Návrat rizikové prémie do cen vládních dluhopisů potrvá, dokud se „něco nepokazí”

Noční můra globálních trhů v podobě masivního výprodeje vládních dluhopisů ve vyspělých zemích je zpět. Asi netřeba připomínat, že v obou nedávných případech vedl prudký nárůst „bezrizikových“ úrokových sazeb nakonec ke karambolu, který jej zastavil.

Ovšem jen dočasně. Při prvním incidentu loni v září ve Velké Británii musela Bank of England nejprve zachránit kolabující domácí penzijní fondy. Ve druhém případě tento rok v březnu hodil Fed záchranné laso problémovým regionálním americkým bankám, které vzaly střadatelé útokem.

Aktuální úrovně výnosů vládních dluhopisů v USA a západní Evropě jsou přitom již výše, než byly před citovanými finančními mini-krizemi.

To se ovšem bavíme o nominální úrovni úrokových sazeb. V reálném vyjádření (po očištění o inflaci) jsou tyto sazby či výnosy daleko výše, resp. na maximech počítaných v dekádách. Bylo by tedy s podivem, kdyby se někde něco nepokazilo…

Zvykneme si na nový „řád“

Opakující se výprodeje vládních dluhopisů a tudíž návrat jejich výnosů na relativně vysoké úrovně je pochopitelně iritující. Nicméně dost možná si na ně budeme muset v době přetrvávající inflace a vysokých rozpočtových deficitů zvyknout.

Do vládních dluhopisů s delší splatností se totiž vrací tzv. „term premium”. Fakticky jde o rizikovou prémii, která kompenzuje držitele těchto instrumentů za to, že jejich cena kolísá po dobu jejich držby.

Tato riziková prémie byla v období po finanční krizi uměle stlačena tím, že hlavní centrální banky globální ekonomiky v boji s deflací nakupovaly do svých bilancí obrovské sumy vládních dluhopisů.

V době postcovidové se však karta obrátila a prioritou je boj s inflací. Měnová politika je tak utahována i tím, že Fed, ECB, Bank of England a spol. nejenže zvyšují úrokové sazby, ale také zmenšují svoje bilance, resp. redukují tím držbu vládních dluhopisů.

Ty naopak musí absorbovat trh, což má za následek pokles jejich ceny a zároveň růst „term premium”. Aneb do „bezrizikové” úrokové sazby se vrací rizikový komponent, a to pochopitelně „bolí“ řadu ostatních aktiv.

VÍCE K TÉMATU:

Velká Británie stojí na prahu recese. A centrální banka ji ještě přiškrtí

Dozvuky helikoptérových peněz z pandemie: druhá vlna inflace je za rohem

Americká ekonomika nepřistává, ale stále letí

Krizová lekce roku 1907 je aktuální ve světě financí i dnes

Dokud se „něco nepokazí“

Co nás tedy čeká dále? Dobrou zprávou je, že úroveň term premium se již vrátila do normálnějších hodnot (alespoň tedy podle údajů Fed of New York), takže to nejhorší možná mají dluhopisy již za sebou.

Na druhou stranu inflace z řady důvodů zůstává ve vyspělých zemích stále relativně vysoko nad inflačním cílem centrálních bank. Ty tak nebudou mít žádnou motivaci zpomalit proces kvantitativního utahování, neboli zbavování se vládních dluhopisů ze svých bilancí.

I zde ovšem jasně platí, že tato forma restrikce bude trápit trhy dluhopisů do té doby, dokud se „něco zásadně nepokazí” jako letos v březnu či loni v září.