Poslední rozpočet Andreje Babiše postrádá ambice, navzdory šlapající ekonomice

Česká republika by měla v roce 2018 hospodařit s deficitem 50 miliard korun. Po letošním schváleném deficitu ve výši 60 miliard korun jde jen o symbolické vybalancovávání státních financí navzdory faktu, že ekonomice se daří a nejspíše i nadále bude vykazovat slušný růst odrážející se v rostoucích  daňových příjmech.

GRAF: Vývoj bilance státního rozpočtu
Od vzniku samostatné republiky v roce 1993 do roku 2020 (pro roky 2018-2020 jde o předběžné návrhy), v miliardách korun.

Zdroj: MF ČR

Prozatím sice nelze příliš hovořit o tom, jak dopadnou státní finance letos, protože jak ukázala zkušenost z loňského roku, manévrovací prostor ve výdajích existuje, stejně jako prostor pro „překvapení“ na straně příjmů.

Tím byl v roce 2016 nadprůměrný příliv peněz z EU, který dosáhl 158 miliard korun namísto rozpočtovaných 96 miliard.

Ekonomice se stále daří, dokonce lépe než jsme čekali a výhledy naznačují pokračování konjunktury i v roce 2018.

Ambice jen ve směru výdajů

Rozpočtové priority pro následující rok však nejsou ambiciózní ve směru lepšího hospodaření, ale směrem k posílení sociálních výdajů včetně penzí a platů ve veřejném sektoru.

V důsledku takto naplánovaného deficitu začne znovu docházet k navyšování státního dluhu.

GRAF: Vývoj státního dluhu ČR
Od roku 1993 do současnosti, pro rok 2017 jde o odhad, v miliardách korun.

Zdroj: MF ČR

Už totiž asi nebude možné dále spoléhat na likviditní rezervy státu, které sloužily k pokrývání deficitů v předchozích letech, ani na neočekávaně silný přítok nevyužitých peněz z EU.

To se zřejmě odrazí i na nákladech na financování zadlužení, které byly v době masivního přílivu kapitálu před koncem intervenčního režimu extrémně nízké, respektive v řadě případů dokonce ministerstvo financí získalo peníze takříkajíc zdarma i s bonusem v podobě záporného úroku.

Otázka výnosnosti dluhopisů?

Ostatně konec kurzového režimu se projevil i na dluhopisovém trhu, který do té doby už z téměř poloviny ovládli zahraniční hráči, kteří přitom tlačili výnosy hluboko do záporu.

S tím, jak se zpomalil příliv kapitálu po uvolnění koruny, opadl i tlak na bondové výnosy. Krátký konec křivky se proto začal rychle sunout nahoru, i když stále ještě zůstává v záporu.

Naproti tomu ti, kteří si v té době pořídili delší dluhopisy, se dnes mohou těšit z jejich vyšších cen.

Otázkou je, na jak dlouho. ČNB totiž stále častěji mluví o vyšších sazbách, které by se nepochybně odrazily i ve vyšší výnosnosti českých dluhopisů.