Rok se sdílením elektřiny v Česku: pomalý rozběh a střízlivější realita než očekávání

Je tomu právě rok, co mají čeští zákazníci možnost sdílet elektřinu. Tedy snadno využívat elektřinu ze zdroje, který není umístěn přímo v jejich domácnosti, nebo naopak, pokud takový zdroj elektřiny doma vlastní, pak snadno poskytovat přebytky jeho výroby do dalších odběrných míst.

Momentem startu fungování nového Elektroenergetického datového centra (EDC), které pro sdílení elektřiny poskytuje organizační a datové zázemí, tak vyvrcholilo několikaleté úsilí o vytvoření nástroje, který umožní zakládat energetické komunity a v rámci nich si sdílet vyrobenou elektřinu.

Velké očekávání

Se startem sdílení byla spojována enormně vysoká očekávání. Pojem komunitní energetika se totiž v mediální zkratce stal zástupným symbolem pro veškeré využívání obnovitelných zdrojů. V některých případech dokonce synonymem pro zázračnou novou cestu k levnější elektřině.

Všem, kteří legislativnímu nastavení, které schválila sněmovna na konci roku 2023, dobře rozuměli, muselo být jasné, že realita bude mnohem šedivější než počáteční zářivé vize.

Od ptáka, kterému na startu z opatrnosti dostatečně přistřihli křídla, se nedal čekat kdovíjak rychlý vzlet.

Přesto na základě dat za první rok můžeme říct, že sdílení elektřiny si své zájemce našlo a vykazuje tendence k dalšímu, stabilnímu růstu do budoucna.

Data nelžou

Z dat EDC ke konci letošního července vyplývá, že v prvním roce začalo aktivně sdílet elektřinu zhruba 11,5 tisíce dodávkových míst (výroben). Z nich elektřina putovala do zhruba 23,3 tisíce aktivních odběrných míst.

GRAF: Vývoj počtu výrobních a odběrných míst zapojených do sdílení elektřiny
Od ledna 2025 do července, měsíční údaje v abs. počtech.

Zdroj: EDC

To vše se děje v rámci tzv. skupin sdílení, kterých zákazníci a energetická společenství během prvního roku vytvořili přes 16 tisíc. Aktuálně je jich téměř 13 tisíc aktivních.

Zdaleka nejvíc takových skupin bylo založeno v režimu aktivního zákazníka (15,6 tisíce). Další skupiny v rámci bytových domů (přes šest stovek) nebo v rámci větších energetických společenství (přes čtyřicet) pak vykazují o řád nižší počty. Podívejme se na jednotlivé typy podrobněji.

Aktivní zákazník

Režim „skupiny aktivních zákazníků“ je atraktivní především svou nízkou administrativní náročností. Pokud velikost skupiny nepřesáhne 11 přípojných míst (míst pro dodávku nebo odběr), pak k jejímu založení není třeba žádných složitých úkonů. Technickým limitem je pouze úprava domovního rozvaděče. A následně jeho vybavení chytrým měřidlem, které už bezplatně poskytne distributor.

První rok tak vykazoval stabilní růst a s příchodem letošního jara se měsíční nárůsty počtu skupin sdílení ustálily kolem 1,5 tisíce. Přitom 90 procent těchto skupin využívá jeden zdroj, zhruba 5 procent pak má zapojené výrobny dvě.

Z pohledu počtu odběrných míst vykazuje více než polovina těchto skupin (55 procent) pouze jedno odběrné místo – to znamená, že jeden majitel sdílí elektřinu ještě do jiného svého odběrného místa, které není přímo v místě výrobny. Přitom 90 procent aktivních skupin sdílení čítá nejvýše tři odběrná místa. Nejtypičtějším modelem je tedy skupina sdílení tvořená 1 zdrojem, ze kterého je elektřina alokována do 1-3 dalších odběrných míst.

Stranou zájmu by však neměl zůstat ani fakt, že zhruba 400 skupin sdílení v režimu aktivního zákazníka pracuje s 3 a více zdroji (dvě desítky z nich mají i 6 a více zdrojů)- To naznačuje, že desítky až nižší stovky případů jsou nyní v režimu, kdy chtějí vytvořit širší společenství, ale zatím si to zkouší v menší skupině v režimu aktivního zákazníka. Tady lze určitě vidět potenciál pro budoucí rozvoj energetických komunit.

Opatrné bytovky

U bytových domů je nárůst konstantní kolem 50 nových skupin měsíčně. Aktuálně sdílení elektřiny využívá zhruba 500-600 bytových domů v Česku. Zhruba 40 procent z nich to zatím zkouší, protože mají 1 nebo 2 odběrná místa. Ale zhruba 50 procent jich má 3-30 odběrných míst. A desítka bytových domů má dokonce nad 50 odběrných míst (rekordman dokonce až 101).

Lze očekávat, že nárůst v této skupině by mohl i nadále pokračovat. Skupiny sdílení postavené na využívání tzv. hlavního domovního vedení totiž požívají ze zákona té výhody, že za sdílenou elektřinu nemusí platit distribuční poplatky (pro sdílení není využita veřejná distribuční síť).

Ekonomika takových skupin sdílení tak může vycházet mnohem zajímavěji, než v případě sdílení ve skupině aktivních zákazníků či v rámci energetického společenství.

Energetická společenství a společenství pro obnovitelné zdroje tak bohužel zůstávají i nadále marginálním modelem. Reálně jsou funkční zhruba 30 z nich. Polovina z nich je zatím velmi malá, do 10 odběrných míst, polovina z nich využívá pouze jeden zdroj elektřiny. Ta druhá už ale testuje zapojení více než 1 zdroje a přirozeně tak lze očekávat další rozvoj.

I firmy vidí přínos

Analýza dat ohledně výroben zapojených do sdílení ukazuje, že sdílení není zdaleka pouze doménou rodinných domů s fotovoltaikami na střeše. Přínosy nástroje sdílení elektřiny dokázali hned v prvním roce rozpoznat i firmy. To se projevuje poměrně vysokými průměrnými hodnotami měsíčního objemu nasdílené elektřiny.

Podle dat EDC průměrná výrobna v létě nasdílí až kolem 500 kilowatthodin elektřiny měsíčně. A to rozhodně neodpovídá možnostem běžných solárních instalací na rodinných domech.

Při průměrném vypozorovaném poměru sdílené elektřiny ku maximální výrobní kapacitě fotovoltaické elektrárny zhruba 1:4, je zřejmé, že tak mezi výrobnami zapojenými do sdílení budou v nezanedbatelné míře zastoupeny i větší zdroje než jen fotovoltaiky na střechách chat a rodinných domů.

Celkový výkon zdrojů zapojených do sdílení se podle dat EDC pohybuje po prvním roce kolem 1,1 gigawattu. Přitom přes 95 procent výkonu těchto elektráren pochází od fotovoltaických výroben.

Všechny ostatní zdroje elektřiny tak hrají ve sdílení v Česku v podstatě marginální roli. Přesto stojí za zmínku, že na druhém místě, co do pořadí kapacit zdrojů zapojených do sdílení, se umístily výrobny elektřiny z místního bioplynu a následně také větrné elektrárny (zatím jsou do sdílení zapojeny tři).

Realita za očekáváními

Jak tedy zhodnotit dosavadní vývoj v oblasti komunitní energetiky a sdílení elektřiny v Česku? Co do počtu založených a fungujících skupin sdílení zatím realita zůstává za očekáváními.

Na druhou stranu kapacita zapojených zdrojů je už na slušné úrovni. Před loňským startem se odhadovalo zapojení do sdílení pro zhruba 4 megawatty výkonu v horizontu roku 2030. Nyní jsme po roce na jedné čtvrtině tohoto cíle, což rozhodně stojí za zmínku.

Přesto se rozběh sdílení elektřiny v Česku dá označit za poněkud pomalý. Na druhou stranu však vlastně odpovídá nedokonalostem v legislativním a procesním nastavení celého systému.

Jediným ekonomickým benefitem pro odběratele sdílené elektřiny totiž zůstává nižší cena silové elektřiny. Nic víc (jako třeba sleva na distribučním poplatku v případě zcela lokálního/sousedského sdílení platná v sousedním Rakousku) se v Česku zatím nenabízí. A bohužel ani možnost být členem několika různých skupin sdílení zároveň.

Potenciál tu je

I přes pomalejší start tu potenciál k růstu využívání sdílené elektřiny rozhodně je. Bude hodně záležet na nové vládě, zda další otevření pravidel pro sdílení elektřiny zajistí.

Naopak průměrné odběrné místo využije sdílením cca 350 kilowatthodin měsíčně (ustálená hodnota za letošní jaro). To je poměrně vysoký odběr pokud by průměrným odběratelem sdílené elektřiny měla být pouze běžná domácnost.

Spotřeba elektřiny se totiž v průměrném bytě pohybuje kolem 200 kilowatthodin za měsíc. To opět odkazuje na případy, kdy kouzlo sdílení elektřiny objevily také větší firmy, které si sdílí elektřinu ze svých zdrojů přímo do svých provozoven na jiném místě.

Článek, jehož autorem je Martin Ander, koordinátor komunitní energetiky ze Svazu moderní energetiky, původně vyšel na serveru Obnovitelně.cz.