Pohon aut budoucnosti: vodík může do deseti let konkurovat elektřině, ani spalovací motory hned tak nezmizí

Podíl vozů s vodíkovým pohonem se může do deseti let dostat na úroveň elektromobilů. Ačkoliv by výroba spalovacích motorů podle návrhu Evropské unie měla skončit v roce 2035, lze z řady indicií usuzovat, že ze silnic jen tak nevymizí. Některé automobilky již nyní deklarují, že s produkcí naftových a benzinových motorů budou pokračovat právě až do roku 2035.

„V následujících letech tak auta se spalovacími motory rozhodně jezdit nepřestanou. Jejich podíl se bude snižovat, pokles však bude i přes snahy evropských špiček pomalý,“ říká Daniel Struž, jednatel společnosti Adast, která především vyrábí stojany pro čerpací stanice.

Náhradníci nastupují

Podle jeho slov budou různé alternativy toho, jak nahrazovat spalovací motory. Kromě dnes poměrně rozšířených hybridů půjde o elektřinu, vodíkové články či plyn. Jejich celkový podíl však v roce 2035 nebude v globálu nikterak závratný, jako je tomu již nyní například v severských zemích typu Norska.

Zde je elektrifikace nejen na vyspělé úrovni, ale zároveň ji podporuje i stát. Podíl elektromobilů tak někde dosahuje i 50 procent.

GRAF: Podíl prodejů elektrovozů na celkových prodejích aut ve vybraných zemích
Data za rok 2020, v procentech

Zdroj: Statista, ACEA, CAAM, EV-Volumes

Důvodů, proč podobná situace v celoevropském měřítku do 13 let nenastane, je hned několik.

Několik příčin

První důvod je čistě finanční – poměr ceny a výkonu zatím není u alternativních pohonů dostatečně efektivní a finanční náklady jsou stále poměrně vysoké.

„Na to, aby do 13 let klesl podíl vozů s alternativním pohonem alespoň na polovinu, zároveň chybí dostatečně vybudovaná infrastruktura. Ať už se jedná o nabíječky, či produktovody na plyn nebo vodík,“ domnívá se Struž.

V neposlední řadě je pak třeba mít na paměti i další, poměrně prostý důvod. Lidé se spalovacích motorů nebudou chtít vzdát, ať už k tomu budou mít racionální, či emocionální důvody.

„Vodíkový pohon automobilů je na samém počátku masového rozšíření a má před sebou samozřejmě ještě některé výzvy. Spočívají zejména v oblastech vytvoření dostatečné infrastruktury pro podporu skladování a distribuce. Přesto považujeme vodíkový pohon za reálnou budoucnost automobilové dopravy, a to nejen té osobní, ale také nákladní a veřejné,“ říká Martin Peleška, ředitel českého zastoupení značek Toyota a Lexus.

Příliš mnoho zaměstnanců

Strmý ústup spalovacích motorů nelze očekávat ještě z jednoho důvodu, kterým je lidská práce.

Podle statistik Evropského sdružení výrobců automobilů (ACEA) přímo v automobilovém průmyslu pracuje přes 3,5 milionu lidí. Další lidé jsou zaměstnaní v návazných dodavatelských firmách, což v roce 2018 představovalo téměř 13 milionů lidí. Z hlediska celkové pracovní síly to představuje zhruba sedm procent ze všech zaměstnaných lidí v EU.

GRAF: Vývoj zaměstnanosti v autoprůmyslu v Evropě
Data za roky 2014 až 2018, v mil. pracovních pozic

Zdroj: ACEA, Eurostat

Dnes již v rámci automobilek existuje řada projektů robotizace. Zároveň platí, že výroba elektromobilů je z hlediska lidské práce mnohem méně náročná a mnohem více úkonů zvládají automatizace a roboti.

Logicky tak vyvstává otázka, co bude s desítkami tisíc pracovníků, kteří by najednou měli zůstat bez práce. Zaměstnávat je bude nutné a k rapidnímu příklonu k elektromobilům
nedojde příliš rychle.

Úsporný spalovací motor

„Vyloučit nelze do klíčového roku 2035 ani jiný scénář – snahu o vývoj nízkoemisního spalovacího motoru. Tedy motoru, který množstvím emisí a škodlivin vypouštěných do ovzduší či efektivitou prakticky srovná celkovou uhlíkovou stopu u alternativních paliv,“ upozorňuje Struž.

Uhlíková stopa je u nich sice prakticky nulová při samotném provozu, nicméně během výroby je negativní vliv na životní prostředí zejména v případě elektromobilů zásadní.

Automobilky tak mohou mít motivaci nejen vyvinout extrémně úsporný a šetrný spalovací motor. Zároveň díky němu mohou usilovat i o to, aby se na spalovací jednotky nekoukalo pouze jako na velké zlo. Mohly by tak koexistovat spolu s elektrickými, plynovými či vodíkovými pohony.

Vodík dožene elektrický pohon do deseti let

Pokud se nicméně nestane nic neočekávaného, budou v nejbližších letech jako hlavní alternativa ke spalovacím motorům elektrická vozidla.

U jiného média – plynu – pak lze očekávat, že bude plnit roli přechodného paliva mezi benzinem a naftou na jedné straně a elektřinou a vodíkovými články na straně druhé.

Právě u vodíku aktuálně visí největší otazník. Finanční náklady na tuto technologii jsou zatím stále vysoké, ačkoliv cena tohoto média klesá.

„Výroba vodíku je zejména pro petrochemické velmoci prakticky zadarmo, neboť se jedná o odpadní produkt jejich činnosti,“ dodává Struž.

Jakmile tedy státy začnou do vodíkové technologie intenzivně šlapat a zlevní se tím pádem náklady, může se jeho podíl z hlediska pohonů pro automobilovou dopravu dostat
minimálně na úroveň elektřiny. Nejde jen o celkové náklady na výrobu, ale i přepravu a skladování.

Investice stoupají

Podle vodíkové strategie Evropské komise z července 2020 by měl jeden kilogram ekologického vodíku vyrobený z obnovitelných zdrojů stát přibližně tři až 6,55 dolaru. Oproti tomu stejné množství vodíku z fosilních zdrojů stojí přibližně 1,80 dolaru. Náklady na tzv. modrý vodík, který se získává ze zemního plynu pomocí horké páry a emise oxidu uhličitého, komise odhaduje na přibližně 2,40 dolaru za kilogram.

Většina společností, které se zaměřují na technologie produkce vodíku, uvádějí jako cílovou nákladovou cenu kolem 1,5 dolaru za kilogram vodíku. Podle dat Hydrogen Valleys Platform však v průměru této ceny na světě nedosahuje ani deset procent výrobců.

Ostatně přitažlivost vodíku potvrdil i loňský průzkum společnosti Womble Bond Dickinson mezi 170 manažery předních firem po celém světě. Čtyři pětiny energetických firem plánují investice do vodíkových technologií; 31 procent ropných a plynárenských společností, dodavatelů energie a specialistů na obnovitelné zdroje pak uvedlo, že již aktivně provozuje technologie modrého či zeleného vodíku.

V horizontu od jednoho roku do pěti let plánuje do vodíkového odvětví vstoupit 29 procent firem, z toho 21 procent již v nadcházejícím roce.

„Jsem přitom přesvědčený, že vodík se na úroveň elektřiny, ne-li za ni, dostane v řádu deseti až patnácti let. Ostatně vývoji vodíkového pohonu se velké firmy věnují už od poloviny minulého století. Proto je dobré být na jeho rychlý příchod již nyní připraven,“ uzavírá Struž.

Článek vychází z původního komentáře Daniela Struže, jednatele firmy Adast.