Mohlo by vás také zajímat
Přechod k čisté energetice se Evropě ekonomicky vyplatí, potvrzuje aktuální studie OSN
Libor Akrman 10. září 2026Spalování fosilních paliv není nákladné jen kvůli ceně uhlí, ropy nebo plynu. Do skutečného účtu je nutné započítat také dopady…
Nový investorský hit? Specifický nástroj CLO může v portfoliu doplnit hotovost, vysoký výnos i akcie
Libor Akrman 27. srpna 2026Zajištěné úvěrové obligace (CLO) se z původně specializovaného nástroje úvěrového trhu stávají významnou třídou aktiv. Podle nové analýzy společnosti Invesco…
Vyšší časová prémie u amerického dluhopisu. Dobrá, nebo špatná zpráva pro trhy?
Jan Berka 4. srpna 2026Časová prémie představuje dodatečný výnos, který investoři požadují jako kompenzaci za držení dlouhodobých dluhopisů kvůli nejistotě ohledně budoucího vývoje úrokových sazeb…
- KOMENTÁŘ
Zažíváme ozvěny „sedmdesátek“? Evropa je na cestě ke stagflaci
Ekonomiky po celém světě čelí inflačním šokům, válce na Ukrajině i pokračujícím důsledkům koronaviru. Obojí se přenáší od růstu cen energií. Prudké zdražení energií však dnes bolí vyspělé ekonomiky podstatně méně než před 50 lety.
Riziko nástupu stagflace, tedy vysoké inflace a nízkého hospodářského růstu, se postupně zvyšuje. (Ilustrační foto) Zdroj: Sharon McCutcheon / Unsplash
Zatímco válka na Ukrajině zůstává nadále v centru pozornosti finančních trhů, o své slovo se v posledních dnech znovu hlásí také Covid-19.
Nejvyšší přírůstky nově nakažených od začátku pandemie hlásí Čína. Ta pouhý týden po konci uzávěry průmyslové megalopole Šen-čen oznámila devítidenní lockdown Šanghaje.
Z pohledu Evropy představuje čínská politika nulové tolerance problém zejména s ohledem na další narušení dodavatelských řetězců, které jsou trvale pod tlakem od propuknutí pandemie v roce 2020.
Směr stagflace
Jak další narušení dodavatelských řetězců, tak vysoké ceny komodit v důsledku ruské agrese na Ukrajině posouvají evropskou ekonomiku (včetně tuzemské) stagflačním směrem. Jinak řečeno, oba tyto šoky působí současně ve směru vyšší inflace a nižšího růstu.
Oproti stagflační epizodě 70. let minulého století však jsou rozdíly jasně patrné. Růst cen nereflektuje totiž primárně „ropný šok“, ale skokový růst napříč celým spektrem energetických a jiných komodit.
Na druhou stranu, prudké zdražení energií dnes bolí vyspělé ekonomiky podstatně méně než před pěti dekádami, a to především díky výrazně vyšší energetické efektivitě.
Vedle skokového růstu cen ropy charakterizovala stagflační epizodu 70. let zejména mzdově-cenová spirála. Ta rezultovala primárně z neukotvenosti inflačních očekávání.
A druhotně také silné role odborů, které byly v rámci kolektivního vyjednávání schopny prosadit svižný růst mezd. Inflační spirála na přelomu 70. a 80. let vedla v USA k dvoucifernému růstu spotřebitelských cen. Tuto spirálu musel nakonec zkrotit až agresivní růst úrokových sazeb (v případě Fedu na 20 %) a následná recese doprovázená prudkým zvýšením nezaměstnanosti.
VÍCE K TÉMATU:
Je Česko stále ještě bezpečnou zemí (nejen) k investování?
Českou společnost stmelila válka na Ukrajině. Tuto situaci nesmíme promarnit!
Připlatíme si za všechno, proto je inflace na 24letém maximu. Růst cen však nekončí
Cenová stabilita vs. růst
Jinými slovy, náklady na zkrocení vysoké inflace byly v 80. letech obrovské. To dnes slouží pro centrální bankéře ve vyspělých zemích jako memento, aby se inflační očekávání nevymkla jejich kontrole.
A to je ostatně i důvod, proč mnohé centrální banky, včetně ČNB, reagují na aktuální stagflační šok růstem úrokových sazeb. Z toho lze vyčíst vcelku jasnou preferenci (dlouhodobé) cenové stability na úkor (krátkodobého) hospodářského růstu.