Jak moc sráží Trump výhledy globální ekonomiky? Zeptali jsme se odborníků

ANKETA PEAK VOICE

Budou kvůli obchodní válce Donalda Trumpa 20. léta 21. století pro globální ekonomiku nejslabším desetiletím od 60. let 20. století, jak uvedla Světová banka?

Dominik Kohut, analytik PwC

Obchodní spory Donalda Trumpa se zbytkem světa sice negativně ovlivňují světový obchod, ale globální ekonomika má schopnost rychle se adaptovat. To prognózy často podceňují. Za výraznější riziko než Trumpovy celní války považuji prohlubující se geopolitické napětí – od Ukrajiny přes Blízký východ až po Asii.

Zároveň se však nacházíme v období silných inovačních impulsů v čele s umělou inteligencí, automatizace a digitalizace rapidně zvyšuje produktivitu, rostoucí střední třída v rozvojových zemích podporuje spotřebu a investice do infrastruktury či obrany krátkodobě stimulují poptávku. Navíc flexibilnější pracovní trhy a nové formy zaměstnávání a pracovních procesů vytvářejí prostor pro růst i v této oblasti.

Long story short, světová ekonomika určitě nezažívá lehké časy, ale navzdory řadě krizí bych tuto dekádu neviděl tak černě.

Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital

Současná dekáda se skutečně jeví jako nejslabší od 60. let – nejen kvůli důsledkům obchodních válek a protekcionismu, ale především kvůli strukturálním změnám, které mění samotnou podstatu globální ekonomiky. Po období nízké inflace a uvolněné politiky nás čeká nová éra, kde se potkává vyšší inflace, slabší růst, demografický útlum, deglobalizace a geopolitické napětí. Přestože se nezaměstnanost zatím drží nízko, kombinace těchto faktorů vytváří prostředí nejistoty, které je svou komplexností historicky výjimečné.

Po období finanční krize, kdy se základní sazby v USA nacházely blízko nuly (0–0,25 % v letech 2008–2015), často v kombinaci s nízkou inflací a zvýšenou nezaměstnaností, sledujeme od doby covidu prakticky pravý opak. Současné sazby Fedu (4,25–4,50 %) jsou nejvyšší od roku 2000, tedy od období těsně po splasknutí dot-com bubliny. Na rozdíl od tehdejší situace však nezaměstnanost zůstává nízká (aktuálně kolem 4 %) a inflace – zejména ta jádrová – se stále drží zvýšeně, přibližně na úrovni 2,7 %. Tento nový makroekonomický rámec odráží nejen dozvuky pandemie, ale i hlubší posuny: éru deglobalizace, nepříznivý demografický vývoj a strukturální transformaci ekonomik od tradičního průmyslu směrem ke službám s vyšší přidanou hodnotou.

Dá se proto konstatovat, že současná dekáda bude pravděpodobně charakterizována nižším ekonomickým růstem při vyšší inflaci, ale zároveň relativně stabilní zaměstnaností. Může to na první pohled připomínat stagflaci, avšak ta v 70. letech přinesla podstatně vyšší inflaci, dvojnásobnou nezaměstnanost, a ještě přísnější měnovou politiku. V každém případě vstupujeme do období dlouhodobé nejistoty, kde se ke geopolitickým rizikům přidávají strukturální a systémové výzvy a stabilita mezinárodního prostředí je nejkřehčí od konce druhé světové války.

Michal Skořepa, ekonom České spořitelny

Konkrétní odhady dlouhodobých ekonomických důsledků nárůstu překážek pro mezinárodní obchod a mezinárodní dělbu práce se samozřejmě liší podle toho, jaký z mnoha možných scénářů zvolíme ohledně výšky, délky trvání a zbožového zaměření těchto překážek.

Nicméně obava z toho, že tyto důsledky budou velmi citelné, je jistě na místě, protože právě na jedné straně dělba práce a na druhé straně konkurence jsou v kombinaci s lidskou podnikavostí a vynalézavostí základními hnacími motory prosperity celého světa.

Do jisté míry ale omezování mezinárodních ekonomické závislosti dává smysl jako svého druhu pojištění: jde o odraz snahy jednotlivých zemí nebo regionálních seskupení zvýšit svou soběstačnost. A tím se pojistit proti budoucím šokům přetrhávajícím obchodní vztahy se zbytkem světa – ať už půjde o šoky medicínské, meteorologické, geopolitické nebo jakékoliv jiné.