Ufff. Dohoda EU a USA na dovozních clech je na světě a vítězů je celá řada

Spojené státy a Evropská unie se dnes dohodly na nové podobě obchodních vztahů. Vývoz EU do USA bude čelit 15procentnímu clu u většiny exportních položek (výjimku mají představovat zejména farmaceutické přípravky a dále ocel a hliník), a to včetně automobilů a autodílů.

To je dobrá zpráva pro Česko, jehož automobilový průmysl je na vývozu do USA poměrně silně závislý, i když zejména nepřímo, hlavně skrze Německo.

Americký prezident Donald Trump v uplynulých týdnech hrozil nejprve 50procentním, a posléze 30procentním clem. Na první pohled se tedy zdá, že se Evropské unii podařilo dosáhnout významného ústupku ze strany Ameriky. Jenže…

Energetický Art of Deal

Součást dohody představuje i závazek Bruselu nakoupit od USA energetické suroviny za 750 miliard dolarů (v přepočtu takřka 16 bilionů Kč). Dalších 600 miliard dolarů (skoro 13 bilionů Kč) pošle Americe v investicích. A navrch vykoupí americké zbraně na roky dopředu.

Za to vše tedy dostane od Trumpa „jen“ 15procentní clo. Přitom před Trumpovým nástupem do Bílého domu letos v lednu čelila EU průměrnému efektivnímu clu v USA jen 4,8 procenta.

Nová průměrná efektivní celní sazba, které zboží z EU v USA bude čelit, tak bude pořád o výrazných více než deset procentních bodů vyšší, než byla ta z doby před Trumpovým nástupem. Trump se může světu pochlubit – „vidíte, tohle je ten můj Art of the Deal“.

Dobrá zpráva pro trhy

Obchodní dohoda mezi USA a EU je obecně dobrou zprávou i pro akciové trhy. Nenaplňuje se totiž hrozba drakonického, třeba 50procentního cla. Zároveň se na trhy vrací část poztrácené jistoty a předvídatelnosti.

Přestože všechny detaily dohody nejsou známy, a některé dokonce ani dojednány. Již nyní ale lze ukázat na několik možných vítězů celé dohody.

Tím prvním je americký prezident Donald Trump. Z hlediska vidění světa, které zastává on a jeho administrativa, včetně jejích ekonomů, dochází k nápravě dlouhodobě asymetrického obchodního vztahu USA a EU. Spojené státy nyní uplatní na většinu dováženého zboží nové patnáctiprocentní clo, zatímco EU na dovoz z USA uvalí nové clo nulaprocentní. Žádné. Tedy 15:0 pro Trumpa, což Trump prodá svým voličům.

Trump však může prodat i jen své „zásahy“ ve vztahu k EU z prvního zhruba půlroku svého vládnutí:

• přiměl drtivou většinu zemí EU navýšit výdaje na obranu na 5 procent HDP
• zamezil tomu, aby EU uvalila digitální daň na americké technologické giganty (v návrhu rozpočtu EU na léta 2028 až 2034 o ní není ani zmínka, přestože Brusel  výrazně hodlá navýšit okruh a inkaso daní, které vybírá, o více než 1000 bilionů Kč ročně – těmi však zatíží členské státy, resp. jejich firmy a občany)
• přiměl EU akceptovat při vývozu do USA třikrát vyšší clo, než jaké měla dosud, aniž by za to EU něco získala
• zajistil, že za tyto údajně výhodné celní podmínky (které ovšem jen eurozónu připraví o 1400 miliard Kč ročně; viz graf a kalkulace Bloombergu níže) EU Spojeným státům ještě zaplatí v energetických investicích a nákupech zbraní. A tento závazek může povzbudit zejména akcie amerických zbrojařů a tamních energetických firem.

Čeká se bumerang

Samozřejmě, kritici cel odvětí, že mají inflační dopad a že se Trumpovi oněch 15 procent na dovoz z USA vrátí jako bumerang. Minimálně v podobě vyšší inflace, které bude spotřebitel v USA čelit.

Trump a jeho okolí – a co je nejpodstatnější, jeho voliči – jsou však zjevně přesvědčeni, že inflační dopad bude zanedbatelný. Že je pro eurounijní vývozce do USA americký trh tak důležitý, že si navýšená cla schovají do vlastních marží a nebudou je přenášet na spotřebitele. A pokud je neschovají, pak třeba výrobu rovnou přesunou do USA.

Pokud navíc tito kritici mají být konzistentní, museli by kritizovat třeba i uhlíkové clo, které EU zavádí. Jsou-li jedna cla inflační, pak zřejmě i ta jiná. Clo jako clo.

Navíc EU uvaluje cla třeba na čínské elektromobily. Což je mimochodem trnem v oku Pekingu, takže i proto ztroskotala minulý týden jednání mezi EU a Čínou o možném novém obchodním sblížení.

Po krachu jednání s Pekingem se EU ocitla v ještě složitější situaci, kdy byla „na kordy“ jak s Čínou, tak s USA. A to Trumpovi usnadnilo dojednání dohody s EU, jež je z jeho hlediska bezesporu vítězstvím.

Britská výhra

Dalším vítězem dohody jsou britské firmy. A v tomto ohledu se projevuje další určitá prohra EU. Britští vývozci totiž nově čelí v USA clu jen desetiprocentnímu. Británie si totiž – přestože je mnohem menší trhem než EU – vyjednala výhodnější podmínky než Brusel.

Britští exportéři tak získávají konkurenční výhodu na americkém trhu nad firmami z EU,. Tedy těmi z podstatné části pevninské Evropy i Irska, pro něž bude platit clo nejčastěji o pět procentních bodů vyšší.

Slavit tedy mohou tedy také stoupenci brexitu, protože nebýt vystoupení Británie z EU, i na britské firmy by se vztahovalo 15procentní clo. Tato skutečnost by měla povzbudit i britský akciový trh.

Dohoda je ovšem také vítězstvím autoprůmyslu EU. Ten nyní čelí v USA clu 27,5 procenta, nyní to tedy bude 15 procent. To je jistě dobrá zpráva pro Česko, jehož autoprůmysl je na vývozu do USA citelně závislý, byť zejména nepřímo. I akcie automobilek EU mohou stoupat.