Německé benzinky zbrojí na éru elektromobility. Nechtějí přijít o klienty

Největší ekonomika Evropské unie vsadila v rámci osobní dopravy na elektromobilitu. I když plány německého kabinetu nabírají zpoždění a prodeje elektromobilů jsou za původním očekáváním, i tak se v zemi, která přinesla světu spalovací motory, stále více investuje do infrastruktury, která má nahradit benzin a naftu v nádržích za elektřinu v akumulátorech.

Plány berlínské koaliční vlády, ve které jsou i Zelení, jsou ambiciózní. V roce 2030 má po německých silnicích a dálnicích jezdit minimálně 15 milionů elektromobilů. Pro zásobování této masy vozů s elektrickým pohonem má vzniknout milion nabíjecích míst.

Přitom nyní jich je vybudováno „jen“ 70 tisíc, tedy sedm procent z cílového počtu. Spolková agentura pro sítě uvedla, že loni bylo v Německu od ledna do září uvedeno do provozu 8200 veřejných běžných nabíjecích stanic a 2200 rychlonabíjecích.

Osmkrát rychleji

Tempo zprovoznění nových stanic se tak musí zvýšit alespoň osmkrát, aby se plánů německé vlády dosáhlo. V příštích osmi letech jich musí vzniknout každý rok v průměru 116 tisíc, aby byl cíl splněn.

Generální ředitel společnosti NOW, která má na starosti rozšíření dobíjecích bodů u německých silnic, Kurt-Christoph von Knobelsdorff si uvědomuje, že se tempo budování elektrické infrastruktury musí výrazně zrychlit.

I když k naplnění milionové kvóty pravděpodobně nedojde, i tak si provozovatelé současných čerpacích stanic uvědomují, že musí do nabíjecích stanic investovat obrovské prostředky, aby nepřišli o podstatnou část zákazníků.

Nyní je v Německu přes 14 tisíc čerpacích stanic a jsou ideálním místem k budování další kapacity pro dobíjení elektrických vozů. Obvykle se nacházejí na snadno dostupných místech pro motoristy. Navíc mají zároveň prostor pro budování nové infrastruktury a zkušenosti s poskytováním dalších služeb.

Multifunkční budoucnost

Studie dopravních odborníků z Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt (DLR) a Aral vidí čerpací stanici budoucnosti jako multifunkční kontaktní místo v mobilním každodenním životě.

Má nabízet nejen palivo pro motoristy – fosilní paliva, v budoucnu vodík, případně další syntetická paliva a elektřinu pro dobíjení akumulátorů –, ale i služby pro sdílení dalších služeb. Navíc se bude zvyšovat náročnost na elektrickou infrastrukturu s nástupem dobíjecích užitkových a nákladních vozů.

Síť stanic Aral chce mít do konce roku 2025 pět tisíc rychlonabíjecích míst. A ve střednědobém horizontu má každá druhá čerpací stanice nabízet ultrarychlé nabíjení.

„To znamená, že řidiči mohou nabít své elektrické vozidlo do deseti minut na dojezd až 300 kilometrů, pokud mají vhodnou baterii,“ vysvětlila mluvčí sítě Aral, kterou provozuje britský koncern BP.

Také společnost Shell, jež provozuje po Aralu nejvíce stanic v Německu, ve velkém buduje rychlonabíjecí místa. Ke konci roku 2022 to bylo 205 dobíjecích stanic s celkovými 308 místy.

„V Německu máme ambici zřídit do roku 2025 více než 3 400 dobíjecích míst Shell Recharge na více než tisíci čerpacích stanicích a dalších místech,“ uvedla mluvčí společnosti. Kromě benzinových stanic tak budou vznikat nabíječky i tam, kde jezdí větší počet elektromobilů.

Trojka na německém trhu, TotalEnergies, už provozuje 3 600 nabíjecích míst pro elektromobily včetně tří stovek rychlonabíjecích stanic. Provozuje také 24 vodíkových stanic. Další hráči na trhu, jako je Esso, se také přidávají v boji o řidiče elektromobilů. Polská skupina Orlen, jež v Německu provozuje stanice pod názvem Star, investuje do budování nové infrastruktury 100 milionů eur. Plánuje až 868 rychlonabíječek.

Problémy se sítí

Největší překážkou ve skokovém zvýšení budování stanic s elektřinou je ale německá přenosová soustava elektřiny. V řadě regionů země není buď dostatečně silná, nebo stabilní, aby přibývající nabíjecí místa „utáhla“.

Volkswagen a Aral se snaží tuto slabinu minimalizovat tím, že zranitelnost sítě vyrovnává v nabíječce Flexpole další akumulátor a není potřeba složitého připojení k elektrické síti.

„Do první poloviny roku 2024 plánujeme zřídit až 4 000 nabíjecích míst s technologií Flexpole v pobočkách Aral v Německu a v pobočkách BP ve Velké Británii,“ zdůraznila mluvčí společnosti.

Chybí politická podpora?

Ne každý ale nachází pro vládní plány nadšení. Ředitel obchodního sdružení Fuels & Energy Adrian Willig například kritizuje to, že německý kabinet nutí soukromé provozovatele čerpacích stanic, aby do konce roku 2026 měly tři čtvrtiny z nich povinně alespoň jedno rychlonabíjecí místo.

Podle něj se jedná o obdobu komunistického plánovaného hospodářství. Spíše by politická reprezentace měla zjednodušit podmínky pro stavbu nových dobíjecích stanic.

„Náš průmysl chce hrát klíčovou roli v tom, aby se Německo stalo předním globálním trhem pro elektromobilitu. To ale nevyžaduje vyšší cíle, nýbrž politickou podporu. Zejména pokud jde o odstraňování stávajících administrativních překážek na federální, státní a místní úrovni,“ zdůraznil Willig.

Rovněž Kurt-Christoph von Knobelsdorff požaduje zrychlení schvalovacích postupů, zlepšení integrace dobíjecí infrastruktury do energetické sítě a digitalizaci celého systému.

Každopádně ambiciózní cíle vlády mít v provozu až 15 milionů elektromobilů do roku 2030 zvyšují tlak na rozšiřování nabíjecí infrastruktury.