttgart, Kolín a jiná průmyslová města na  jihu spolkové republiky Německa se stanou závislými na dodávkách ze severu.

Příliš hluboká uhlíková stopa

Jel-li jedním z cílů Energiewende je snížení emise skleníkových plynů, zejména CO2. Nicméně instalovaná kapacita fosilních zdrojů v zemi neklesá. Navíc do budoucna se s dosavadním vývojem v rámci výstavby OZE nedá moc počítat. Kapacita zástavby větrných off-shore elektráren je téměř vyčerpaná. Proti on-shore výstavbě jsou nevole z řad obyvatelů přilehlých obcí. A solární panely jsou vhodné pro použití spíše do domácností (z hlediska geografických, a tedy klimatických možností Německa).

GRAF: Vývoj instalované kapacity různých zdrojů energie v Německu
(mezi lety 2002 až 2019, v jednotkách GW) 

Zdroj: www.energy-charts.de

S rostoucím podílem instalované kapacity v OZE (a zároveň s rostoucím podílem výroby elektrické energie z OZE) bychom očekávali významný pokles emisí CO₂. Pokud se podíváme na stav emisí z elektroenergetického sektoru, můžeme sice vidět mírný pokles, nicméně v ostatních sektorech (např. v dopravě) se emise nedaří snížit.

Zajímavé by bylo srovnat emisní situaci např. ve Francii a v Německu. Ve Francii se na výrobě elektrické energie jaderné zdroje podílí ze 70 procent, v Německu je to okolo 13 procent.

Francie a Německo mají přibližně stejnou spotřebu elektřiny ale diametrálně odlišnou uhlíkovou stopu.

Z dat bychom potom vyčetli, že i ta nejhorší emisní situace ve Francii je mnohonásobně lepší než nejlepší emisní situace v Německu.

(Ne)zdary Energiewende

Německo rozhodně má „tah na branku“. Jak se jednou rozhodlo, že v rámci Energiewende jaderné elektrárny odstaví, plánu se drží a skutečně tyto zdroje odstavuje.

Plnění klimatických cílů Energiewende ale není příliš optimistické. Stejně jako výstavba infrastruktury. Zároveň je třeba vyzdvihnout i některé přednosti této politiky. Potenciál větrných zdrojů na pobřeží severního a baltského moře Němci plánují využít nejen pro sebe. Jeden z provozovatelů přenosové sítě (TenneT) staví spojovací linku mezi zdroji z pobřeží a Norskem. Tam bude v době přebytku posílána energie, která se zužitkuje na přečerpávacích elektrárnách.

Tedy bude mimo jiné možno energii ukládat na dobu, kdy bude potřeba. Německo se v rámci úspěšné implementace strategie Energiewende také snaží posunout hranice v elektromobilitě a smart řešeních. Jedním z příkladů může být úspěšná implementace smart technologiích v Kolíně nebo Dortmundu.

Všechny aspekty Energiewende tedy nejsou zářné, ale ne všechny jsou špatné. Bude Německo při současném vývoji schopno bezpečně zajistiti dodávky elektrické energie do domácností a průmyslu bez pomoci sousedů? Co teprve, jestli se vyplní scénář elektromobility? V současné chvíli důsledky Energiewende možná nepostihují Německo a Evropu tak zásadně. V budoucnu tomu ale tak být nemusí.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Německá schizofrenie: zelenou energetiku ano, potřebnou infrastrukturu ne

Jiří Denner (MICo): Pro jadernou elektrárnu Hinkley Point máme kontrakty do roku 2023

Německo neplní cíle energetické reformy. Nedaří se mu dostatečně zvýšit úspory energie